• 86
  • 48
  • 221 825
  • 62 290

Těžko je člověku samotnému

Ačkoliv normálně publikuji jinde, požádal jsem zdejší madam o prostor a hodlám jej zneužít. Tak si držte klobouky.


Řeknu Vám, chtěl bych se nechat překvapit. Tedy… nějak hezky, ne tlupou čmoudů potmě na periferii. Překvapit nějakou zajímavou, jedinečnou, interakcí mezi lidmi. Něčím, co jsem neviděl. No, asi už se nezdaří. Ovšem, jsou mezilidské vztahy, které mne překvapují méně, zato ovšem takříkajíc sériově. Naposled se mi něco takového stalo, když jeden z diskutérů, autor (víceméně) zajímavých článků, byv nevybíravě kopnut do prdele svojí pichnou – takovým tím hnusným způsobem typu „přeber si to sám“, se podělil se o svůj asertivní postoj, který zaujal poté, co dotyčná zjistila, že to s novym nabíječem nebude zas takovej kauf a zkusila sondovat půdu pro návrat.

Má to něco málo společného s otázkou, kterou si nejzbytečnější lidé na světě, tedy filozofové, již stovky let kladou. Né, že by to někomu pomohlo, ale chtějí vypadat chytře, aby nebylo tak nápadný, že vědí fšecko nejlíp. Totiž zda se člověk rodí zlým a dobrým se teprve stává, nebo je tomu naopak. Pomiňme už sám výběr kategorií, tedy Dobro a Zlo. Tyto nemohou být jiné, než relativní a jdete-li až ke kořenům (prosím dámy, aby se vrátily, myslel jsem to symbolicky), zjistíte, že se v pozadí krčí ono staré dobré MY a ONI. Omlouvám se, že se opakuji, ale pandemie výše uvedených relativních pojmů mne k tomu nutí. Těch jednodušších – např. sociální demokrati, Tomio Okamura, fotbalové obecenstvo, musulmani – je možno se dotázat, jestli se zlé věci dějí proto, že jsou pro někoho dobré, nebo je k tomu nějaký jiný důvod.

Takže jsme pominuli dobro a zlo a nedosti na tom. Pomiňme i otázku samotnou. Udělal se mi totiž, ne snad, nedej Bureš, názor, ale asociativní řetězec, který mne od výše uvedeného dovedl k něčemu, snad ne jenom pro mne, daleko bližšímu. Jde mi o to, co zapříčiní vznik chování mužů popsané v prvním odstavci a vlastně i jeho opaku. Co vede ke vzniku spektra, na jehož jednom konci je rekurentní panic, opakovaně si nabíjející čenich o každou babu v dosahu, a na druhém konci cynické, šovinistické prase. A který z nich se spíše nemýlí, resp. jak se které chování odráží v reprodukční úspěšnosti, což je jediné kritérium, které Darwinismus připouští.

Abychom se dobrali alespoň nějakého výchozího bodu, musíme se podívat do kadlubu našeho já. Kdo nemá kadlub, zkusí zrcadlo. Jako živočišný druh závisíme ze strany samce na tom, že geneticky nejúspěšnější jedinec dokáže dostat svoje geny k co nejvíce samicím. A naopak, samice si vybírá co nejúspěšnějšího samce. Vnější dojem z tohoto procesu nejlépe vyjadřuje lidový výrok o tom, že zatímco muži mají sklon ke sběratelství, ženy inklinují ke střídání. To, že inklinují, je takovej hezkej eufemismus, když už teda používám tyhle cizí termity. Musim dát bacha, aby se mi to nevrátilo jako buzerant. Prostě dělají, co můžou. Já taky.

No nic, k tématu. Je to sice hezké výchozí tvrzení, ovšem obě strany si o tom myslí své. A tak, zatímco se lov na jedné straně odvíjí od laních očí upřených na krasavici večera, přes vtíravě slizkou přítomnost, až po těžkýho nevšímáka a na straně druhé od stydlivého pohledu až po kolena od sebe, Darwin pláče daleko za lodí. Příslušná entita prostě jako perspektivní chování indikující nejlepšího samce může preferovat i srdce básníka, bijící v kuřecím hrudníčku, což zhusta i činí. Do čtvrtého panáka. Pak začne šplhat na opodál stojícího kulturistu, kterému končí hlava nad obočím a BMI index sedí zaraženě v koutě. V té souvislosti nelze nevzpomenout na dávno zesnulého, (ještě) sovětského, boxera Asenova. Jeho tvar lebky v podstatě vylučoval přítomnost mozku. Ten toho v zápasech vyloženě zneužíval. Prostě se nekryl, chodil za soupeřem, inkasoval, a jednou za zápas se trefil a bylo to K. O. Je-li tedy možné tak nazývat situaci, kdy soupeř opustil ring plachtěním na trenclích. A taky byl samá kur… promiňte, zasloužilá soudružka.

Takže samotné základy neprošly. Psychologie a psychiatrie toho taky moc nenamluví, páč se jim dostanou do pazourů, až na výjimky, jen defektní jedinci, zkusíme kolem sebe začít mlátit Morrisovou Nahou opicí. Kdo nečetl, nelze než doporučit. Nahá opice, jak praví Desmond Morris, je zvíře. Jakkoliv se dopracovalo k novým a vznešeným motivům, bylo by mu mnohem lépe, kdyby si ty staré pudy, pracující v něm už miliony let, přiznalo. Ovšem, od té doby, co člověk začal používat umělé zbraně místo zubů a drápů, klesal význam fyzické kondice a stoupal význam intelektu. Hlavně poté, co se nebylo třeba zúčastnit lovu. Pro divoké prase nebo čtvrttunovou kočku Váš intelekt příliš neznamená, a to platí dodnes. Stoupající význam inteligence v párových interakcích některé samice nestačily zatím zaznamenat a všimnou si toho, že je jakési šovinistické prase ukecalo, až když je po sexu, a někdy ani to ne. Za inteligenci vděčíme procesu neotenie, při kterém se náš mozek mění a zvětšuje ještě šest let po narození. Tento proces ovšem vyžaduje poměrně stálé párové vazby mezi rodiči, protože, na rozdíl od ostatních primátů, o mládě je nutno pečovat. Vývoj mozku je sice plně ukončen až po dvacátém roce věku, ale vše podstatné se v něm odehraje za oněch zmíněných šest let. Taky víte o tom, že nejvíc rozvodů je po sedmiletém manželství? Zvláštní, že? Mimochodem, tohle vše se zřejmě sluníčkářům obecně, a ideologům buzerantismu obzvlášť, ještě nedoneslo. Asi se to na gender studies neučí, jináč si to vysvětlit neumim. Když už je řeč o teplejch… Výše citovaný zoolog (a po něm mnozí další) tvrdí, že ve všech pozorovaných případech homosexuálního chování zvířat, ať už se jedná o primáty nebo dravce, šlo o prokázání dominance, resp. přiznání podřízenosti. Co to o buznách říká, zvláště pak o těch, co mají rády děti (a to jsou v podstatě všechny), nechám na Vás. Nebo se můžete zeptat Martina C. Putny. Zajímavé na tom je to, a tím se obloukem vrátíme k meritu věci, že přestože na rozdíl od ostatních opic se naše pohlavní zralost o hodně zpozdila, vývoj mozku nepředběhla. Značí to, že vypouštíme do světa jedince, kteří sice vědí, k čemu jsou dobré genitálie a že se s nimi dají dělat všelijaký trýle, jinak jsou ovšem blbí jak průměrnej člen strany zelenejch.

Shrnu-li tuto část tak říkám, že díky nutnosti nejen lovit ale i budovat úkryt a vychovávat mládě, k čemuž je třeba i jiných vlastností, než je jen fyzická síla, je zde sice patrné tíhnutí po vzhledu, ale ne tak patrné. I obrátíme naši pozornost ke kulturnímu zázemí a zkušenostem.

Jedna moje známá – mimořádně chytrá ženská – kdysi pronesla, že chlapa nad čtyři roky věku prostě nepředěláš. Pomineme-li to, že měla dva mladší bratry, mluvila o období vtiskování vzorů a o ženách to nepochybně platí také. Jenže vo nich otázka o nich nebyla. A teď si zkuste uvědomit ty vlivy. Zezadu tlačí pudy – bejt tvrdej chlap a lovit, budovat hnízdo, mít vzhled, který to naznačuje a tím mít možnost šířit svoje geny. A zepředu brzdí morálka. Pro ty, kdož nevědí: morálka je taková záležitost, co zjednodušuje život Vašemu okolí a Vám ztěžuje. To samozřejmě v závislosti na výchově. Nejhůře na tom zřejmě jsou synové „silných“ matek. Tam se opravdu v některých smutných případech může do popředí protlačit i názor, že ženy jsou taky lidi a je možno se na ně spolehnout. Motivováno strachem z matky a vylepšeno tíhnutím k témuž typu. Ten názor zdechne na úbytě do roka po svatbě. Rozvrácené rodiny…. No, to je jiná. Otec (většinou) se sebral a šel za hlasem svého penisu. Demonstrace jeho spokojeného života při čtrnáctidenních návštěvách, spojená s dlouhejma nohama nevlastní matky a domácím průvodem vypelichaných strejdů, dokáže se smyslem pro dlouhodobý vztah zázraky. Skoro stejnou službu mohou prokázat morálce starší energické sestry, v horším případě atraktivní, a jejich nabíječi.

No, a zbývá definovat cynismus, bo tady bude taky háček. Já bych asi zvolil tu tradiční definici: jde bezohledného jedince, zraňujícího city druhých a zesměšňujícího to, co většina uznává jako základní morální a lidské hodnoty. Tolik špeků v jedný větě! Jako bezohledného Vás dnes označí, i když si nechcete do rodiny nastěhovat potřebnýho čmouda. Základní morální a lidské hodnoty? To už můžu rovnou citovat Listinu, kde mají všichni právo na všechno. A jak to pak vypadá s většinou, vidíme online.

Je tedy, bereme-li v úvahu vše výše řečené, zajímavé, že největší zájem ze strany žen je o to, co bychom pracovně mohli nazvat cynický dobytek. Jeho výskyt je přímým důsledek kombinace vysoké inteligence, nadhledu a chtíče (pudů). Vzhled s tím kupodivu souvisí jen zčásti. Pokud má dotyčný rodinu, ta důsledky jeho nadhledu – a to je zvláštní – netrpí. Někdy mívá i otevřené manželství. Problém začíná po domnělém odchytu takového jedince cílevědomou ženou. Ta totiž napře veškeré úsilí k tomu, aby z tygra udělala domácího kocoura, nejlépe kastrovaného. To se logicky povést nemůže (chlapa nepředěláš). Jak praví starý vtip: muži si myslí, že se žena po svatbě nezmění, ale ona se změní, a ženy se domnívají, že se muž po svatbě změní, ale on se nezmění. Vysvětlení pro první polovinu je jednoduché. Byla taková vždy, jen to nemohla dát najevo. Je příznačné, jak je tento typ muže nenáviděn feministkami, ačkoliv by si o ně ani kolo neopřel. Nebo jste už viděli atraktivní feministku?

Zájem o ostatní typy mužů – a že jich je – je dán jednak nedostatkem šovinistických prasat a jednak cílením na mnohem méně exponované jedince. Velmi žádaný je muž s morálkou. Jeho atraktivitu ovšem kazí to, že projevivší se nedostatek morálně volních vlastností u ženy po svatbě, bere v intencích vlastní povahy jako zradu nebo, co hůř, porušení smlouvy, a jedná podle toho.

Je samozřejmé, že zájem hustě alternativních (a hustě vyhulenejch) slípek o stejně atraktivní kuřecí hrudníčky je dán tím, že ve squatu se jiní jedinci opačného pohlaví nevyskytují. Ostatně, po třetím jointu je jim to jedno, přece jsou všichni jedna velká rodina. Ovšem i ty si začnou čechrat peří, nadetekují-li elegantního siláka s šálou nedbale přehozenou přes rameno.

Zbývá tedy blbec – dobyvatel, který, ač si toho není vědom, těží z toho, že vohnout nemusí být jen chlap, a věčný panic, který svůj obdiv k ženám vyjadřuje prostřednictvím papírových kapesníků a laního pohledu. Pokud pak takového nějaká žena adoptuje (a jiný výraz pro ten vztah nemám), je to přibližně to samé, jako kdyby si koupila štěně. A pak že láska za peníze neexistuje. Časem skončí uvázaný u stromu v lese, kde jej další soucitná duše najde, a celý cyklus se opakuje.

Celá stupnice je tedy z části daná vtištěným vzorem, zčásti výchovou a tlakem okolí a ve finále preferencemi žen, byť nejsou uvědomělé. Ty zase vycházejí z nedostatku příležitosti, podcenění (nebo přecenění) vlastní atraktivity a rovněž vtištěným vzorem. Takže to celé vlastně prasí morálka, a jsme zpět u pudů starých 10 milionů let, které prostě vyplavou tehdy, když se nám to nejméně hodí.

Příběh naznačený v prvním odstavci je v podstatě jednoduchý. Ona pichna, mimochodem zřejmě také docela exot, odlovila perspektivního jedince, který, jak se situace vyvinula, poněkud vybledl poté, co se jí dostal pod untrhózny. A není divu. Krotit draky chce praxi. A cynické prase s nadhledem. Pozitivní na celém příběhu je, že onen autor, on ví, o kom mluvím, nedopustil návrat na původní pozice, který by nutně skončil tím, že by mu slečna milostivě odpustila, že jí dovolil odejít, ale přistoupil na kamarádství přes postel, a tedy jej vítám v řadách sexistických hajzlů. Ahoj, nalej si něco k pití a buď jako doma. U nás je nejlíp.

Yanek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *