• 166
  • 75
  • 274 487
  • 78 366

Distanční výuka

Popeláři

Jupííí, zítra máme pololetní prázdniny.
No dobře, stejně bude muset někdo vstávat se psem, ale už můžu smradce vesele vypnout net, zabavit mobil a podobně, protože se nemůže vymlouvat, že se musí připojit do školy.
Ta výuka je za trest. Trest pro rodiče, protože nemůžou tímhle způsobem trestat svoje děti.
“Není zdravé koukat do elektroniky, dovolte dětem tak půl hodiny, maximálně hodinu denně…”
Šup a je to obráceně.
Koukejte smrady držet přikované k “displejům” a až jim pixely polezou ven ušima, zapněte jim televizi, protože chodit ven se momentálně nedoporučuje.
Grrr, všechny děti z baráku už mají hranatý oči, přestože už stihly postavit osm sněhuláků, dvě iglů a jednu obrovskou sáňkovací hromadu.
Pytle od psích granulí už jsou prodřené, protože na nich to prostě jezdí, ale to je fuk, ty děti jsou úplně blbý.
Všechny zdejší mámy si zoufáme…
Jak můžou mít ty děti tak šílený vysvědčení?
Moje malá smradka měla na konci páté třídy vyznamenání a teď má dvě čtyřky… A přitom vlastně není úplně blbá…
Sousedovic kluk je z domácí přípravy tak zmagořený, že potřebuje jasnou motivaci. “Nic mi nedáš, neudělám úkol.” 

Jako jo, já to fakt chápu, ale to neznamená, že bych si míň zoufala…
A taky to neznamená, že bych nepraštila kamaráda za jeho stížnosti ohledně vleků.
Tam to nechápu.
Jak může někdo chtít otevřít vleky, když se neotevřou školy? Teda kromě vlekařů. Tam to je pochopitelný.
Soused si stěžoval, že moc protopí, vyplácá hodně elektřiny, protože ty denní čtyři hodinky trávil v teploučké hospodě.
A co mám říkat já, když se slečinka denně koupe? A co žere ten její rozsvícený počítač?
Jak bych ušetřila, kdyby byla na intru.
Mimochodem, intr platím, co kdyby náhodou šla ještě před maturitou na týden do školy, že jo…
Jo a vařit musím.

Ale jedna věc mě těší.
Za pár let budou dokonale čisté ulice.
Umetené chodníky, prázdné koše v ulicích, žádné hromady odpadků u popelnic…
Už totiž znám dvanáct dětí, pevně rozhodnutých, že budou popeláři.
Protože nic víc se na distanční výuce asi naučit nemůžou.
Vidím to, princezniččce ty pracovní činnosti docela jdou…

Jo jo, je to pozitivní.
Mimochodem, když už jsme u toho pozitivního… I moje sousedka je pozitivní.

Je to zdravotnice, ošetřovatelka. V pondělí byla oočkována, v úterý šla do práce s tím, že teda se po té injekci necítí vůbec, ale vůbec dobře, byla otestována a obratem poslána domů do karantény.
Obvolávaly jsme čerta ďábla, abychom prostě věděli…
Může to být falešná pozitivita po očkování?
Pořád nevíme, jestli může, ale už víme, že není. Jeden z našich odborníků jasně řekl, že ono očkování jí ten koronavirus pořádně rozjelo.

Nuž, buďmež pozitivní…

Výuka

Když jsem dneska v panice utíkala z domu, abych se pořádně nadechla, měla jsem v hlavě naprosto jasný koncept tohoto článku. Stačilo jen jediné. Sednout k počítači a myšlenku trochu rozvést a hlavně zapsat.
Smůla.
U počítače totiž seděla moje nejmladší smradka a předstírala těžké zapojení do chodu virtuální učebny.
Však taky proto jsem utíkala z domu, že jo…
Začalo to už včera večer. Kde je jako ta kamera a proč ji nikdo nezapojil a jak ona se bude učit. Nakonec si nechala vysvětlit (a potvrdit od učitelky), že kamera na naší straně rozhodně není důležitá…
Jasně, já si tak asi strčím kameru do obýváku, ne?
A ráno to vesele pokračovalo. Ta starší jí zapnula počítač, aby fakt stihl naběhnout, vzbudila malou smradku a šla si na svoji výuku, na noťas. Já si v klidu pospala až do půl deváté, aby se mě zděšeně smradka ptala, proč vstávám. Nelíbilo se jí to, protože pak musela vstávat taky.
Ještě za dvě minuty devět si hrála na telefonu a absolutně neměla tušení, jak se přihlásit do učebny a na výuku. V devět. A pak začala splašeně dohledávat češtinu a penál a podobně.
Já, antitalent, jsem jí tu výuku zapnula. Nevím jak.
Nechala jsem ji pracovat. Na chvilku uklidněná matka. Až vrčení z pokojíčka mi přišlo zvláštní.
Jo jo, chytrý náramek je mrcha žalovací.
A zkuste si křičet na dítě, když má zapnutý mikrofon a váš hlas se krásně ponese virtuálním prostorem k učiteli, že jo…
Ta malá smradka si vesele hrála s telefonem. Jakože Tik Tok.

Ta starší mi běžně nabízí výlet do Tater a vítr z hor. A výlet do Tater je 50% tatranský čaj a vítr z hor je prostě zelená.
Řeknu vám, dneska by ty Tatry byly fakt Nízké Tatry. Přemýšlela jsem nad flaškou Ginu. Přemýšlela jsem nad balením Neurolu.

Nakonec jsem shrabala listí na trávníku.
Ale na středu si tu flašku asi koupím…