• 28
  • 10
  • 28 358
  • 8 094

Trefa

Dneska jsem zabloudila na Novinky a jsem potěšena.

Článek o tom, jak je Česko kritizováno, se povedl.
Nejvíc mě dojala věta: “…nerovný přístup romských dětí ke vzdělání v Česku…
Ó, jak pravdivé…
Jo, uznávám, že jsem pravý význam asi nevyluštila. Nebo vyluštila, ale odmítám ho akceptovat.
Mělo to být o tom, že chudáčci malí Romové nemůžou chodit do školy?
Já to teda pochopila jinak. Tak, jak to vidím tady okolo.
Zdejší malí Romové mají ke škole úplně jiný přístup, než ostatní děti.
Jako jo, uznávám, že ta moje školačka je divná, když se po třech dnech horeček do školy žene jak vzteklá, dokonce tak nadšeně, že se v noci málem udusila, protože věděla, že když bude kašlat, do školy jí nepustím… Ale i jiné děti chodí do školy denně. Takové světlé děti.
Těch tmavých je víc v ulici, než ve škole. Jo, mají ke škole takový nerovný přístup. Mají to do kopce…
Možná by školy pro Romy měly stát pod kopcem, pak se tam dětičky dokulí a budou mít nerovný přístup domů.
Jo, já vím, jsem hnusná a rasistická…
Ne, kecám, nejsem rasistická, jen mám oči otevřené.
Vidím to. Denně. Buší mi do ložnicových oken, kopou do parapetu, prohánějí se nám po dvorku, kradou na zdejší stavbě…
Jo, o migrantech z článku moc nevím, o pomníku taky ne, ale o malých smrádcích mám přehled.
Je to trefné… Věta rozvíjející diskriminaci mi taky moc nepomohla: “Podle AI jsou v Česku stále diskriminovány romské děti v přístupu ke vzdělání.
Jo, je to holt jejich přístup. Ono totiž abychom byli vzdělaní, musíme pro to něco udělat. My sami. On nám to do hlavy nikdo nenalije, zatímco my pokuřujem na zastávce, že? Tak proč někdo čeká, že to někdo nalije do těch tmavých hlaviček?

No nic, nebyl to jediný článek, který mě zaujal…Ještě jsem se chytla na ten článek o žebračenkách.
Panečku, poukázky čelí kritice? Kdo by to byl čekal?
Část dávky… Příspěvku na živobytí.
A navíc je ta část různá. Nikdo vlastně neví, kdo určuje, jak velkou část dávky budou vyplácet v penězích a jak velkou v poukázkách. 35 až 65 procent.
To podle toho, jak člověk pozdraví úřednici?
Nedá se tím zaplatit nájem, elektřina, SRPŠ, třídní fond, jízdenky, školní výlet, intr, obědy ve škole, družina, vlak, autobus…
Ale jo, dá se za to nakoupit. Ve vybraných obchodech, lékárnách a podobně. A v pekárně.
Ovšem když vezmu, že poukázky jsou stokorunové a padesátikorunové, fakt vidím, jak si za ně jde někdo koupit šest rohlíků.
Oblečení na děti i školní potřeby ale mohou uživatelé poukázek nakoupit. Například Tesco je bere.
Jen úplně vidím, jak sociálně potřební nakupují trička po dvou stovkách, když je můžou koupit za třicet korun v jiných obchodech nebo v sekáčích.
Jenže tenhle problém asi nemá reálné řešení.
Snad jediná možnost by byla, aby potřební na úřadech uváděli čísla účtů majitelů domů, elektrárenských společností a škol.
Nebo aby poukázky platily všude.

No, jsem zvědavá, jak to dopadne…
Ještě by mohlo být veselo…

5 Responses to Trefa

  • Měla bych aspoň malé řešení. Dala bych ty poukázky v různých hodnotách, tak jako jsou normální peníze. Několik by pak lidé dostali v hodnotě 10 Kč, několik za 20 Kč a tak… A platit by povinně měly ve všech obchodech… 🙂

    • No vidíš, taky by to asi šlo. Ale ono to vlastně nejde.
      Dokonce si potřební musí vybrat, jestli budou pobírat jenom padesátikorunové a nebo jenom stokorunové.
      A ani jedno nemá jen výhody. Spousta těch lidí má obchody z dosahu, tak si seženou odvoz, zajedou třeba do Penny a udělají velký nákup. No a mají platit dvaceti padesátikorunovými poukázkami???

  • A to ještě jsou překupníci na poukázky, takže za poplatek “nechci slevu zadarmo” jim poukázky “proplatí”, takže i za tyto proměněné poukázky si lze koupit tolik potřebný rum…

  • Možná by školy pro Romy měly stát pod kopcem…to je naprosto převratná myšlenka,…souhlasím….:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *