• 44
  • 40
  • 319 380
  • 90 695

koronavirus

Brutalita

Zahrála jsem si se sousedkou hru.
Po tom, co moje sousedka (a rozhodně nejen ona) rozčilovala nad brutalitou našich ochránců.
Blbej náhubek.
Nelíbí se mi to, ale holt ho nosím. Ne vždycky. Kolikrát se mi stane, že se psem vylezu na dvorek, ale to pako se rozhodne, že musíme na procházku a já automaticky vylezu. Bez náhubku. Ale mám roušku v kapse a kdyby mě někdo zastavil, že ji nemám, dojde mi to a nasadím. Nerada. Ale kdo ví, možná to nějaký smysl má. Popravdě, je mi to fuk, jsem ovce.
A sousedka je to stejné. Sice bez psa, ale roušku v kapse a kdyby náhodou vylezla a zapomněla, no, stane se.

Jenže je vytočená z publikovaných příspěvků o tom, jak příslušníci pacifikují nerouškaře a navíc před přihlížejícím dítětem.
Nějak jsem nebyla schopná jí to normálně vysvětlit a tak jsme si hrály.
Ona byla policajt, já blb bez roušky.
Ne, roušku si nenasadím. Ne, nemám občanku. Ne, jméno vám diktovat nebudu. Ne, rozhodně s vámi nepůjdu. Ne, nenechám se ani spoutat. A pak už nastupuje jen policejní brutalita.
Pochopila. Ale trvalo to.

Měla pocit, že ti ochránci jsou zbytečně brutální. Půlka národa má ten pocit.
Jenže tak nějak ze špatného důvodu.
Oni si totiž lidé neuvědomují, že mezi námi běhají trotlové, kteří prostě respektovat nebudou. Protože jsou blbí, protože se chtějí zviditelnit, protože scéna na veřejnosti je to, co potřebují k životu. Z mnoha dalších důvodů.
My normálnější totiž nějak nepobíráme, že bychom ochráncům zákona odporovali. Taky proč, že jo? Nechceme být povaleni na zem.
Nám prostě přijde normální, že nám (nějakým způsobem) nadřazená osoba zavelí a my poslechnem.
A protože si v našich hlavách nedokážeme srovnat to odporování, nejsme schopni pobrat to, co předchází údajné policejní brutalitě a pak tu brutalitu vidíme. Syrovou a nezakrytou. V očích plačících dětí.

Nedokážu si představit, že bych před svým děckem odporovala strážcům zákona, už proto ne, že by to rozhodně nebylo výchovné. Každý přeci musíme něco respektovat.
Zákon, šéfa, okolí…

Ti hoši v uniformách moc možností nemají.
Jo, půjdu venku bez roušky, oni vidí nebezpečí pro okolí. Nechci říct jméno, jak mají asi ti kluci zjistit, jestli nejsem superprskač covidu? Nezbývá jim nic jiného, než mě předvést. A pokud se bráním, pak je ruka zákona holt silnější.
A spravedlivá.
Oni to taky nedělají rádi, nevyžívají se v tom, jen prostě plní povinnost, tak, jako prodavačka za kasou má pozdravit a ta holka u salámů se zeptá, co si budu přát.
Tak, jako sestřička píchne injekci hysterickému dítěti. Někdy třeba nechce, ale musí.
Mimochodem, když se dítě bojí injekcí a musí být očkováno, nebo je potřeba vzorek krve na testy, je to pak lékařská brutalita? Je lékařská brutalita, když sestřička sedí dvouletému dítěti na celém těle, maminka drží ručičky a doktorka proplachuje ucho? Protože tohle jsem zažila. A ne, nestěžuju si. Obdivuju ty dvě, že se do toho pustily.

Lidičky, prosím, nekoukejte jen na jednu stranu. Koukněte se i z jiného úhlu…
Já neříkám, že jsou všichni poldové svatí, ale věřte, že většinou, v těchto těžce medializovaných případech, nemají jinou možnost.

Není ona to vlastně nakonec civilní brutalita? Populační?

Popeláři

Jupííí, zítra máme pololetní prázdniny.
No dobře, stejně bude muset někdo vstávat se psem, ale už můžu smradce vesele vypnout net, zabavit mobil a podobně, protože se nemůže vymlouvat, že se musí připojit do školy.
Ta výuka je za trest. Trest pro rodiče, protože nemůžou tímhle způsobem trestat svoje děti.
“Není zdravé koukat do elektroniky, dovolte dětem tak půl hodiny, maximálně hodinu denně…”
Šup a je to obráceně.
Koukejte smrady držet přikované k “displejům” a až jim pixely polezou ven ušima, zapněte jim televizi, protože chodit ven se momentálně nedoporučuje.
Grrr, všechny děti z baráku už mají hranatý oči, přestože už stihly postavit osm sněhuláků, dvě iglů a jednu obrovskou sáňkovací hromadu.
Pytle od psích granulí už jsou prodřené, protože na nich to prostě jezdí, ale to je fuk, ty děti jsou úplně blbý.
Všechny zdejší mámy si zoufáme…
Jak můžou mít ty děti tak šílený vysvědčení?
Moje malá smradka měla na konci páté třídy vyznamenání a teď má dvě čtyřky… A přitom vlastně není úplně blbá…
Sousedovic kluk je z domácí přípravy tak zmagořený, že potřebuje jasnou motivaci. “Nic mi nedáš, neudělám úkol.” 

Jako jo, já to fakt chápu, ale to neznamená, že bych si míň zoufala…
A taky to neznamená, že bych nepraštila kamaráda za jeho stížnosti ohledně vleků.
Tam to nechápu.
Jak může někdo chtít otevřít vleky, když se neotevřou školy? Teda kromě vlekařů. Tam to je pochopitelný.
Soused si stěžoval, že moc protopí, vyplácá hodně elektřiny, protože ty denní čtyři hodinky trávil v teploučké hospodě.
A co mám říkat já, když se slečinka denně koupe? A co žere ten její rozsvícený počítač?
Jak bych ušetřila, kdyby byla na intru.
Mimochodem, intr platím, co kdyby náhodou šla ještě před maturitou na týden do školy, že jo…
Jo a vařit musím.

Ale jedna věc mě těší.
Za pár let budou dokonale čisté ulice.
Umetené chodníky, prázdné koše v ulicích, žádné hromady odpadků u popelnic…
Už totiž znám dvanáct dětí, pevně rozhodnutých, že budou popeláři.
Protože nic víc se na distanční výuce asi naučit nemůžou.
Vidím to, princezniččce ty pracovní činnosti docela jdou…

Jo jo, je to pozitivní.
Mimochodem, když už jsme u toho pozitivního… I moje sousedka je pozitivní.

Je to zdravotnice, ošetřovatelka. V pondělí byla oočkována, v úterý šla do práce s tím, že teda se po té injekci necítí vůbec, ale vůbec dobře, byla otestována a obratem poslána domů do karantény.
Obvolávaly jsme čerta ďábla, abychom prostě věděli…
Může to být falešná pozitivita po očkování?
Pořád nevíme, jestli může, ale už víme, že není. Jeden z našich odborníků jasně řekl, že ono očkování jí ten koronavirus pořádně rozjelo.

Nuž, buďmež pozitivní…

Vlnění

Ach jo, jsme my vůbec schopni se z něčeho poučit?
Pořád říkám, že já jsem jen blbá ženská, ale jsou věci, které ani já nepobírám… A to jsem bývala blond.
Lidská blbost je prostě nekonečná.
Přišel na nás koronavirus. Fajn, není to blbá chřipečka, už proto, že chřipku známe a dokážem se s ní nějak popasovat. Tohle neznáme a učíme se.
Někteří.
Přijde mi, že jsou tu pořád tací, kteří jsou těžce nepoučitelní.
Byl tady první nápor a po něm přišlo něco, co tam nahoře nazvali “druhou vlnou”.
Že to byl zbytek té první vlny, protože jsme se při “rozvolňování” zase vesele utrhli ze řetězu, to je vlastně vedlejší.
Jenže my se z toho nepoučili. Z nějakého důvodu čekáme třetí vlnu. A ona přijde.
Nebude to ani tak třetí vlna, jako důsledek lidské blbosti a, ano, té nepoučitelnosti.
Dneska jsem se dočetla, že “všichni chceme mít Vánoce“. “Chceme mít otevřené obchody a chodit na trhy”.

???

Takže fajn, my jsme se tedy nepoučili.
Na jaře se všechno zavřelo, uspali jsme blbý vir, situace se zklidnila a my byli vzorem všem.
Na léto jsme se rozlétli, shlukovali, potkávali, objímali, pozpěvovali a vlastně jsme dělali všechno to, co jsme nemohli a s větší intenzitou, protože můžem, abychom teď opět chodili se zakrytou hubou.
A třeba v prosinci nám hadr z huby sundají, dovolí nám nákupní centra, dovolí nám fronty, lyžovačky a my si budem na vánočních mejdanech zpívat ze všech sil, a to všechno proto, abychom, já nevím, tak třeba v půlce ledna, nasadili zase roušky, zavřeli co půjde…
To jako fakt?
Tohle opravdu pan Babiš myslí naprosto vážně???

Hele, jako politika je opravdu nad moje chápání… Ale tohle je opravdu vrchol…

Takže lidi, když oni ti nahoře nějak nemají rozum, co kdybychom se aspoň my tak trochu drželi lidského rozumu? Co kdybychom se my poučili?

Ach jo, to jsem se ale dneska vytočila…