• 194
  • 45
  • 159 048
  • 51 101

Rodina

Vánoční pohoda

Asi bych tady měla popřát veselé Vánoce, krásné svátky, plno pohody…
Ale sama se tak nějak svátečně necítím.
Mám tři děti, ale jen jedny nervy.  A před sebou stále ještě tunu úkolů.
Už máme skoro dozdobený stromeček a díky mojí mamince i napečené cukroví. A místy skoro uklizeno.

Jen dárky ještě nikdo nezabalil a vlastně i ten skoroozdobený stromeček stojí uprostřed miniobýváčku, nikde se nedá projít a my ještě nepřišli na to, kam ho letos dáme. Taky bych ještě chtěla ten obývák převléknout do svátečního kabátku. Do černého, na kterém nebudou vidět ty chuchvalce psích chlupů…

Za nějaké tři hodinky mám stát venku před barákem a na celé kolo, za svitu prskavek, mám pět vánoční koledy.
A proto to zkrátím.

Přeju všem krásné a klidné svátky, pohodu a štěstí na všech stranách, úsměv a radost a hlavně to zdraví, že ano?

Strach

Tak máme zas Mikuláše.
Je to asi jedenáct let, co pátého prosince nesl synek omluvenku v notýsku.
“Paní učitelko, omluvte, prosím, synkovu případnou zítřejší nepřítomnost. Je velice reálná možnost, že si ho dnes večer odnese čert.”
Nikdy jsem se nedozvěděla, jestli se paní učitelka u čtení omluvenky aspoň pousmála.
A že by mě to zajímalo hodně, protože za jiným účelem jsem tu omluvenku nepsala.
Čerti jsou totiž, z mého pohledu, už absolutně za hranou.
Neříkám, že jsem děti jednou ročně nepostrašila, ale “opravdového čerta” potkaly tak maximálně ve školce.
K nám “chodili” zásadně ve chvíli, kdy byly děti ve vaně. Naši “čerti” se prali s tátou u plechové stoupačky před koupelnou, hudrovali, ale do koupelny k dětem se neprobojovali.
Já pak bývalého manžela pomazala tužkou na oči, aby to vypadalo realističtěji a velké děti věděly, že rodiče je vždycky ochrání.

Continue reading