• 59
  • 16
  • 210 106
  • 59 371

Monthly Archives: Říjen 2020

Výuka

Když jsem dneska v panice utíkala z domu, abych se pořádně nadechla, měla jsem v hlavě naprosto jasný koncept tohoto článku. Stačilo jen jediné. Sednout k počítači a myšlenku trochu rozvést a hlavně zapsat.
Smůla.
U počítače totiž seděla moje nejmladší smradka a předstírala těžké zapojení do chodu virtuální učebny.
Však taky proto jsem utíkala z domu, že jo…
Začalo to už včera večer. Kde je jako ta kamera a proč ji nikdo nezapojil a jak ona se bude učit. Nakonec si nechala vysvětlit (a potvrdit od učitelky), že kamera na naší straně rozhodně není důležitá…
Jasně, já si tak asi strčím kameru do obýváku, ne?
A ráno to vesele pokračovalo. Ta starší jí zapnula počítač, aby fakt stihl naběhnout, vzbudila malou smradku a šla si na svoji výuku, na noťas. Já si v klidu pospala až do půl deváté, aby se mě zděšeně smradka ptala, proč vstávám. Nelíbilo se jí to, protože pak musela vstávat taky.
Ještě za dvě minuty devět si hrála na telefonu a absolutně neměla tušení, jak se přihlásit do učebny a na výuku. V devět. A pak začala splašeně dohledávat češtinu a penál a podobně.
Já, antitalent, jsem jí tu výuku zapnula. Nevím jak.
Nechala jsem ji pracovat. Na chvilku uklidněná matka. Až vrčení z pokojíčka mi přišlo zvláštní.
Jo jo, chytrý náramek je mrcha žalovací.
A zkuste si křičet na dítě, když má zapnutý mikrofon a váš hlas se krásně ponese virtuálním prostorem k učiteli, že jo…
Ta malá smradka si vesele hrála s telefonem. Jakože Tik Tok.

Ta starší mi běžně nabízí výlet do Tater a vítr z hor. A výlet do Tater je 50% tatranský čaj a vítr z hor je prostě zelená.
Řeknu vám, dneska by ty Tatry byly fakt Nízké Tatry. Přemýšlela jsem nad flaškou Ginu. Přemýšlela jsem nad balením Neurolu.

Nakonec jsem shrabala listí na trávníku.
Ale na středu si tu flašku asi koupím…

Romantika

Ha, synek bydlí sám, holky jsou na noc v tahu, co takhle romantický večer?

Úplně to před sebou vidím.
Svíčky na stole, něco dobrého z panenky, k tomu bramborové dukátky, flaška Bohemky, tichá romantická hudba a my dva.
Abychom to dovršili, bude mít drahý tu proužkatou košili, co mu tolik sluší a já ty postavě lichotící černé šatičky.
A po večeři romantická procházka pod hvězdami. A pak koupel, samozřejmě společná a při svíčkách.
A po koupání je dobré zalézt do pelíšku, ale rozhodně ne rovnou na sex, kdepak, hezky jen přitulit, má to být romantika, ne divočina. Tulit se a povídat si a kdo ví, třeba pak i na to milování dojde, že jo?

Krásná představa.
Nereálná.

Co si budem povídat, on by tu večeři musel někdo uvařit, takže jo, chleba se salámem je taky fajn…
Svíčky na stole vypadají krásně, ale v tom bordelu se ztratí a ještě navíc si nemám kam položit ani talíř.
Tichou romantickou hudbu stejně neslyším, jak vedle vyjí nepřizpůsobiví a jak se hádaj sousedi. No, tak to taky ne. A po Bohemce mě strašně bolí hlava, dám si pivo. A drahý taky.
Je blbost se ke chlebu oblékat do svátečního, co si budem povídat, vytahané tepláky jsou stejně nejlepší, ještě bych zmrzla…
My dva, to jo, to nám zůstalo. Po tolika společných letech si vlastně nemáme co říct. Téma děti je tabu, když jsou pryč, o práci se bavit je taky blbost, když je volno, politika je k naštvání a covid taky není nejromantičtější téma.
Místo procházky pod hvězdami vyběhnem tak maximálně na cigáro. Hvězdy nejsou vidět, stojíme pod stříškou, protože leje jak z konve.
Na koupel taky pečem, máme problém se oba vejít do koupelny, natož do jedný vany. A svíčky nehořej, v koupelně je vlhko.
Napůl mrtví po náročném dni sedíme tupě u televize, koušem ten chleba a přiblblou Policii v akci máme jen jako kulisu k hraní každý na svém telefonu.
Oba líní počkáme, až se televize vypne sama a pak se odvalíme do postele, oba s dobrým úmyslem se aspoň pomilovat, když už nevyjde to tulení.
Ovšem oba usnem dřív, než se vůbec stihnem otočit k sobě…

Tyhle volné večery jsou vážně, ale vážně náročné.
Ale co si budem povídat, ona tam ta romantika nechybí.
Vidíme vzájemnou lásku při každém pohledu a to je teprve ta správná romantika.
Kdepak večeře a pěkný oblečení. Kdepak hudba a svíčky…
Prostě my dva.
To stačí…