• 21
  • 12
  • 62 601
  • 18 492

Životní standard

Já jsem ta, co čte.
Obvykle čtu knížky. Uznávám, že posledních pár let, co jsem fakt máma, jsem skončila na detektivkách a romantice. Na knížkách, na které se nemusím soustředit na sto procent.
Poslední dobou už se nesoustředím vůbec a tak jsem skončila u článků na netu.
Poradny, příběhy, události…
Motory, sport, pro ženy, novinky…
A čtu i horoskopy, jen se jimi asi moc neřídím, protože než dočtu konec, zapomenu začátek.

Ale asi nejraději mám rady.
Jak ušetřit.
Jak zhubnout.
Jak si udělat krásný domov.
Jak vytvořit krásnou zahradu.
Jak šetřit životní prostředí.

Asi takový kraviny začnu psát taky, protože ty nesou.
Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Jak zhubnout? No, tak si nekupujte koblihy a k obědu si nedávejde dvacet deka masa, ale jen deset. A do jogurtu sypte jen hrst cereálií a ne dvě hrsti. Každé jídlo proložte čerstvou zeleninou.
Jůůů, kdy já naposled měla koblihu? A cereálie do jogurtu? A počítaj se ty jogurtový s*ačky za pětikačku? A dvacet deka masa k obědu??? Kruci, jsou dny, kdy mám z dvousetgramového masa oběd pro celou rodinu a ještě zbyde na večeři… A fakt k tomu nezakousnu čerstvou papriku, čtyři rajčata a čtvrt okurky… Nemluvě o tom, že tyhle dovážený pochutiny asi nejsou zrovna kvalitní…

Jak ušetřit?
Každý měsíc odkládejte desetinu svého příjmu na penzijní spoření a polovinu ze zbytku na stavebko, či tak něco… Nepřekračujte datum splatnosti. Nekupujte zbytečnosti. Nekupujte na dluh. Odložte si na neočekávané výdaje…
Ha ha, každý měsíc nám tak desetina příjmu chybí. Rozhodně nepřebývá. Tím padá i ta polovina na stavebko nebo jakékoliv jiné spoření. Kreditní karty jsou u nás tabu. Nemáš na to? Tak to nepotřebuješ. Stejně tak splátky. Tím pádem se slušně vyhýbáme upomínkám za nezaplacení dlužné částky. Nedlužíme. Ovšem na neočekávané výdaje si asi neodložím. Jsem ráda, že mám v obálce tři dvoustovky, abych mohla poslat dceru na intr. Dvě stovky tam prostě být musí pořád.

Krásný domov už si asi neudělám a krása mojí zahrádky spočívá v tom, že je kolem pampelišek krásně vypleto.
No dobře, to už kecám. Mám tam orlíčky, hortenzie i rododendron. Prostě to, co jsem vyžebrala, popřípadě nenakradla, ale našla u cesty.

Ale asi nejvíc se tlemím u toho životního prostředí.
První, co jsem si o tom přečetla, mě dostalo do kolen. Já totiž šetřím životní prostředí asi úplně nejvíc.
“Odpusťe si, alespoň jednou ročně, aspoň jeden let do zahraničí.”
Takže jo, životní prostředí se mě bát nemusí.
Kam můžu, tam jdu pěšky. V rámci rodinného výletu berem pytel na bordel a co najdem, seberem. Ono to totiž vyjde levněji, než dojít po dvou kilometrech do hospody, napucnout si bříško, zapít to dvěma dvanáctkami a odvalit se zas dva kilometry domů…

No nic, já prostě asi žiju jinde.
Nepřipadám si chudá, protože jsem schopná vypláznout každý měsíc patnáct táců za bydlení, protože máme auto a protože uživím tři dvě děti.
A vlastně si žerem královsky, koukala jsem, co stojí domácí marmeláda, nakládaná zelenina, pečený čaj a medvědí česnek, krabička kopřiv, snítka máty, meduňky…
Hmmm, jsou lidi, kteří na takové pochoutky nemají. Dát osm pětek za skleničku marmelády? Za decku pečeného čaje?

Obávám se, že i kdybychom se nějak dostali k penězům, budu vařit z kousku masa, nakupovat v akci a šetřit životní prostředí. A vařit si svoje marmelády a čaj z bylinek…

A, popravdě, nežiju takhle sama. A vlastně si žiju dost dobře. A ještě bude líp… Už brzy…

7 Responses to Životní standard

  • Píšeš to lehkou tužkou, ale vím, jak je ti. Čtu tvoje články. Ale zase jste bez dluhů, teď snad budeš mít práci, jíst máte taky co a že nezbývá na prkotiny a předražený marmelády? V době sezóny… ale nechci tě naštvat, protože asi “sezóna” je hlavně o venkově a ty snad žiješ ve městě. Jak koukám na konec článku, stejně si vaříš svoje marmošky a můžeš házet bobek na ty dovozový. Koukala bys, z čeho všeho se dělají “echt džusy atd.” Nebo paštiky – namelou tam všechny odraniny, vemena a různý fuje, prý to Češi vyžadují…
    Je nás lavina, kdo máme hluboko do kapsy nebo jsme ještě šetřivě vychovaní. To není hanba. Šetříme tím planetu…

    • Ty marmelády, to je přesně ono. Jasou čisté, jednodruhové a rozhodně si nedělám těžkou hlavu z toho, že třeba jahodové jsou z polských jahod. Jablíčkové mám zdejší a rybízové taky. 🙂
      A pomerančové kolikrát třeba z pomerančů z Itálie nebo Španělska. 🙂
      Ano, šetřivě vychovaní.
      Doufám, že si z toho něco odnesou i moje děti. 🙂

  • Nevím, já si myslím, že “jinde” žijou lidi, kteří tyhle zoufalé rady píšou. Je zajímavé, že pro ostatní má rad každý plné kapsy. Pro sebe – to už ovšem bývá složitější.

    • Jsi mi připomněl, že každá matka přesně ví, jak vychovat cizí dítě, ale se svým si rady neví. 🙂
      Někdy mám pocit, že by si každý měl vyzkoušet polovinu roku (každého) s minimem prostředků. Hezky v kuse.
      Ono by to asi prospělo i tomu životnímu prostředí. A co teprve lidskému zdraví?

  • Každý ten stardard máme jinde. Mě třeba dostalo, když kamarádka říkala, jak teď byla v nějaké chudé zemi v Africe a že tam ti lidi fakt nemají vodu, že jim na umytí musí stačit třeba jen tolik, kolik nám proteče kohoutkem zatímco máme puštěnou vodu, když si myjeme zuby. Den na to jsem četla, že Češi denně spotřebují 90 litrů vody a diskuze na to, jestli je to hodně nebo málo. No… Nemusím ani jezdit do Afriky, když nedostatek vody jsem zažívala den co den do mých patnácti let, než nám zavedli domů státní vodovod. Brali jsme vodu z naší vlastní studny, která byla věčně prázdná. Ta sucha nejsou jen teď, byla i před pár lety… Napustit vanu jsem mohla pouze v neděli, jinak byly dny, kdy jsem se sprchovala maximálně hrncem vody ohřáté v konvici…
    Člověk, který tohle nezažil, si nedokáže představit, jaké hrozné výčitky svědomí jsem měla letos v zimě, když jsem si v Praze v týdnu podruhé napustila horkou vanu, abych se zahřála… 😀

  • Jako obvykle jste mě, Baru, pobavila vtipem a nadhledem, kterým dokážete své bytí popsat. Já naproti tomu životní prostřední teprvá šetřit začnu – neb v důchodu jsem průměrně co dva tři roky létala k moři na dovču. (Před 10 lety jsem totiž prodala byt po mamince, neb jsem potřebovala 320 000 ,- Kč na auto pro Ninušku, a za “zbytek” – jak vidno velmi slušný – jsem byla celkem 4 x u móóře. Zbytek už došel, tak začnu šetřit životní prostředí, nepoletím letadlem ani jednou…chachááá)

    A všechno, co jste písla, podepisuju. Jste skvělá.

  • Tak já letos letěla úplně poprvé a ráda bych to zopákla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *