Nejnovější komentáře
  • 3
  • 1
  • 8 443
  • 2 116

Úřední den

Není nad to si skočit s kámoškou na socku. Tedy, na Úřad práce, odbor sociálních věcí.
Lidi, tam člověk prozře… Tak potká tolik zajímavých lidí…
Já třeba měla tři hodiny na zkoumání a většinou jsem měla problém nekřičet…
Že na takových místech chybí spousta věcí, budiž, ale co bych zavedla je místnost pro kojící matky. Snažila jsem se stát tak, aby mojí kojící kamarádku neočumovali nepřizpůsobiví a jiné podivné zjevy. Nemluvě o tom, že jsem jí musela vybojovat místo k sezení. Paní na vedlejší židličce se nejdřív štítivě odtáhla a nakonec raději vstala a šla jinam.
A kdyby bylo potřeba, přebalit mrně se tam taky nedá.
A že tam těch mrňat bylo a minimálně jedno zapáchalo natolik silně, že nepomohla ani dvě otevřená okna.
A jedno mrňátko, podle velikosti a svraštělosti tak třítýdenní, mělo na tvářičce obrovskou modřinu. Tedy, ta mě zaujala až potom, co jsem si pomyslela cosi o zodpovědnosti jeho matky, když přijde v doprovodu další dospělé ženy, vypráví, jak spolu žijí, jak jí ta druhá, zřejmě maminka, hlídá děti a vytáhne šestinedělňátko do místnosti plné sociálně “potřebných” lidí a navíc při chřipkové epidemii. Jakože fakt???
Taky tam byla absolutně slaďoučká holčička, tak čtyřletá, obrovská modrá kukadla, hlavu plnou nádherně blonďatých kudrlinek a jednu tmavou paní oslovovala “maminko”. A neplakala ani ve chvíli, kdy jí její tmavší bráška strčil ze schodů a ona se skutálela dolů, ani ve chvíli, kdy pro ní přišla ona “maminka”, seřezala jí a se silným přízvukem přidala, že takovýho zas… spratka už si nikdy nevezme…
Taky mě zaujala světlá rodinka. Mamka, taťka, dva hošíci, tak rok a půl a čtyřletý. Ten malý dostal nařezáno, že chvilku neposedí. No nevím, přišli před námi a malý se začal vrtět až po dvou hodinách… Ten větší se neprozřetelně zeptal, jak dlouho tam ještě budou a fakt nikomu nepřeju vidět výraz v obličeji zcela jistě milující matky. Taky nikomu nepřeju slyšet ten šíleně nenávistný tón, když chlapečkovi sdělovala, že tam jsou jen a jen kvůli nim, že za všechno můžou oni dva…
Naprosto úžasná byla i maminka, která si svůj kočárek zaparkovala přesně na vrcholu schodiště a pak se vztekala, že okolchodící jí do kočárku strkají.
Ovšem co mě nepřekvapilo, to byly dvě tmavovlasé a tmavooké holčičky se snědou pletí, které vyházely polovinu formulářů, nasurovo strkaly špinavé ručičky lidem do kapes od bund a sem tam i do kabelek a nakonec se pokusily ukrást kočárek i s dítětem. Naštěstí nedokázaly trefit dveře od výtahu…

Chtěla jsem si tam vyfotit a měla jsem pocit, že jsem dostatečně zvážila riziko, že když jednou cvaknu a telefon rychle uklidím, navíc do taštičky přímo na těle, tak mi ho nikdo nešvihne, ale sotva jsem telefon zvedla, už mi před obličejem poletovala tmavá pěst a paní křičela něco o focení, zlomené ruce, rozbitém telefonu a dámském přirození, což už mi za to riziko nestálo…

Ach jo, neposílala bych tyhle lidi na sociálku, ale sociálku k těmto lidem. A vlastně, když už tam byli, stačilo by si tam sednout a chvilku je pozorovat a měli by po ptákách. Nebo po dávkách…
I když… Vlastně asi ne… Tam se totiž berou příspěvky na bydlení. A ne, to nejsou ty omračující částky, co se nenávistně sdílí na fb, ale částky tak nějak kolem tří čtvrtin prokázaných nákladů na bydlení. A nebo možná jo, mám pocit, že v tomhle patře jsou taky dávky pěstounské péče, kam bych zařadila tu “maminku” s tou blond princezničkou.
Té bych nejen nedala dávky, ale nedala bych jí ani občanku a asi bych jí nepřála ani svobodu. Když vezmu, že já pitomá litovala našeho psa z útulku, že nemá takový rozběh, jaký by potřeboval… Po dnešku mi je jasné, že kdybych si ho nevzala já, mohl by dopadnout jako tahle holčička…

Ale abych byla spravedlivá… Byli tam i normální lidé. Seděly tam babičky, které nájem neutáhnou, matky samoživitelky, kolikrát na mateřské a jeden důchodce si stěžoval, že když ho v pětasedmdesáti už nepustili do práce a on nemá přivýdělek, tak ho dcera nepustila do baráku a on má teď ve své garsonce platit nějakých jedenáct tisíc se vším a s dvanáctitisícovým důchodem to neutáhne. Tedy, důchod má vlastně mnohem vyšší, ale po manželce zdědil docela slušné dluhy. Ano, mohl se vzdát dědictví, ale to by pak dcera neměla kde bydlet.

Přemýšlím, jestli tohle někoho napadlo, když se prvně přišlo s deregulací nájemného… Že budou lidi kupčit s byty, že pak budou celkové dávky vyšší, než platy, že co se vybere na daních, to se hbitě odevzdá majitelům bytových domů. Že nepřizpůsobiví nebudou mít důvod pracovat a že si tím stát totálně nasral do bot…
Schválně, běžte se taky někdy podívat… Fakt to stojí za to…

 

8 Responses to Úřední den

  • Jak jsem ráda, že na sociálku už léta nemusím. Nejsme žádní boháči, postupně se nám povedlo zabezpečit oba kluky i nás dva…

    • No, je to čím dál horší. Už i pro přídavky na děti se chodí čtvrtletně a přesně v době těch žádostí o příspěvek na bydlení. Dřív to bylo ročně a mimo nejhorší období.
      Nemůžu si pomoct, ale ty holky úřednický lituju čím dál víc. Maj toho hodně a pořád jim něco přihazujou. Což třeba tady u nás ty slabší nedávaj, končej a pak je tady těch ženskejch míň a míň a když náhodou přijde nějaká nová, tak jí půl roku zaučujou. Pokud to vydrží, fajn. Většinou ale nevydrží a celý kolotoč začíná znova…

  • Byl jsem se krátce podívat před deseti lety. Optimální pro vykouknutí z vlastní sociální bubliny :-).

    • Svým způsobem je to nakouknutí do té mé 🙂 V tomhle já žiju 🙂 Je zvláštní, že je to vlastně posilující 🙂

  • víš proč tam ta šla matka s malým miminkem? protože si myslela že to tak půjde před úřednicí snáz s miminkem:)
    byla jsem na obci s naším miminkem ale to byl už mnohem starší než pár týdnů a dali nám popelnici navíc a to se u nás dává jen tam, kde bydlí minimálně 4 lidi:-)

    jo a já to nemůžu číst jak se ty matky chovají k dětem, jsem pořád nějaká přecitlivělá..takhle bych se k Šakalíčkovi chovat nemohla!

    • Kdepak, tam to snáz nejde. Naopak. Což se nedivím. Ty úřednice tam musí pracovat, soustředit se a do toho jim před kancelářemi řvou zástupy mimin, větší děti jim tlučou do dveří, jezdí po dveřích autíčky a podobně a jak má v tomhle člověk opravdu odpovědně pracovat? A chyby se tam netolerují, jde o státní prachy, žádná sranda…
      Spíš mi tohle přijde jako taková ta opičí láska, nebo já nevím…
      Každopádně je to děsně nezodpovědné a já bych jim ty děti rovnou brala…

  • Baru – přečetla jsem jen první tři odstavce… Nejsem ve věku, v němž bych se nechala vytáčet cizími problémy. A protože jak na pracáku, tak na sociálce jsem si prožila své – aniž by mě daly korunu, zato buzerace jsem si užila… tak chápu, jaký humus to je.
    V úřední den jistěže záhul, ale jestli lze dosáhnout “úspěchu”, tak aspoň trochu dobrý.
    Horší je, že po tom všem žadatel zjistí – nemáte nárok.
    (Možná jste, Baru, i tomhle psala, ale já fakt nečetla dál…omlouvám se.)

    • No já tam byla jen pro přídavky a na ty nárok mám, kamarádka chtěla příspěvek na bydlení, ale vidím to ještě tak na čtyři návštěvy 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *