Nejnovější komentáře
  • 97
  • 50
  • 252 811
  • 71 618

Politika

Botičky

Jásala mi sousedka, že bude moct koupit svým dětem botičky.
Co si budem povídat, dětské tlapky prostě rostou rychle.
I naše malá smradka by nové boty uvítala. Přeci jen, ty zimní se kupovaly loni a a mezi jedenáctým i dvanáctým rokem věku dítěte to dělá v pohodě i dvě čísla.
A vláda nám slibuje otevření obchodů s dětskou obuví v rámci rozvolňování.
Jen jestli tohle nebude trošku diskriminační.
Malá smradka zatím sáňkuje v mých oteplovákách a pomalu přechází i na moje sněhule. Není to ono, přeci jen, trošku ji tlačí.

Moje sladká dvanáctiletá holčička má totiž nohu někde mezi číslem 42 a 43.
Myslíte, že jí koupím boty v dětské obuvi?
Podle čeho se bude kategorizovat dětská obuv?

Zatím to je podle velikostí, ale neměli by to třídit spíš podle věku?
To bychom mohly v pohodě švindlovat, protože smradčiny boty obuju jak já, tak slečinka…
Ale zas pokud to bude i nadále podle velikostí, jak k tomu přijdou puberťáci?
A to stejné je s dětským oblečením.
My si to tady v baráku posunujem od bytu k bytu, od dítěte k dítěti, ale u dětí nad deset let tady krásně vidíme, jak se pomalu vytahují do výšky. Nebo spíš rychle. Holé kotníky, rukávy u bund do půl předloktí…
Kluk odnaproti má ve svých čtrnácti letech skoro metr devadesát. Najednou, z ničeho nic…
Na něj už v dětském taky nenakoupí…

Přijde mi dnešní doba poněkud absurdní.
Chápu, že ti nahoře to mají těžké. Fakt to chápu.
Ale prostě mi tam ten selský rozum strašně chybí…

Vlnění

Ach jo, jsme my vůbec schopni se z něčeho poučit?
Pořád říkám, že já jsem jen blbá ženská, ale jsou věci, které ani já nepobírám… A to jsem bývala blond.
Lidská blbost je prostě nekonečná.
Přišel na nás koronavirus. Fajn, není to blbá chřipečka, už proto, že chřipku známe a dokážem se s ní nějak popasovat. Tohle neznáme a učíme se.
Někteří.
Přijde mi, že jsou tu pořád tací, kteří jsou těžce nepoučitelní.
Byl tady první nápor a po něm přišlo něco, co tam nahoře nazvali “druhou vlnou”.
Že to byl zbytek té první vlny, protože jsme se při “rozvolňování” zase vesele utrhli ze řetězu, to je vlastně vedlejší.
Jenže my se z toho nepoučili. Z nějakého důvodu čekáme třetí vlnu. A ona přijde.
Nebude to ani tak třetí vlna, jako důsledek lidské blbosti a, ano, té nepoučitelnosti.
Dneska jsem se dočetla, že “všichni chceme mít Vánoce“. “Chceme mít otevřené obchody a chodit na trhy”.

???

Takže fajn, my jsme se tedy nepoučili.
Na jaře se všechno zavřelo, uspali jsme blbý vir, situace se zklidnila a my byli vzorem všem.
Na léto jsme se rozlétli, shlukovali, potkávali, objímali, pozpěvovali a vlastně jsme dělali všechno to, co jsme nemohli a s větší intenzitou, protože můžem, abychom teď opět chodili se zakrytou hubou.
A třeba v prosinci nám hadr z huby sundají, dovolí nám nákupní centra, dovolí nám fronty, lyžovačky a my si budem na vánočních mejdanech zpívat ze všech sil, a to všechno proto, abychom, já nevím, tak třeba v půlce ledna, nasadili zase roušky, zavřeli co půjde…
To jako fakt?
Tohle opravdu pan Babiš myslí naprosto vážně???

Hele, jako politika je opravdu nad moje chápání… Ale tohle je opravdu vrchol…

Takže lidi, když oni ti nahoře nějak nemají rozum, co kdybychom se aspoň my tak trochu drželi lidského rozumu? Co kdybychom se my poučili?

Ach jo, to jsem se ale dneska vytočila…

Jak vydělávat

Jo, chce to počáteční kapitál.
Vlastně ne, kecám, tohle člověk zvládne i bez počátečního kapitálu, pokud se octne ve správnou chvíli na správném místě. A pokud zná ty správné lidi.
Jako třeba pan R.U. Zjednodušeně prostě pan U.
Takový pan U. se nějak nachomýtl, když město prodávalo jeden z bytových domů. Tedy, město (i jiná města) jich prodávalo víc, ale zrovna tenhle (a několik dalších) byl obsazen romskými nájemníky a město (koneckonců i ta jiná města) přišlo na to, že ho (ani ty další) nikdo nechce.
Mezi majiteli okolních bytových domů se povídá, že tenhle dům (a ty ostatní) byl prodán za symbolickou cenu.
Čemuž docela věřím, protože ty bezproblémové domy se prodávaly za několik málo stovek tisíc. Tedy za rozhodně víc, než symbolickou cenu.
Přesně se tam povídá, že pan U. koupil svůj bytový dům (a ty další) za symbolickou korunu. Continue reading

Seriálová realita

Někdy přemýšlím, že zruším internet.
Nějak se mi nelíbí to, co si přečtu. Ale když já písmenka ráda, takže líbí nelíbí, čtu. Hltám informace. A vracím se ke knihám.
Možná tam přijímané informace nejsou důležité, ale pořád jsou lepší, než to, co přečtu na netu a než to, co si přečtou ostatní. A hlavně okomentují.
A facebook? Ani nemluvit…
No, už vím, že v Ulici půjde hlavní postavě o život, možná po té přestřelce, která nás prý čeká.
Taky už vím, že Mára z Ordinace je děsný hajzl a jeho Tereza úplně blbá a že by oba měli ze seriálu vypadnout.
A že Saša si to v Modrém kódu zase pos*ala. Jo a toho Davida jim neměli brát. Continue reading

Úřední den

Není nad to si skočit s kámoškou na socku. Tedy, na Úřad práce, odbor sociálních věcí.
Lidi, tam člověk prozře… Tak potká tolik zajímavých lidí…
Já třeba měla tři hodiny na zkoumání a většinou jsem měla problém nekřičet…
Že na takových místech chybí spousta věcí, budiž, ale co bych zavedla je místnost pro kojící matky. Snažila jsem se stát tak, aby mojí kojící kamarádku neočumovali nepřizpůsobiví a jiné podivné zjevy. Nemluvě o tom, že jsem jí musela vybojovat místo k sezení. Paní na vedlejší židličce se nejdřív štítivě odtáhla a nakonec raději vstala a šla jinam.
A kdyby bylo potřeba, přebalit mrně se tam taky nedá.
A že tam těch mrňat bylo a minimálně jedno zapáchalo natolik silně, že nepomohla ani dvě otevřená okna. Continue reading

Hrady z písku

Děláme chyby. Já vím. Já třeba moc sleduju okolí a pak se divím. Většinou se divím dost nahlas a jsem pak rodinou napomínán, kdo že má ty výrazy poslouchat. Ve snaze zmenšit kolaterální škody (nádobí) a nebýt za hovado jsem tedy zkusil sledovat jen informační zdroje, které mi konvenují, ale musel jsem toho nechat, páč to bylo ještě horší. Ostatně, už staré rčení praví, že noviny nasírají nasrané a uklidňují klidné. Pokud tedy chci vidět psaný text, který mi nezpůsobí další mrtvici, nechám si jej doporučit na jiném webu, který mne vyloženě neuráží. Anebo si jej musím napsat sám.

Continue reading