• 120
  • 27
  • 174 407
  • 54 714

Dobrovolník

Marodím. Marodím hnusně. Dobře, už můžu dýchat, protože plíce se umí uzdravit, ale unavená jsem.
Zápal plic je mrcha.
Embolie je taky mrcha a podle všeho se postarala o ten zápal plic. A taky o zánět pohrudnice a, logicky vzato, díky za něj a díky za tu bolest.
Kdyby to nebolelo, tak k doktorovi nejdu, to je jasný… Co bych dělala u doktora s kašlem… A co bych dělala na pohotovosti a v sanitce a na urgentu…

Marodím a flákám se.
Ne že bych se flákala tak moc, to nádobí je schopný počkat, takže se musí umýt dřív, než proroste do dalších místností.
Žrát se taky musí, takže pokud nevařím, minimálně na to dohlížím.
A někdy je potřeba aspoň zamést, což je sranda, neboť mám novou podlahu.
Popravdě, v lepší dny se dá umýt i chodba, i když jsem si, podle všeho, všechno to marodění na té chodbě uhnala.

Ale jestli někdo čeká, že budu na dvorku hrabat listí, tak je ten někdo na omylu. Zachumlaná do zimní bundy jsem instruovala toho svýho chlapa, jak ostříhat hortenzie a astřičky. A podobně. Protože ty jsou moje. O svý se já postarám nebo si to zařídím, to zas jo.
Taky vybírá sud, protože k zazimování mi nepřijde dost vhodný počasí. Ne že by bylo zvlášť hnusně, ale nemrzne tolik, abych se bála nechat sud venku. Když ho uklidím, každý déšť nám poteče pod barák…
A v neposlední řadě dělá ten můj doma to, na co já zrovna nemám síly. Třeba to vaření, když je doma. Nákupy.
Takže dobrovolnou činnost ho jen tak dělat nepošlu.

A že by to chtělo.
Třeba to listí, že jo…
No a nebo tu svinskou práci, kterou tady celý roky dělám já.
Kopání kanálku na sračky.
Jako jo, mohla bych se za to slovo omlouvat, zvlášť, když memám jistotu, že to, co tady teče, jsou vážně sračky, ale vzhledem k tomu, že to prosakuje z nepřizpůsobivé žumpy a stejně to páchne, nevím o jiném slově, které bych použila.
Neidentifikované mokro? To bych kecala, já to identifikovala.

Takže ten kanálek…
No, nekopu ho. Už skoro půl roku ho neobnovuju a tím pádem se ono mokro rozlévá do půlky našeho dvorečku.
Kanálek se samovolně zanáší, to je jasný, ale mimo to je i rozjetý sem tam nějakou dodávkou, která přiveze dřevo na topení, přiveze pračku, odstěhuje starou skříň…
Takže co? Já ten kanálek nezrušila žádným autem, já do něj žádný bordel nehodila a já ho tím pádem nemíním ani obnovovvat.
Jo, mokro na dvorku mě neskutečně vytáčí. Možnost libovolné infekční choroby mě neskutečně vytáčí.
Ale mnohem víc mě vytáčí stesky sousedů na to, jak máme mokro na dvorku.
A pomalu mi dochází, že všechny kolem sebe rozmazluju.
Je nás tu šest partají a jen já umím kopat motykou?
Jasně, od nás to mokro nepochází, nemusíme s ním nic dělat, že?
Ale nás to mokro štve, takže Bára to udělá???

Kdyby to byly děti, pochopím to. Jo, máma se postará, ale v baráku je dalších deset dospělých. A oni spoléhají na to, že to udělám já?
Že já budu hrabat listí a odhazovat sníh? Zametat chodník a kopat kanálky? Čistit potok, rovnat dřevo na ohýnky, uklízet dvorek po smradech?
To jako fakt? 

Tak to ne, drahouškové. Já totiž marodím.

Najděte si jeného dobrovolníka, nového kreténa, který se bude starat o to, abyste si žili jako v bavlnce a nemuseli se o nic starat.

Já končím.

10 Responses to Dobrovolník

  • No, pěkně sis je rozmazlila! Však ať si zvykají, že nebudeš za všechny dřít. Kašli na to, hlavně se uzdravuj a dělej jen to nejnutnější, a hlavně jen to svoje. Možná jim dojde, že by taky mohli přiložit ruku k dílu.

  • Není to samozřejmě jednoduché vydržet, ale myslím, že sousedi se přemůžou a vydrží do doby, než se uzdravíš. Aspoň budou mít příležitost si ještě nějakou dobu stěžovat, co by bylo všechno třeba a jak je to těžké. Držím palce, aby to netrvalo dlouho.

    • Tak nevím, usmíval ses škodolibě, když jsi to psal? 🙂
      Já se tedy usmívám, ale, popravdě, trefil jsi to úplně přesně.
      Naštěstí už mě to nevytočí, protože si teď vždycky vzpomenu na Tebe. 🙂
      Takže jestli ses usmíval, to máš za to, budeš škytat. 🙂

  • Teda Petře,
    tys mě svou suchou poznámkou zas rozesmál! 😀 Bohužel máš určitě pravdu.

    No a ty Baru,
    huš, huš, zařadit větší rychlost uzdravování! 🙂

  • Trochu mi to připomíná mojí mámu – “A seru na ně, nebudu to dělat!” Vydrží nějakou dobu a pak, jako ta trubka, zase jede ve starých kolejích. Držím pěsti, ať nejsi trubka a jsi brzy zdravá :).

    • To víš, že jsem trubka.
      A ještě horší je moje ségra. Z práce chodí v deset večer, ve volném čase pořád o někoho pečuje a nakonec stejně půjde a udělá to ona, ještě navíc s vyčítavým výrazem, věnovaným speciálně mé maličkosti.
      Takže jen co mi bude dobře, budu zase ta kráva, co všechno tak nějak udělá. 🙂

  • Baru, přeji pořád lepší dny a uzdravování. Vždyť jsi to chytla asi při stříbření vašeho dvora a odpadů. To těm nebrigádníkům nedochází? Chápu, že už se ani nemáš chuť zlobit – není to na nic. A co tak nějaký plakátek – “jsem na šrot, prosím o výpomoc, než se zmotám” s vtipnou kresbou? To by nepomohlo? Spíš asi začít s přesvědčováním nejslabších jednotlivců, jiná rada mi nenapadá. Ale teď kašli na venek a odpočívej. Vidíš, že ve vlastní domácnosti se pomoc hnula… 😉

    • Vlastně co se týká plic, jsou ty dny vážně lepší.
      Ale aby mi tady někdo pomohl? Kdepak, na to jsem tu přeci já, na to pomáhání všem…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *