• 72
  • 40
  • 224 042
  • 62 874

nemoc

Blbej virus

Hned na začátku se musím omluvit za případné zlehčování nelehké situace.
Ale když ono mi to nedá.
Zápal plic jsem měla loni a je fuk, že k němu byla i embolka. Taky je úplně jedno, co bylo dřív. Bylo mi zle. Bylo mi jakože vážně opravdu zle a to natolik, že jsem si volala sanitku, což jsem nikdy dřív neudělala… A dokonce jsem ještě před sanitkou byla na pohotovosti, a to už něco značí…
Ale stejně zlehčuju.
Zlehčuju tu pitomou nemoc, která má potenciál nás do té sanitky dostat. Tu nemoc, která nás může připravit o naše blízké.
A zlehčuju to proto, že celému viru je vlastně úplně jedno, jestli se budeme smát, nebo jestli budem brečet. On přijde.
Vlastně mu to taky tak úplně jedno není, protože smích má schopnost léčit.

Momentálně nejblíž je covid v rodině mé kamarádky. Jak moc, to se ještě neví, na testy půjde až v neděli… Její muž snad už zítra. A o dcerce se nemluví. Jen o synovi už to všichni vědí, akorát jsme stále ještě nepřišli na to, jak k tomu mohl přijít.
Typickej puberťák.
Celý den sedí u počítače, nikam nechodí, je rád, když dvakrát denně projde bytem na záchod.
Tak kde to, kruci, chytil?
Jediná logická odpověď je, že to je počítačovej virus.

Ale vidíme to pozitivně…
Když si to odbudou teď, mohli by mít pokoj na svátky…
To tady u nás se třesem. Nebyly by to sice první prochcípané Vánoce, ale přece jen, obyčejná rýmička stačí…
Nehledě na to, že pokud moje rodina o Vánocích nebude mít chuť, budu muset řízky i salát dělat já a ne drahý, který to rozhodně umí líp. Já se totiž pak nebudu moct vymlouvat, že neumím jídlo pořádně dochutit.
Vlastně, ztráty chuti a čichu se bojíme nejvíc.
Třeba čich je první, co nás varuje, než se přemnoží mouchy.
To ti potkani pod naší podlahou. Když dáme nástrahy, a že dáváme nástrahy, někteří slabší jedinci neodlezou chcípnout ven a pak nám smrdí pod podlahou. A když smrdí, tak víme, že je jen otázka času, než do té mrtvolky mouchy nakladou vajíčka a než se ty mrchy vylíhnou.
Ale třeba to teď, v zimě, fungovat nebude.
Ale i jinak asi ztráta čichu člověka omezuje, to je jasný. Já třeba dneska po čichu poznala, že pálím sekanou k obědu…
Zas pokud by to zůstalo jen u ztráty čichu a chuti, pak bychom si v rodině mohli užít spoustu legrace. A ušetřit.

Jenže co si budem povídat, až tu mrchu chytnem, a že si nemyslím, že bychom nechytli, on nás ten humor možná přejde.
Ale zatím…
No nic, pro jistotu projedu počítač i telefon nějakým antivirem… Kdo ví, jak přesně to funguje…

Poznej pacienta svého

Tahle myšlenka mě napadla před lety, když nám zkolaboval soused.
Zdravotníci z rychlé prostě viděli sedmdesátiletého stařečka  nepřišlo jim na něm nic divného. Starý, nemohoucí astmatik, trochu dehydrovaný. Doporučení? Hodně pít a zajít si k obvoďákovi.
Mimochodem, už to vlastně není obvodní lékař, ale praktický lékař.
Continue reading

Zvesela do roku 2018

To se tak někdy sejde…
Třeba týden před Vánoci měla moje starší dcerka naplánovanou minioperaci. Vyříznutí pochroumané pihy na hlavě.
Od pana doktora odcházela chudší o pihu, bohatší o stehy a sádrovou dlahu na palci levé ruky.
Vzhledem k tomu, že pan doktor je srandista, dovolila jsem si prohlásit, že ani stehy, ani dlaha, nebrání mé dcerce v odjezdu na intr. Pan doktor se sice úžasně usmál a řekl, že nebrání, ale taky přidal, že je pondělí a ve středu že se má dcerka stavit na dotočení sádry… Ha a kde je intr? Jako v pondělí večer pojede, v úterý večer se vrátí, ve středu večer pojede znovu a ve čtvrtek odpoledne jí budu mít zas doma?
Potvora… Proč jen ona se zmiňovala o tom, že jí před Mikulášem nakopla mladší ségra?
Na stehy a sundání sádry šla poslední pátek v roce a i pan doktor uznal, že mytí nádobí je nejlepší rehabilitace.
A já byla šťastná, že Nový rok uvítáme ve zdraví. Continue reading