• 166
  • 75
  • 274 487
  • 78 366

Covid

Popeláři

Jupííí, zítra máme pololetní prázdniny.
No dobře, stejně bude muset někdo vstávat se psem, ale už můžu smradce vesele vypnout net, zabavit mobil a podobně, protože se nemůže vymlouvat, že se musí připojit do školy.
Ta výuka je za trest. Trest pro rodiče, protože nemůžou tímhle způsobem trestat svoje děti.
“Není zdravé koukat do elektroniky, dovolte dětem tak půl hodiny, maximálně hodinu denně…”
Šup a je to obráceně.
Koukejte smrady držet přikované k “displejům” a až jim pixely polezou ven ušima, zapněte jim televizi, protože chodit ven se momentálně nedoporučuje.
Grrr, všechny děti z baráku už mají hranatý oči, přestože už stihly postavit osm sněhuláků, dvě iglů a jednu obrovskou sáňkovací hromadu.
Pytle od psích granulí už jsou prodřené, protože na nich to prostě jezdí, ale to je fuk, ty děti jsou úplně blbý.
Všechny zdejší mámy si zoufáme…
Jak můžou mít ty děti tak šílený vysvědčení?
Moje malá smradka měla na konci páté třídy vyznamenání a teď má dvě čtyřky… A přitom vlastně není úplně blbá…
Sousedovic kluk je z domácí přípravy tak zmagořený, že potřebuje jasnou motivaci. “Nic mi nedáš, neudělám úkol.” 

Jako jo, já to fakt chápu, ale to neznamená, že bych si míň zoufala…
A taky to neznamená, že bych nepraštila kamaráda za jeho stížnosti ohledně vleků.
Tam to nechápu.
Jak může někdo chtít otevřít vleky, když se neotevřou školy? Teda kromě vlekařů. Tam to je pochopitelný.
Soused si stěžoval, že moc protopí, vyplácá hodně elektřiny, protože ty denní čtyři hodinky trávil v teploučké hospodě.
A co mám říkat já, když se slečinka denně koupe? A co žere ten její rozsvícený počítač?
Jak bych ušetřila, kdyby byla na intru.
Mimochodem, intr platím, co kdyby náhodou šla ještě před maturitou na týden do školy, že jo…
Jo a vařit musím.

Ale jedna věc mě těší.
Za pár let budou dokonale čisté ulice.
Umetené chodníky, prázdné koše v ulicích, žádné hromady odpadků u popelnic…
Už totiž znám dvanáct dětí, pevně rozhodnutých, že budou popeláři.
Protože nic víc se na distanční výuce asi naučit nemůžou.
Vidím to, princezniččce ty pracovní činnosti docela jdou…

Jo jo, je to pozitivní.
Mimochodem, když už jsme u toho pozitivního… I moje sousedka je pozitivní.

Je to zdravotnice, ošetřovatelka. V pondělí byla oočkována, v úterý šla do práce s tím, že teda se po té injekci necítí vůbec, ale vůbec dobře, byla otestována a obratem poslána domů do karantény.
Obvolávaly jsme čerta ďábla, abychom prostě věděli…
Může to být falešná pozitivita po očkování?
Pořád nevíme, jestli může, ale už víme, že není. Jeden z našich odborníků jasně řekl, že ono očkování jí ten koronavirus pořádně rozjelo.

Nuž, buďmež pozitivní…

Blbej virus

Hned na začátku se musím omluvit za případné zlehčování nelehké situace.
Ale když ono mi to nedá.
Zápal plic jsem měla loni a je fuk, že k němu byla i embolka. Taky je úplně jedno, co bylo dřív. Bylo mi zle. Bylo mi jakože vážně opravdu zle a to natolik, že jsem si volala sanitku, což jsem nikdy dřív neudělala… A dokonce jsem ještě před sanitkou byla na pohotovosti, a to už něco značí…
Ale stejně zlehčuju.
Zlehčuju tu pitomou nemoc, která má potenciál nás do té sanitky dostat. Tu nemoc, která nás může připravit o naše blízké.
A zlehčuju to proto, že celému viru je vlastně úplně jedno, jestli se budeme smát, nebo jestli budem brečet. On přijde.
Vlastně mu to taky tak úplně jedno není, protože smích má schopnost léčit.

Momentálně nejblíž je covid v rodině mé kamarádky. Jak moc, to se ještě neví, na testy půjde až v neděli… Její muž snad už zítra. A o dcerce se nemluví. Jen o synovi už to všichni vědí, akorát jsme stále ještě nepřišli na to, jak k tomu mohl přijít.
Typickej puberťák.
Celý den sedí u počítače, nikam nechodí, je rád, když dvakrát denně projde bytem na záchod.
Tak kde to, kruci, chytil?
Jediná logická odpověď je, že to je počítačovej virus.

Ale vidíme to pozitivně…
Když si to odbudou teď, mohli by mít pokoj na svátky…
To tady u nás se třesem. Nebyly by to sice první prochcípané Vánoce, ale přece jen, obyčejná rýmička stačí…
Nehledě na to, že pokud moje rodina o Vánocích nebude mít chuť, budu muset řízky i salát dělat já a ne drahý, který to rozhodně umí líp. Já se totiž pak nebudu moct vymlouvat, že neumím jídlo pořádně dochutit.
Vlastně, ztráty chuti a čichu se bojíme nejvíc.
Třeba čich je první, co nás varuje, než se přemnoží mouchy.
To ti potkani pod naší podlahou. Když dáme nástrahy, a že dáváme nástrahy, někteří slabší jedinci neodlezou chcípnout ven a pak nám smrdí pod podlahou. A když smrdí, tak víme, že je jen otázka času, než do té mrtvolky mouchy nakladou vajíčka a než se ty mrchy vylíhnou.
Ale třeba to teď, v zimě, fungovat nebude.
Ale i jinak asi ztráta čichu člověka omezuje, to je jasný. Já třeba dneska po čichu poznala, že pálím sekanou k obědu…
Zas pokud by to zůstalo jen u ztráty čichu a chuti, pak bychom si v rodině mohli užít spoustu legrace. A ušetřit.

Jenže co si budem povídat, až tu mrchu chytnem, a že si nemyslím, že bychom nechytli, on nás ten humor možná přejde.
Ale zatím…
No nic, pro jistotu projedu počítač i telefon nějakým antivirem… Kdo ví, jak přesně to funguje…