• 18
  • 9
  • 148 870
  • 48 550

Nepřizpůsobiví

Dobrovolník

Marodím. Marodím hnusně. Dobře, už můžu dýchat, protože plíce se umí uzdravit, ale unavená jsem.
Zápal plic je mrcha.
Embolie je taky mrcha a podle všeho se postarala o ten zápal plic. A taky o zánět pohrudnice a, logicky vzato, díky za něj a díky za tu bolest.
Kdyby to nebolelo, tak k doktorovi nejdu, to je jasný… Co bych dělala u doktora s kašlem… A co bych dělala na pohotovosti a v sanitce a na urgentu…

Marodím a flákám se.
Ne že bych se flákala tak moc, to nádobí je schopný počkat, takže se musí umýt dřív, než proroste do dalších místností.
Žrát se taky musí, takže pokud nevařím, minimálně na to dohlížím.
A někdy je potřeba aspoň zamést, což je sranda, neboť mám novou podlahu.
Popravdě, v lepší dny se dá umýt i chodba, i když jsem si, podle všeho, všechno to marodění na té chodbě uhnala.

Ale jestli někdo čeká, že budu na dvorku hrabat listí, tak je ten někdo na omylu. Zachumlaná do zimní bundy jsem instruovala toho svýho chlapa, jak ostříhat hortenzie a astřičky. A podobně. Protože ty jsou moje. O svý se já postarám nebo si to zařídím, to zas jo.
Taky vybírá sud, protože k zazimování mi nepřijde dost vhodný počasí. Ne že by bylo zvlášť hnusně, ale nemrzne tolik, abych se bála nechat sud venku. Když ho uklidím, každý déšť nám poteče pod barák…
A v neposlední řadě dělá ten můj doma to, na co já zrovna nemám síly. Třeba to vaření, když je doma. Nákupy.
Takže dobrovolnou činnost ho jen tak dělat nepošlu.

A že by to chtělo.
Třeba to listí, že jo…
No a nebo tu svinskou práci, kterou tady celý roky dělám já.
Kopání kanálku na sračky.
Jako jo, mohla bych se za to slovo omlouvat, zvlášť, když memám jistotu, že to, co tady teče, jsou vážně sračky, ale vzhledem k tomu, že to prosakuje z nepřizpůsobivé žumpy a stejně to páchne, nevím o jiném slově, které bych použila.
Neidentifikované mokro? To bych kecala, já to identifikovala.

Takže ten kanálek…
No, nekopu ho. Už skoro půl roku ho neobnovuju a tím pádem se ono mokro rozlévá do půlky našeho dvorečku.
Kanálek se samovolně zanáší, to je jasný, ale mimo to je i rozjetý sem tam nějakou dodávkou, která přiveze dřevo na topení, přiveze pračku, odstěhuje starou skříň…
Takže co? Já ten kanálek nezrušila žádným autem, já do něj žádný bordel nehodila a já ho tím pádem nemíním ani obnovovvat.
Jo, mokro na dvorku mě neskutečně vytáčí. Možnost libovolné infekční choroby mě neskutečně vytáčí.
Ale mnohem víc mě vytáčí stesky sousedů na to, jak máme mokro na dvorku.
A pomalu mi dochází, že všechny kolem sebe rozmazluju.
Je nás tu šest partají a jen já umím kopat motykou?
Jasně, od nás to mokro nepochází, nemusíme s ním nic dělat, že?
Ale nás to mokro štve, takže Bára to udělá???

Kdyby to byly děti, pochopím to. Jo, máma se postará, ale v baráku je dalších deset dospělých. A oni spoléhají na to, že to udělám já?
Že já budu hrabat listí a odhazovat sníh? Zametat chodník a kopat kanálky? Čistit potok, rovnat dřevo na ohýnky, uklízet dvorek po smradech?
To jako fakt? 

Tak to ne, drahouškové. Já totiž marodím.

Najděte si jeného dobrovolníka, nového kreténa, který se bude starat o to, abyste si žili jako v bavlnce a nemuseli se o nic starat.

Já končím.

Konflikt

Představte si krásnou a hektickou sobotu.
Sobotu, kdy jedna partaj řeže dřevo, druhá poklízí na zahrádce a třetí chystá dětskou narozeninovou párty. Venkovní…
Představte si misky s bramborovými lupínky, dětské šampáňo na stole, hned vedle kelímků s pivem a petky s benzínem.
Dekorativní světélka, zatím zhasnutá, ovšem na svých místech, vedle zaseknuté sekery a odloženého krytu na řetěz motorovky.
Představte si dvě štěňata a jednoho odrostlejšího jezevčíka uprostřed tlupy dětí.
A představte si maličký domeček na konci dvorka, domeček opečovávaný a s láskou a zoufalstvím udržovaný.
A pak si představte neidentifikovatelné rány. Rány nesouvisející se dřevem, s hráběmi na listí a už vůbec ne s vynášejícím se dortem.
Předstvte si, jak se pátrá po původu. Představte si čtyři tmavé dětičky, každé dítko v ruce veliký šutr, otloukající omítku opečovávaného domečku, zákeřně z druhé strany.
No a když už jsme u představ, představte si i padesátikilovou paní v nejlepších letech, jak pronásleduje onu tlupu. A metrákového Roma pod vlivem alkoholu a vzteku, jak do téhle paní strká… Continue reading

Stěhovat se?

Skoro každý, kdo mě zná, nebo přesněji každý, kdo mě vlastně tak dobře nezná, mi říká, že bych měla sbalit rodinu a přestěhovat se.
Že bydlím ve špatné ulici. Ve vyloučené lokalitě.
No, bydlím. A není to zrovna to nejlepší bydlení.
Potok smrdí, jak do něj tečou splašky z celého okolí. Na trávníčku vedle potoka jsou psí hromádky, od cizích psů, co přijdou tím potokem. Na dvoreček létají kameny, střepy a odpadky od nepřizpůsobivých v sousedství, ale na druhou stranu zas mizí kytky a to, co děti zapomenou uklidit. Potkani už jsou tak drzí, že od popelnic v sousedství přebíhají náš dvorek a nevadí jim ani lidé, ani psi.
Tolik k pozemku.
Na silnici se válí odpadky, další psí hromádky, to od menších psů, kteří nedokáží vyskočit na břeh potoka u nás, protože to je přeci jen dost vysoko. Občas se na ulici válí i nějaký tmavší člověk, ale většinou jen chvilku, protože i on se bojí, aby ho neokradli. A potkaní mršiny…
Všude okolo je hluk. Ať už zvuky bourané kůlny, protože něčím se topit musí, nebo zvuk bušení do dřeva, nebo živá cikánská kapela. A nebo hlasité nadávky pětiletých tmavých smrádků.
A hned na začátku naší ulice už to smrdí. To ty přetékající žumpy.
Někdy, ale rozhodně ne často, je o držku tudy procházet. Člověk nikdy neví, co poletí z okna, kdy vyběhne kousavý pes, nebo jestli malí smrádci zas něco neházejí.
Z domů nad námi jsou vydloubané cihly, vytrhaná okna a tam nahoře, kde je nejhůř, chybí i dveřní futra. Dřevěná jsou spálená, kovová ve sběru… Continue reading

Čisté ulice

Pořád nechápu, jak to funguje.
Sem tam se mi stane, že někde vidím ceduli o zákazu stání od někdy do někdy, z důvodu technického čištění silnic. Tohle ještě chápu…
Je mi naprosto jasné, že metařské auto se nedostane na celou vozovku v případě, že tam bude nějaký kretén překážet. Takže taky chápu, že přijede odtahovka a auto odtáhne. Protože to by jeden nevěřil, ale nějaký kretén se snad vždycky najde.
Takže když jsem tuhle zalévala kytky v okně do ulice, naprosto jasně jsem chápala, proč tam stojí odtahovka a dohaduje se s nějakým pánem.
Moc dobře jsem slyšela hučení metacího auta…
Je fakt, že jsem si žádných cedulí nevšimla, ale to není tak podstatné, neboť jsem neřidič. Tak prostě značky nevnímám.
Květiny jsem zalila a dál mi to bylo fuk.
Auto se k nám dostalo asi za půl hodiny, tak nějak jsem zaregistrovala, že jede okolo a říkala jsem si, že to je za posledních deset let poprvé, co se čističi probojovali až k chodníku před naším domem. Continue reading