• 71
  • 51
  • 319 407
  • 90 706

Monthly Archives: Duben 2021

Bačkorky

Rozpadly se mi moje oblíbené pantoflíčky.
Oblíbené jsou proto, že jiné nemám.
Pomalu se mi už taky rozpadají botasky. Asi to bude i tím, že jsem je nosila většinu zimy, nějak jsem si nestihla pořídit pořádné zimní boty a ty sněhule, co mám, jsou tak na dvorek se psem. Ne že by byly ve špatném stavu, to ne, jen nejsou na dlouhé túry. Jsou těžké a nejsou šněrovací, takže sem tam nějakou zapomenu v závěji a podobně.
Díky tomu vidím skrz černé botasky ty fialové ponožky, co točím pořád dokola. Teda, já mám ponožek dost, to jo, ale moje křečáky si furt stěžují, že je to tuhle utlačuje a támhle utlačuje a tak mám prostě jedny na doma a jedny k doktorům, protože to jsou poslední dva páry pohodlných teplejších ponožek.
Naštěstí mám sušičku.
No jo, pravda, vlastně mám ještě jedny botasky, ne tak pohodlné, ale pořád dost dobré.
Dost na to, aby mi je zabavila smradka, protože ta je trhač všeho. Zrovna dneska jsem koukala, že má děravou ponožku dokonce na tři prsty. Minimálně na tři. Tyhle tři jsem totiž viděla čouhat z jejích botasek. No, tak už vlastně druhé botasky nemám. Z večerního venčení přišla s tím, že ty by šly, aspoň na dva týdny.

Je to za trest.
Prakticky si můžu koupit všechno, protože smradka je ve svých dvanácti pořád dítě a tak si v některých obchodech můžem vybírat i z dospělého zboží. 
Jenže já už s ní nakupovat nechci. Stačilo mi, jak jsme někdy předloni kupovali boty, venku sluníčko, nádhera, smradka že v nich rovnou pojede a než jsme vylezli z krámu, venku bylo dvacet centimetrů sněhu. Za blbý čtyři hodinky nákupu.
Kdepak, do toho už dobrovolně nejdu.
Mám její nohu v oku, má ji jen o chloupek větší, než já.
Co netlačí mě (mám nohy rozmazlený), to bude smradce dobře.
Takže ne, dobrovolně s ní nakupovat fakt nepůjdu.
Dobrovolně ne.

Ale budu muset. Neumím doma chodit bez bačkor a tyhle mrchy jsou už třikrát lepený. Už to fakt asi nikdy držet nebude.
Jen zrovna teď lituju lidi, co nějakou takovou holčičku, případně kluka, jasně, doma nemají.
A pak taky lituju kamarádku, co má takové kluky dva, ale nadměrné velikosti otevřeno nemají a padesátky jsou kámošce fakt hodně veliké.

Dneska jsem se dočetla, že se nejdřív otevřou školy a pak teprve obchody.
Což je vlastně na jednu stranu docela fajn. Budu moct nakoupit bez smradky, ale už aby to bylo. Propadá se mi klenba a navíc, jestli budem ještě pár týdnů doma, propadne se mi i podlaha, protože jsme všechny tři holky slušně nakynuly.
Ale ať se propadnu, jestli mi propadne i slečinka. U maturity.
Bohatě stačí i to, že jí nějak nevyšly povinné konzultace dvakrát za pololetí (čím to asi bude?) a tak má na svoji maturitní práci, tedy praktickou část, čas do září…

Každopádně už mi hrabe. Z roztomilé princezničky se po ročním takřka nepřetržitém soužití stala jednoznačně pubertální smradka a přežívá jen proto, že mi soused řekl, že vězňové nefasují měkoučkou teplákovou soupravu.
Slečinka přežívá zase jen z toho důvodu, že řidičák byl jakože fakt drahej a ona ho pořád nemá hotový. Už rok a půl se o něj pasivně snaží. Aktivně ne, protože od nás nejezdily spoje do Šluknova, páč to je skrz Německo.
No a pes je taky pořád živej a to je zas důvod, proč jsem se ještě neoběsila já. Ono totiž kdo by ho venčil a krmil, že jo…

No nic, půjdu spát. Spím takřka furt. Když spím, neopotřebovávám svoje ponožky a neničím ještě víc svoje miloučké botičky. A povlečení mám ještě po Němcích, takže pohoda.