• 2
  • 2
  • 70 060
  • 20 623

Vedlejší Silvestr

Je konec prosince a atmosféra houstne.
Vzduch houstne.
Že nám nějaký kretén pomaloval barák, to je sice poprvé, ale vedlejší.
Co si budem povídat, můj barák to není, že jo? Zas je fakt, že kdybych ty hajzlíky viděla, tak jim pracky urazím…
Co mě trápí víc, jsou petardy.
Zdejší tmavší, a že jich tu je, mají Silvestr po celý prosinec a leckdy i dřív, pokud se dřív dají koupit ty petardy.
Pokud vím, teď mají nákup poněkud ztížený, protože v našem okolí není ani Penny, ani Tesco a podobně.
Je tu Billa a tady žebračenky neberou. A i kdyby brali, pyrotechniku na ně neprodají.
A tak chodí zdejší tmavší k milému pánovi do vietnamské večerky, kde smění poukázky za nějaké peníze.
Samozřejmě, hodnota směněných peněz nedosahuje hodnoty poukázek ani náhodou…
Ale za takto získané peníze už se dá koupit chlast, kuřivo i ta pyrotechnika a milý Vietnamec za poukázky nakoupí v Penny spoustu zboží do své večerky… 

Pan Vietnamec mi je volný, ale ta pyrotechnika, ta mě deptá…

To je totiž tak, celé dny se snažíme z našeho šedivého a bahnitého dvorka vytvořit nějaké místo pro dětské hry, vysbíráváme papírky zafoukané od popelnic i ty přilétnuvší skrz dělící plot, zahrabáváme bahno a kopeme stružky, odvádějící sousedovic smradlavou vodu co nejkratší cestou do potoka…
A pak si nějaký chytrák opře skleněnou tabuli v našem průjezdu a další den jí jiný chytrák rozbije. Tipla bych, že druhému chytrákovi je tak čtrnáct (věk soudím podle toho, že s cigaretou ho vidím teprve posledních pět let) a identifikovat se dá podle odbarveného pruhu v jinak černých vlasech…
A když pak jdu sebrat všechny ty střepy, cestou sbírám ještě vypálené rachejtle a rozbité sklenice, do kterých to ti inteligenti před vypálením nastrkali.
Některé tyčky jsou stále ještě namířené do oken našeho domu…
A já hloupá pořád přemýšlela, jak nám ten barák divně plesniví, když jsou na fasádě okolo oken takové divné černé fleky… Tak jo, to není plíseň, to je očouzené…
Všude jsou střepy, rozmetané rachejtlí do daleka. A všude jsou nevypálené papírové obaly.
A já se každý rok modlím, aby jim ty petardy došly před Silvestrem.

Ještě se nezadařilo.
Rok co rok je na ulici tolik kouře, že nemůžu větrat do Tří králů, rok co rok je o půlnoci světlo jako ve dne a rok co rok držím svoji nejmladší co nejdál, protože ti smradi jsou schopní jí namířit rachejtli přímo do obličeje, což ona asi nechce pochopit.
Asi nejvíc nahnáno jsem měla předloni, kdy se zbloudilá a nebo naopak přesně mířená, rachejtle proplazila pod zaparkovaný vrak u našeho domu a tam se jala prskati a blikati a poskakovati.
Nakonec jsem těm tmavým byla ještě vděčná, že u toho délestojícího auta tu nádrž dávno vycucali…

A taky každý rok doufám.
Doufám, že některý z těch horních baráků neunese tíhu ohňostrojových otřesů a sesune se k zemi.
Kdepak, nejsem zas tak zlá. Je mi jasné, že o silvestrovské půlnoci v těch domech fakt nikdo není.
A mohlo by se zadařit, fakt mohlo, myslím si… Soudím podle otřesů našeho domu u každé větší a bližší rachejtličky. A náš dům je přeci jen o trošičku trvanlivější. Třeba o futra, která zdejší nájemníci fakt do sběru nevozí, nebo i o dveře, zavřené, které zdejší nájemníci vážně nespálili. A nebo o dvojitá okna, z nichž jsme nevytloukli tabule a nenacpali je do kamen…
A kdyby nic, tak i o pečlivé odvodnění několika stružkami na našem dvorku.
Kdepak, to není náš barák, který má sklep do metru a půl naplněný prosakující vody z žumpy… No, nemáme sklep, možná v tom bude ten fígl…

Jsem milá. Mám lidi ráda, i ty tmavé. No, nemám ráda ty dva bráchy s tím světlým pruhem. Jsou jak bumerang. Vrací se. Už tu bydlí asi po osmé. Nevím, kdo jsou jejich rodiče, jestli mají rodiče, jestli tu třeba nebydlí vždycky jen chvíli mezi pobyty v pasťáku… A taky nevím, kam chodí do školy, protože v té naší jsem je ještě neviděla.
Hmmm, když nad tím tak přemýšlím, vlastně jsem u nás ve škole neviděla víc dětí z naší ulice…
No nic, to jsem odbočila. Prostě jsem milá a i jim přeju jen to nejlepší.
Domov. Krásný a čistý domov, čisté okolí domova, potkanůprosté a exkrementůprosté. Přeju jim krásné rovné podlahy a v oknech záclony. Květiny na zahrádkách i v truhlících za okny. Tekoucí teplou vodu a záchod v bytě a ne jako tady, na chodbě a s třemi dalšími “byty” na střídačku. Přeju jim použitelné sklepy a dostatek popelnic.
A určitě jim přeju hodné, chytré, nadané a sexuálně zdrženlivé děti.
Možná mi to nebudete věřit, ale já jim to přeju ze srdce. Fakt jo.
Nejlíp aby tak vstoupili do nového roku.

No dobře, přiznávám, velice sobecky to přeju sobě.
Přeju jim to proto, že tady to nenajdou.
A ani v blízkém okolí…
A pro jistotu doufám. Pořád a stále ještě doufám.
Že třeba se ten ohňostroj zadaří a splní svůj demoliční úkol a chudáci zdejší tmaví budou moct někde bydlet líp. Ve stínu stromů, daleko od potoka, daleko od nás…

11 Responses to Vedlejší Silvestr

  • vždycky když čtu od tebe podobný článek (na podobné téma) jsem moc moc ráda, že jsme se odstěhovali z naší rodné hroudy…

    • Nevím samozřejmě, kam jste se odstěhovali, ale je-li to myšleno mimo republiku a nemluvíte-li zrovna o Islandu nebo Austrálii, tak nemáte pravdu. Já si v létě udělal služební kolečko po Evropě a koukal jsem jak vrána. Je to na článek a tuším, že na Dfensu už jsem se zmínil. My jsme takovej ostrůvek klidu a demokracie v tom multikulturně buzerantskym hnoji, na který se změnil starý kontinent. Taky ještě Polsko. Pořád ještě si u nás můžete koupit zbraň a když Vám chtěj čmoudi prodat cihlu pomocí nožů, odeslat je věčnost. I s těma soudcema, co tady máme, protože, jak praví staré moudro, je lepší být souzen dvanácti než nesen šesti.

    • Někdy nad tím taky uvažuju, ale když moji Šakalíci už dorostli do věku, kdy na dědinu nechtějí, ale ještě nedorostli do věku, kdy by měli plné zuby města 🙂

  • Co ti popřát jiného, než aby se ti tvé přání splnilo. Ale bude to muset dostat na stůl zkušený kouzelný dědeček, obávám se, že to není práce pro začátečníky.

    • No, myslím, že do Nového roku to nestihne ani ten kouzelný dědeček, ale pevně doufám, že se najde milá víla Sociálka, které se to podaří aspoň v novém roce 🙂

  • U nás byl velmi klidný silvestr. Seděli jsme u tv, kde jsme se těsně před půlnocí i trochu pohádali 🙂 Ale ráno byl klid a pohoda.
    Milá Baru, přeji ti do tohoto roku plno úspěchu nejen na blogu, ale hlavně v osobním životě. A hlavně zdraví, bez toho to naše snažení se jaksi nejde.
    Tak ať se daří 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *