• 350
  • 105
  • 221 258
  • 62 078

Lékařská péče

Už jsem si myslela, že si dám inzerát na koupi angíny.
Protože mě zlobí zub.
Zub už mě zlobí jakou dobu, ale moje úžasná paní doktorka pořád říkala, že lepší mrtvý, než žádný zub. A mrtvý už je rozhodně aspoň dvacet let. Taky nebolí. Jak by mohl, když nemá nervy.
Moje doktorka odešla do důchodu, někdy v době, kdy jsem si já pořídila embolku a prášky na ředění krve. A taky jsem si pořídila zákaz jakéhokoliv zákroku, při kterém bych třeba i jen mohla krvácet.
Třičtvrtě roku bez zubaře mě nějak netrápí. Za normálních okolností mi zubaři rozhodně nechybí.
Trošku jsem po zubaři toužila koncem léta. Ale sestřička v naší zubní ambulanci mi sdělila, že pokud kašlu (no, zakašlat si v průběhu hovoru nebyl dobrý nápad), prostě mě neošetří.
Copak o to, zánět jsem měla přímo pod zubem, udělal se mi váček, ten jsem zdestrukčnila a jupí, jede se dál.
Ovšem teď je zánět někde hluboko v čelisti a já se v pondělí dozvěděla, že jsem vyřazena z evidence, protože jsem se dlouho neozvala. Ten konec léta se asi nepočítá.
Obvolala jsem asi třicet zubařů a všude se dozvěděla to stejné. Nové pacienty nepřijímají, cizí neošetřují. Prý jedině pohotovost. O víkendu.
Protože v našem stotisícovém městě v týdnu zubní pohotovost nefunguje. Není.
Podařilo se mi sehnat novou zubařku. Má to ovšem háček. Paní doktorka teprve v lednu otvírá ordinaci, zatím žádnou nemá. A taky nemá smlouvy s pojišťovnami, takže pouhé “dobrý den” mě bude stát 1 500,- kč.

Ale to pořád nic neřeší, že?
Zjišťuju, že mi vlastně nikdo nemůže pomoct.
Zub musí ošetřit zubař, ne obvoďák. Nepomůžou mi ani na normální pohotovosti, protože tam zubaři neslouží.
Sousedi, chudáci, neví, jak se mají tvářit. Litují mě, to jo, ale moje těžce nateklá držka je prostě rozesmívá.
Já tolik rozesmátá nejsem. Už proto, že mi otok brání roztáhnout tvář do úsměvu, nemluvě o tom, že to bolí. Hodně.

V úterý už se bojím vzít do ruky telefon, aby mi zas někdo nevynadal, neodeslal mě na pohotovost, případně prostě neodmítl.
Ale nedá se nic dělat, někde pomoc sehnat musím.
Trochu mě děsí pomyšlení na zánět okostice. Co pomyšlení… Skoro jistota.
Taky mě trošku straší sousedka, když mluví o otravě krve, jako to měl jejich mladý…
Takže nakonec volám znovu obvoďačce, která mě už jednou odmítla.
Vysvětluju, že jsem opravdu v bezvýchodné situaci a že prostě půjdu a tu angínu si někde seženu. Že prostě chci antibiotika a i kdybych se měla válet u nás v potoce, prostě je mít budu. Ale že když to nejde, jestli by mi mohla napsat aspoň algifenový kapky, abych se měla čím sjet.
Zabralo to.
Už mám v sobě čtvrtý prášek a můj obličej už zase začíná skoro fungovat. No, aspoň o kousíček to splasklo, no…

Myslím, že se těším na sobotu. A k zubaři. Tak, jako nikdy…

13 Responses to Lékařská péče

  • Se zuby to většinou nejsou žádné příjemné hrátky. Moje zubařka důchodového věku už dávno přesluhuje a já jí držím palce, aby ji chuť do práce ještě nějakou dobu neopustila. Pořád si říkám, že tuhle věc musím nějak vyřešit včas, ale neposlouchám se, takže jednou budu dělat podobné kolečko :-(. Držím palce, ať se vše nakonec vydaří a tvář nabyde původního a úsměvuschopného tvaru.

    • Normálně bych řekla, ať to necháš plavat, že se to nějak vyřeší, ale dneska? Kdepak, koukej to řešit pokud možno hned… 🙂

      • Souhlasím s Bárou. Určitě toto fakt nenech na poslední chvíli. Zubaři se shání neskutečně těžko a zuby Pánbů nedomyslel, jak (pravdivě) říká kolegyně.

  • Před 3,5 roky se mi začal kývat zub v dolní sanici vepředu a byť je mi 65 let, nemínila jsem mít místo dvojky díru. I objednala jsem se k zubaři (můj spolužák z gymplu – takže jako v poho), termín hned za 6 týdnů, dorazila jsem, on mě zrentgenoval a že cca za měsíc, neb to není nic akutního a ať si zavolám. Volala jsem asi 3 x, marně, prostě nikdo telefon nebral.
    Zub se kejval furt stejně, tak jsem to nechala být. Volat soustavně a neúnavně a imrvére čili furt jsem začala zase před dvěma lety. Marně. Volala jsem v různé dny, v různé časy a nejméně jednou týdně. Nikdo telefon nebral. Takže dokonce ani nemohu vědět, že už jsem vyřazena z evidence. I začala jsem se pídit po jiném doktoru – zubaři; no marně. Ale kousek od bydla funguje ortodoncie. Takže až mi zub vypadne – třeba mi to srovná bez mezery. I když já počítám s tím, že si koupím “modurit” a zub si tam vymodeluju a nasadím…
    Vám držím, Baru, palce, aby antibiotika stačila a nedělo se nic podstatného.

    • Milá Alenko, sama jsem alergická na radu “tak si tam dojdi”, když neberou telefon, ale na Vašem místě bych to možná i zkusila. Prostě si tam dojít a sednout si do čekárny.
      Minimálně tedy třeba přijdete na to, že mají jiné telefonní číslo, jinou adresu, případně sedí v kriminále za takovéto trestuhodné jednání. 🙂

  • O bože, Báro, tak tohle fakt nezávidím! A opravdu moc držím palce, ať se podaří zvládnout!!!
    U nás je to se zubaři taky dost zoufalé, zrušili i pohotovosti v celém okolí Ostravy. Nám odešla zubařka do důchodu a než jsme sehnali novou, tak to byl solidní stres. A nakonec jen po známosti a jsem za to upřímně vděčná.
    Ale ta situace ohledně zubařské péče celkově je neskutečně zoufalá, toto se dost vymklo a pro běžně příjmové lidi bude časem i jednoduché zubní ošetření naprosto nedosažitelné. :-/

    Jak se Ti povedla uhnat embolka? Budu ráda na nasměrování, jestli to máš na blogu.

    • Zrovna povídání o embolce bylo na starém blogu. 🙁
      Dneska už mám zub venku, ovšem za covidové situace to je docela zázrak, že jsem přežila. 🙂 Dvě hodiny jsem čekala venku, před barákem s ordinací. Naštěstí ani nemrzlo, ani nepršelo… To bych jinak nedala.
      Mám za sebou probdělou noc, protože mu přestalo účinkovat umrtvení a bolestí nešlo spát, ale mám to za sebou. Už bude zas jenom líp. 🙂

  • A zajet do nemocnice, ve které je zubní oddělení? Krajská fakultka ho jistě má…

    • Copak o to, zubní oddělení máme, ale ani za normálních okolností, natož za covidových, neberou bez doporučení osobního zubního lékaře…

  • Tak to fakt nezávidím. O bolesti zubů vím svoje a nikomu to nepřeju. Rozhodně to nenechávej být i když to přestane bolet, protože zuby jsou potvory, dávají o sobě vědět vždycky v tu nejnevhodnější dobu. I když bolest zubů není vhodná nikdy. Zdravím ☺☺☺

  • Tohle je teda fakt horor! Kolečko hrůzy. Jsem ráda za svoji zubařku, která mě před pár lety vzala na první dobrou, když jsem se přestěhovala. Stará se o preventivky a když by byla nezvládla vytrhnout mi jedinou osmičku (první trhaný zub v mé hubě), předala mě soukromému zubaři a ten to eležantně zvládl bez bolesti. Mám v 72 letech ještě ostatní svoje zuby, ale raději pečlivě na preventivky chodím.
    Snad budeš mít na hodně roků pokoj – vytržený zub nebolí a nezlobí – aspoň doufám ☺

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *