• 2
  • 2
  • 221 289
  • 62 088

Stará a blbá

Fakt si připadám staře.

Tedy, ne že bych byla zrovna echt mladá, ale prostě si připadám pomalejší a pomalejší.

Snad je to jen tím, jak je rychlá doba. 

Za nás byl druhý jazyk, slovanský, od páté třídy a s násobilkou jsme začínali koketovat na konci třetí. I vyjmenovaná slova počkala do nějaké čtvrté…

Dneska mají smrádci druhý jazyk povinně od třetí a dost často už od první třídy, násobilku ve druhé, vyjmenovaná slova ve třetí…

A když vezmu v úvahu, že jim v té první třídě, kde mají dvacet vyučovacích hodin v týdnu, ještě tři hodiny sežere ta angličtina, jak si to mají asi nabouchat do hlaviček?

To, co brali moji smrádci v devítce, jsem neviděla ani v učebnicích maturantů, ke kterým jsem zvědavě nakukovala na učňáku.

Mimochodem, na učňáku…

Kdo dneska chodí na učňák? Snad každá škola už je prostě střední. Střední škola tahleta, Střední škola támhleta a o kus dál je Střední škola tahleta a támhleta dohromady, protože se tři spojily.

A co berou tam, o tom jsem v době svých studií rozhodně ani neslyšela.

Povinná četba…

U nás byla povinná četba do českého jazyka, takže od našich autorů a sem tam se mohlo zabrousit na Slovensko.

Teď mladí lidé čtou knihy, které jsou sice krásné, hodnotné, ale s naší mentalitou nemají až tolik společného.

A na čtení jsou těžké.

A z těch maturují v češtině?

Z Herriota? A co Shakespeare? Kde je ta čeština?

Jasně, chápu, že mají mít přehled. Ale já ho mám sem tam taky a maturitu nemám… To už je o člověku, ne? O jeho volbě…

To, co já jsem si cpala do hlavy osm let (a volitelně devět), to se oni naučí za šest, možná sedm let a ještě jim k tomu přidají výpočetku a v lepších školách i finanční gramotnost.

Já vycházela z učňáku a v hlavě jsem měla opakovačku učiva ze základky a sem tam něco odborného a maturanti ve vedlejší třídě byli obohaceni o logaritmy…

Třídním vrcholem byly vzory přídavných jmen, Divá Bára a sloh na téma “Co jsme dělali o prázdninách”.

No a pak mám umět s počítačem, že jo?

Díky revoluci jsem byla ještě na základce osvobozena od druhého jazyka a dějepisu.

A co mi připadá nejhorší, ono to nestačí.

Za nás byla maturita pro ty fakt chytrý a vysokoškoláci byli někde úplně na vrcholu, ze kterého se nám, výučákům, točila hlava.

Kdo nastupoval do fabriky k pásu, ten nepotřeboval nic. Kdo měl výučák, ten už mohl být strojmistr, když se trochu zapracoval. A maturanti si mohli sedět v kanclu a dohlížet na nás, výučáky a nedoštudovance. A maturantům šéfovali délesloužící maturanti a těm pak vysokoškoláci.

 

Pak přišlo období, kdy měl titul každý, kdo si uměl zaplatit a nebo kdo se uměl strkat.

A než jsem se stihla rozkoukat, najednou je titul nutný, maturita jen blbej papír pro blbý lidi a výučákem si můžu utřít pozadí, protože výučák nestačí ani na uklízečku.

A mladí studují.

A fakt dřou fest.

Už to není klídek a pohodička.

Už nikde to není klídek a pohodička. Teď se prostě maká od první třídy a dře a učí a študuje a vtlouká do hlaviček…

Vlastně jo, ještě si smrádci odpočinou ve školce a teď vlastně dokonce víc, než předtím.

Dostaly se mi do ruky osnovy MŠ, z doby někde před třiceti, čtyřiceti lety.

A víte co? Ti maličcí museli poznat autora.

Autora čteného textu, autora hudby, autora obrázku…

No kdo to dneska pozná?

 

Obávám se, že čím víc se učíme, tím míň víme. Na rozpoznávání autorů máme aplikace…

A čím víc máme, tím jsme chudší.

Čím jsme študovanější, tím jsme hloupější.

A čím víc odpočíváme, tím jsme unavenější.

A čím víc se oslavuje dětství, tím víc ho dětem berem.

Dnešní vysokoškoláci si odpočinou až po škole, v zaměstnání. A odpočinou si tam dlouho. Do pětašedesáti, sedmdesáti, pětasedmdesáti. Aby se pak, celí bolaví a nemohoucí, dožili pětadevadesáti, věku, ve kterém si budou pamatovat prd z toho, co všechno se ve všech školách naučili…

 

Jsem ráda, že já jsem stará a blbá už teď. Že jsem nedřela dlouhé roky proto, abych to v životě nepoužila a hbitě zapomněla…

Jsem ráda, že stačím dětem do páté třídy, protože pak už mají být stejně úplně soběstační. A já na známky kouknu na net, školní systém to zaznamená a já už se nebudu muset ani podepisovat.

Beztak už to skoro neumím…

24 Responses to Stará a blbá

  • Ono se v posledních letech naprosto zásadně změnilo to, co by asi mělo vůbec být považováno za vzdělání. Zatímco dřív to byl hlavně přehled o faktech a jejich ověřených zdrojích, aby si je mohla hlava pospojovat do nějakých souvislostí, dnes by to měla být spíš schopnost se všudypřítomnými informacemi účelně pracovat, vybírat ty, které mají smysl, umět mezi nimi najít propojení a kriticky je vyhodnotit. Školy se něčemu takovému logicky přizpůsobují s určitým zpožděním a těžko se smiřují s tím, že spousta léty prověřené metodiky je teď vlastně pro kočku. Pro ty, kteří chtějí opravdu něco vědět a umět, je naštěstí spousta možností, jak se k tomu dostat i mimo školní lavice, ale tak to bylo vždycky. Ti, kterým záleží jen na papíru, se k němu nakonec vždycky dostanou, ale to taky není žádná novinka posledních let :-).

    • Mám pocit, že se nějak ze školy vytratilo to důležité, to životní…
      To, že se chodí po pravé straně chodníku a přechodu, to musím svoje děti naučit já, ve škole už jim to neřeknou. A o nějaké úctě ke straším ani nemluvím.
      Ve škole sice dostanou maximum vzdělání, ale žádný návod na život. Na to totiž není čas 🙁
      A my starší pak chodíme a říkáme, že ta mládež dneska…
      Tohle jde z kopce…

  • S tou školkou jsi mě překvapila. Možná bych v ní propadla. 😀

    • Já ne 🙂 Ale jen proto, že mamka byla mateřina a já byla trénovaná 🙂
      Ale neboj, postupem času poznám tak maximálně Ladu a z úryvku Erbena a to to ještě musí být z Kytice 🙂

  • Ano musí se ty děti učit čím dál víc nových informací, ale nakonec neznají ani to základní! Proč? Protože pro samé učení, nemá učitel čas, ani zkontrolovat, jestli si tu látku vůbec pamatují a spěchá se dál! Nám to do hlavy vtloukali, jim to pouze přednáší, pak jim zadají prověrku a další hodina je další téma. A to stáří Barfuško, to já už bych pak musela být dinosaurus!

    • A když k tomu přidám, že spousta rodičů maká na směny, aby zaplatili nějaké bydlení, pak to základní nemá dětem ani kdo povědět…
      Ale zato jsou naučení, že si to musí najít.
      A málokdo už kouká, co to vlastně našli, nakolik to je objektivní, pravdivé a vhodné 🙁

  • Jako vysokoškolačka s tím souhlasím. Se svým Mgr teď vlastně nemůžu dělat vůbec nic. Abych mohla samostatně pracovat v mém vystudovaném oboru, znamenalo by to další 4 roky na PhD a k tomu kurz za minimálně 150 000 a dalších šest let učení… Přitom ještě před pár lety magistra něco znamenala… Teď všichni umí všechno, ale vzdělání úplně degradovalo…

    • Já osobně tenhle hon na tituly nechápu. Jednak to z osmdesáti procent končí u vystudovanejch rekreologů, co zakládají regály v Lídlu, a jednak to nic neříká o tom, co kdo umí. I když například u MBA mám jasno. Umí obsluhovat kopírku.
      Teď samozřejmě nemluvim o lékařích, teoretické fyzice, matematice, technologii a podobně.

      • Ano, obory jako rekreologie, uměnovědná studia, genderová studia a podobné absolutně nechápu. Jako na Bc. oukej, když je to zajímá, ale fakt nechápu, co chtějí pak dělat s magistrem a zatím mi to ani nikdo nedokázal vysvětlit. Jenže právě kvůli takovým pseudooborům je to Mgr. v “mém” oboru takhle znehodnoceno.

    • Vidíš a zrovna u Tebe vím, jaká to byla dřina, co všechno jsi ve škole musela…
      Stejně tak u mé neteřinky… Vlastně jsem jí nějakých devět let neviděla, protože ona prostě nemá čas…
      A taky, stejně jako Ty, vím, že titul, vysoká a podobně, stejně člověka nedělá a že i vysokoškoláci občas píšou jak prasata 🙂
      Určitě víš aspoň jednoho člověka z toho seznamu, co mám na mysli 🙂 Kvetem z něj občas obě 🙂

  • Ještě že to mám za sebou, s takovou bych nedala ani základku – protože matika mi přišla už tak těžká a jestli je to teď horší, skončila bych se základkou:-)

    jinak já studovala myslím do 25let…a prostě je to dlouho, pak člověk nastoupí do zaměstnání a teprve zjistí co chce dělat tak ho změní atd….
    a ta VŠ mi byla taky na obtíž ale je to teď jak píšeš maturitu už musím mít každý a vysokou pomalu taky a ze zkušenosti vím, že ta vš není vždycky třeba:-)

    • No, já byla líná a i ten výučák mám s odřenýma ušima 🙂
      Ale do nedávna jsem si říkala, že bych se na školu ráda vrátila…
      Tedy, než mi na střední nastoupili smrádci a já zjistila, že s tím, co naposlouchám o hodinách už se fakt nechytám 🙂

  • A proto jsem se ve druháku na střední rozhodla, že na vysokou nejdu. Jen jsem s tímto mým názorem nevyrukovala před rodinou, ale radši jsem hrála blbou a “sabotovala” jsem přijímačky na výšku…(a i tak mi přijetí uteklo jen o 4 body! :D) Ono totiž – celou základku jsem měla jenom jedničky. Jakože opravdu jenom jedničky. Ze všeho. Až na střední jsem pochopila, že honit se za skvělým ohodnocením vlastně vůbec nemá smysl, protože – k čemu mi to do života jako bude? Na maturu jsem se neučila a dala jsem ji. Papír pro blbce mám, na známky na něm nikdo koukat nebude. Když jsem v září sháněla práci, tak se stejně nikdo neptal, jestli mám maturitu, vysokou, nebo učňák. Všichni chcou praxi. A k praxi se člověk při studiu vysoké nedostane… Takže já jsem moc ráda za mé rozhodnutí. Kašlat na papír z výšky. Teď tři roky pracuju v dobrém grafickém studiu, můžu sama bydlet s přítelem a živit dvě nenažrané kočky a psa. A je mi skvěle 🙂 Navíc jsem si ušetřila spoustu nervů při vysokoškolském studiu.

    • Já dětem říkám, že pokud prolezou, je mi fuk s jakými známkami. Ale musí něco vědět, něco umět, něco znát… No a hlavně prolézt 🙂

      • Největší poklonu jsem jako učitel dostal, když už jsem rok neučil a zašel jsem se podívat na jednu ze svých tříd. Tehdy mi jedna studentka, se kterou jsme spolu dost bojovali, řekla: “Na čtyřku u vás jsem musela něco umět. Teď mám dvojku a neumím nic!” 🙂

        • Já se taky nejvíc naučila u “psích” učitelek 🙂 Největší pes byla češtinářka, já prolézala s horší čtyřkou a tu jsem si ještě udržovala jen díky slohům 🙂
          A vždycky jí budu vděčná, že mi nedala vůbec nic zadarmo 🙂

        • Nemohu nevzpomenout Ing, Bernharda, kterého jsme měli na elektroniku. Ten u zkoušek říkal:
          Na jedničku to umí Pánbů
          Na dvojku pan ředitel a já
          Na trojku to umíte vy čtyři a ostatní jsou čtyřky a pětky.
          A naučil.

  • I když je to vpodstatě smutné, dost jsem se pobavila.
    Jsem prom.žur. (si mohu psát za jménem), neb PhDr. zkoušky jsem neudělala. Léta jsem se – po 1989 – bavila tím, že bych měla být 3. odboj – páč ze zmíněné zkoušky mě vyrazili proto, že jsem nečetla spisy K.Gottwalda…
    A inu ano, mohla bych si psát Mgr. (teda kdybych si na UK zažádala), leč zkratku Mgr. dnes pojímám jednoznačně – pro muže magor, pro ženu megera. Co se “titulu” Bc. týče (a že ho mají všechny mé dcery), tak ten je bez ohledu na pohlaví “blbec”.
    Ono to o titulu nebylo nikdy, ale taky se to nikdy tak nepřeceňovalo. A protože dneska se dá titul koupit (a nejde jen o plzeňská práva), tak ten titul znamená ještě míň.

    • Taky máme v rodině jednu megeru 🙂 Tedy, megera je je její nejmenší titul.
      Má nějaké před jménem, nějaké za jménem, ona se opravdu vymkla. A je jasný doklad toho, že čím víc titulů, tím míň použití 🙂
      Není schopná udržet pozornost ani půl minuty, ale všechny tituly má z astrofyziky 🙂
      Ale neuvaří vajíčka, nějak se vymykají výpočtům 🙂

  • Můj dlouholetý kamarád si nechával dělat vizitky, a za jméno dával zkratku ITd. A když se nějakej vořežprut zeptal co to je, dostalo se mu odpovědí: “Inžinýr Ty debile”
    A vo vo vo tom to je.

  • Vystihla jsi to úplně přesně. Syn má “jen”maturitu a je mu v podstatě k ničemu. On si sice práci zatím vždycky našel, žije s přítelkyní a cítí závazky a to je moc dobře. Hodně lidí to tak nemá.
    Z pohledu zdravotní sestry (nechápu český pojem všeobecné sestry)je to trochu naruby. My se dřív učili vic odborného. Učili nás doktoři, takže to šlo do praktických znalostí. A praxe jsme měli mnohem víc. Dnes je jí úděsně málo. Zdravotnický asistent alias praktická sestra je na svou budoucí práci zcela neprakticky připravená. Až teprve na vysokých školách je to lepší.Ale tam je to zase co se týká vědomostí opačný extrém.
    To co léta fungovalo se zadupalo…Není to škoda?
    Jejda, to jsem se rozvášnila 🙂

    • No sestřičky jsou úplně zvláštní kapitola, stejně, jako pedagogogové všech stupňů…
      Já jsem před pár lety žasla, že sestřičkám už nestačí zdrávka…
      No, hlavně, že mají, chuděrky, plnou hlavu teorie, kterou nemají šanci využít…

    • Je to škoda. To zdravotnictví úplně podělali… Když už jsou ty sestřičky na vysoké, tak jejich praxe znamená každodenní dvanáctky, na všech odděleních, bez jakéhokoli platu (naopak kamarádka za tu praxi ještě platit musela zdravotnickému zařízení) a stejně tam dělá to, co mají dělat ošetřovatelky (ty mají pouze učňák). Vůbec nedělá tu práci sestřičky, ale ve škole u zkoušek po ní zase chtějí, aby toho uměla stejně, co doktoři… Nechápu takovou logiku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *