• 37
  • 16
  • 174 509
  • 54 744

Oslovení

Tak jsem tady měla maminku.
A jako vždycky jsme vedly debaty dlouho do noci a celé dny a podobně. Do debat jsme zapojily i sousedku na čajíčku a samozřejmě i drahého, pokud byl přítomen.
Jednu chvíli jsme, jako ostatně docela často, řešily oslovení.
Tchyně.
Co proti tomu slovíčku lidi mají? Mamka opět vzpomněla na dobu, kdy šla svojí tchyňce koupit pomerančový džus do zeleniny. Zmínila ono oslovení, jakože “pro tchyni” a baby ve frontě se mohly zbláznit. A že to byla fronta, neboť přivezli banány. Paní zelinářka se jen smála, protože ve dnech, kdy banány neměli a mamka chodila pro jablíčka nebo mrkev, se spolu normálně bavily a mamka dávala dost jasně najevo, že její tchyně je naprosto úžasná.
I já byla několikrát, při různých příležitostech a od různých lidí, napomenuta, že pokud o mamince drahého mluvím jako o tchyni, je to krajně neuctivé, popřípadě až urážlivé…
Co???
Když mluvím o své mamince, používám slovo “mamka”, či nějaké jiné, vyjadřující náš vzájemný vztah. Táta je pro mě taky táta a brácha je brácha.
Copak bych mohla mluvit o mamince jako o Helence? A o tátovi jako o Honzovi? Víte kolik takových Honzíků znám? A když řeknu Petr, kdo ví, že mluvím o báječném švagrovi? A když řeknu “máma od mýho starýho”, to urážlivě nezní? Kdepak, drahého maminka je moje báječná skorotchyňka a já bych jinou ani nechtěla.

A tak jsem ta, co asi nenazývá všechny věci pravými jmény, ale lidi jo. Lidi fakt jo.
Bratra bratrem, švagra švagrem, snachu snachou a tchyni tchyní…
Sama jsem “skorotchyně” a jsem na to hrdá. Jsem dcerou, sestrou, matkou, švagrovou, sestřenicí, tetou, snachou, bývalou manželkou, neteří a tou skorotchyní.
Pod tou spoustou oslovení jsem já. Pro každého jsem něco jiného, ale ne někdo jiný.
A věřte mi, že být tchyní je úplně stejné, jako být sestrou. Jestli budu dobrá ségra, to záleží na mně, stejně jako to, jestli budu milovaná tchyně.

12 Responses to Oslovení

  • Já v tom měl vždycky docela guláš, a to jsem ještě nevěděl, jak moc na bednu to bylo ve středověku: http://pvapenik.blog.cz/1008/o-sestrencich-a-tetenatech

  • Svět se v prdel obrací. Babičky už nejsou babičky, protože přece nejsou žádné staré báby, tchyně nejsou tchyně, protože přece nejsou zlé… Ale co čekat, když už ani obyčejné pomazánkové máslo se už čtyři roky nejmenuje pomazánkové máslo. Bude hůř 😀

    • To pomazánkový máslo přežiju, ale říkat Rumu Tuzemák, to pořád neumím 🙂
      Dneska jsme si doma vysvětlovali rozdíl mezi nevlastním a polorodým sourozencem 🙂

    • Pravý rum se vyrábí z cukrové třtiny.

      Tuzemák je náhražka rumu z rumové esence (ta se získává zahříváním oleje ze dřeva s několika chemikáliemi vč. kyseliny sírové) a zředěného lihu (ten se většinou vyrábí z bramborového škrobu).

      Takže je to něco úplně jiného. 😀

      Jako pomazánkové máslo se mohou označovat jen výrobky s aspoň 80 % mléčného tuku.

      Náhodou, podle mě je dobře, že EU nařídila, že šizeniny musí nazývat jinak a že už o náhražkách výrobci nemůžou tvrdit, že to je něco jiného, než to je.

  • Mám tchýni, které říkáme babka a není to neuctivé. Prostě je to vžité. Mám ji moc ráda. 🙂

  • my říkáme tchýň s tchýňou:)

  • Já jsem pro zeťáka ( a že je báječnej a miluju ho) výhradně tchyně. Když jsem mu konečně po 5 letech dovolila tykání (to už pravda bylo 2 roky po svatbě a dokonce po roce narození vnuka – nebo tak nějak časově), tak s tím, že NEJSEM jeho maminka, NEJSEM pro něj Alena, a že proti oslovení tchyně nic nemám.
    Jemu se to moic nezdálo, naštěstí mi mohl říkat babičko (když už mi dal vnouče, že).
    Ale naprosto s Vámi souhlasím.
    Nemluvím o tom, jak jsem na tom s tím tykáním, že – ostatně to Vy víte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *