• 60
  • 17
  • 303 548
  • 86 487

Dráčátko

Tak a je to tady. Tedy doma. Nebo tak něco.
Zabydlelo se u nás malé dráčátko. Vlastně štěňátko. Skoro černá koule chlupů.
Věděli jsme, že začátek bude náročný, ale že takhle náročný, to nás ani nenapadlo.
Čekali jsme malého trhače, uklidili jsme kvůli tomu všechny boty, zakryli kabely, na skříně nastavěli všechny krabice, ale vlastně na nic.
On ten náš malý trhač vlastně vůbec není trhač. Je to sedmispáč.
Tuhle se sice popere s vyřazenou rukavicí, ale pak si najde nejbližší lidskou nohu, na kterou se stulí. To totiž miluje ze všeho nejvíc. Spánek na lidské noze.
Jako když jsem myla nádobí a ten maličký smrádeček se přišmrncnul a k tomu dřezu mě prakticky přikoval. No, když už jsem tam musela stát, aspoň jsem to nádobí i utřela.
Ve vzácných chvilkách divoké hry se holčičky div nepoperou, která toho okamžiku využije.
Jak říkám, to JE náročný.
Perou se i o venčení. Ve dne chtějí chodit obě, ale v noci žádná. A ráno v pět to tuplem není potěšení.
Popravdě, ono se nechce ani štěněti, přeci jen, na teplé lino v kuchyni se čurá daleko líp.
Ale už si trošku zvyknul. Naučil se vyčurat na dvorku a hurá, už sedí u domovních dveří a když ho hned nepustíme dovnitř, začne klidně i výt.
Na to, jak je chundelatý, je docela zimomřivý. Já vím, musí si zvyknout.
Ovšem jsou chvilky, kdy venku i vydrží.
Třeba když přijde synek a přivede StAlíka a malého Jupitera.
Mimochodem, Jupitera od synka dostala jeho slečna, je to nějaký bulíkový kříženec a je to pošuk. Jestli existuje nějaká stupnice psího temperamentu, jsou Jupiter s Drakem na úplně opačných koncích a zhruba tak stejně daleko od středu.
Ale musím Jupitera pochválit, má nový domov necelé dva měsíce a už naprosto perfektně slyší na své jméno.
Náš Drak už také slyší na jméno, ale pokud zrovna bojuje s kusem kytky, co kouká ze sněhu, je mu to fuk.
Vlastně na jméno přijde jen v případě, že v lidské ruce tuší piškotek nebo jinou laskominu.
No, nějak se to naučit musí,  že jo…

Nejlepší stejně byly ty první okamžiky.
Princezničce se řeklo, že ho máme půjčeného, aby si ten pán, co má štěňata doma, mohl oddechnout aspoň trošku.
Ta její nafouklá držtička stála za pohled. Pookřála až ve chvíli, kdy se jí Drak stulil v náročí, že bude spinkat. A teprve večer, když drahý přišel z práce, jsem jí řekla, že je náš.
No jo, brečely jsme obě. Takovou radost, takový pocit absolutního štěstí telefon nevykouzlí.

Ale do rodiny zapadl tak nějak okamžitě a přirozeně.
Naprosto v pohodě přijal fakt, že má svoji bedýnku a i když občas pokníkne steskem po sourozencích, spí tam úplně v pohodě. A když náhodou nespí, natahá si do bedýnky všechno, co považuje za svoje hračky. Třeba krabičku od čaje.
Musím mu to tak třikrát denně probrat, aby se tam vešel.

Užíváme si to, ale stejně jsme takoví nedočkaví. Přemýšlíme, co z takového kříženečka asi vyroste.
Podle velikosti tlapiček by to mohlo být telátko.
Budou mu dva měsíce a blíží se šesti kilům…

Ještě bude sranda.

10 Responses to Dráčátko

  • Páni, vy jste si pořídili psíka Draka? Gratuluji, už se nikdy nebudete cítit sami. Bude na vás čekat a vy budete nedočkaví, aby už zase byl s vámi. Každý začátek je těžší, ale bude líp, radostněji, tepleji, živočišněji. Naučíte se kníkat, vrčet, házet věci do dálky, a samozřejmě nosit pytlíky s minami. Hrdě, samozřejmě, úplně pokaždé po něm uklidíte. Fakt jste mě potěšili. Viz radost dcerky i tvojí! ☺

    • Kitty, je to takový mazlík. Tedy, my bychom ho mazlili, on se ale nechá jen někdy. 🙂 Ale když on je takový heboučký. 🙂

  • Vím, že si domů žádného domácího mazlíčka nepořídím, ale kdybych měl vybírat, tohle by byl ten pravý temperament pro mě. Asi bude velkej, to jo. Ale zase třeba bude mít na rozdíl od jiných draků jen jednu hlavu :-).

    • Holčičky si dlouho vystačily s potkanama. Ale to není ono, nemluvě o té velikosti.
      Tohle je lepší.
      A ano, temperament taky přímo pro nás. Naštěstí známe pána, u kterého byl v dočasné péči od narození a naštěstí ten pán zná nás, takže tenhle je přímo na doporučení, že je ten pravý na náš gauč. 🙂
      A my si ho mezi těmi chlupatými kuličkami taky vybrali.
      No co, měl největší tlapičky, takže tu naši lásku snad ustojí. 🙂

  • To je moc fajn čtení 🙂

    Právě dnes mi v poště přistála videa zachycující radost dětí, když dostaly štěně – úžasné emoce, a přesně jak píšeš, velice často i pláč z toho návalu radosti…

    • Je fakt, že zrovna tohle se nedá s ničím srovnat a vlastně ani ničím nahradit. No, možná ještě kůň by to dokázal. 🙂

  • Umím si to dobře představit. Psíka máme také a dobře si pamatuju, když ho dcery přivezly z prázdnin. Omotal si nás kolem packy a trvalo mu to asi tři mrknutí těma krásnýma očkama. Nedávno zase dcera našla nemocné kotě, už je u nás od listopadu a je to taky takový mazel. Zvířata opravdu předčí všechno, jsou zdrojem radosti a dobíječi baterek. Ať se Dráčkovi dobře daří a přináší vám jen samou radost. 🙂

    • Děkujeme. 🙂
      Nějak se s prckem navracíme do starých časů. Miluje stejná místa, jako synkův pes, spí ve stejné poloze a úplně stejně nesnáší zimu. 🙂

  • Tak to máte doma veselo a to je bezva, ne? Co? Nějaké to noční nebo ranní vstávání za to stojí.

    • Popravdě, stát ve tři ráno na dvorku v županu a sněhulích není úplně to nejlepší, ale jo, stojí to za to. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *