• 55
  • 17
  • 303 543
  • 86 487

Monthly Archives: Prosinec 2020

Dárek k Vánocům

Tak za sebou máme Mikuláše.
Tvořila jsem masky, pro celou trojici, všechno během týdne a prakticky z domácích zdrojů. Asi nejvíc jsem pyšná na rohy a vlastně i na toho Mikuláše. Čepice domácí výroby je dokonalá. A ta mikulášská pláštěnka, co obvykle slouží jako sousedčin sexy župánek, byla naprosto perfektní.
Malá andělka se taky povedla, jen škoda, že ji všechny děti znají. Anděla fakt asi nedovedu udělat k nepoznání.
Ovšem po týdnu tvoření mám doma naprostou katastrofu.
Tuhle zlatou barvu, támhle třpytky, odstřižky, vatelín, černou barvu, červenou barvu, podkladové papíry, kus řetězu… Prostě od všeho něco, protože prostě nebyl čas.
Ale fakt to stálo za to.
Čert byl nejlepší, nikdo ho nepoznal. Mikuláše poznaly děti až po hlase, jen tu andělku znaly. No a co… Stejně to pro ně byl skvělý zážitek.
Ale týden opravdu intenzivní přípravy a po půl hodině hotovo…
To je jako ty Vánoce.
Člověk nakupuje dárky od srpna, poslední měsíc uklízí, zdobí a peče, poslední dva dny tráví u plotny a pak je během půl hodiny po večeři a za další půlhodinu i po dárkách.
Ale stojí to za to.
Ono už to tak v životě chodí. Svíčkovou taky vařím dva dny, aby se během půl hodinky sežrala.
Je to na chvilku, ale vzpomínky, ty zůstanou.
Náš barák se bude ještě dlouho bavit tím, jak Mikuláš zakopával o svůj hábit, zvlášť na schodech, jak čertovi padaly rohy a jak se andělka málem přerazila na podpatcích.
A s těmi Vánocemi je to stejné.
Ještě dlouho člověk cítí tu sladkost vanilkových rohlíčků a sem tam si vzpomene na linecké třené. A na pupek plný bramborového salátu.
A ty dárky…
Jako když jsem se v březnu nořila do bublinkové lázně, obklopená vánoční vůní, úplně jsem před sebou viděla ten stromeček a tu radost v očích mé rodiny, protože mi ta pěna do vany fakt moc voní.
Letos budu mít oči rozzářené já.
Protože dostanu ten nejbáječnější dárek.
Dostanu knížku. Já teda dostávám knížky prakticky každé Vánoce a bez ohledu na množství je mám taky do Silvestra přečtené.
Tuhle budu mít přečtenou hned.
Bojím se, že ji budu muset rozbalovat až nakonec, jinak ji přečtu dřív, než ostatní stihnou rozbalit dárky.
Tuhle knížku jsem si vybrala, na tu jsem čekala a velice masochisticky si ji i sama zabalím, hned jak přijde, aniž bych se do ní podívala.
Ta knížka mi přijde známá a přece trošku jiná.
Je to Cholerikova knížka. Je to Zápisník cholerika a já se prostě vážně moc těším.
Dokonce budu tak disciplinovaná, že neotevřu ani tu, co budu dávat své úžasné tchyňce a ani tu, co povezu tátovi.
Já si tu radost chci totiž užít naplno.
Mail o tom, že to všechno vyšlo, že je hotová, mi přišel k svátku.
Dokonalé načasování, že?
Takže já se teď jdu těšit na Ježíška. Opravdově a pořádně.