• 134
  • 43
  • 28 330
  • 8 084

větve

Třešně netřešně

Tak jsem chtěla poslat synka na třešně. Strom je obalený červenými plody a během dne i hnědými dětmi. Od nás ze dvorka to ale k večeru vypadalo, že už zůstaly jen třešně a hejno špačků. Čas poslat toho synka.
Nechtělo se mu samotnému, ať prý jdu taky. Dokud byl dítko, klidně si nechal vynadat, ale co je dospělý, je vynadání horší a horší.
Ach jo, přejít po kládě potok, prodrat se maliním, přelézt parovod a projít kopřivovým polem? Ale co bych pro třešně a možná i pro synka neudělala, že?
Takže jsem skočila do tepláků a do botasek a šup na kládu. Na tu pitomou vrklavou kládu. A z klády rovnou do toho maliní. Našla jsem si dobrý špalek na přelézání parovodu, utřela jsem čerstvá ptačí hovínka, abych se nezaprasila víc, než bylo nutné, vyškrábala se nahoru a na druhé straně jsem krásně upadla do kopřiv.
I to pole jsem prošla a dokonce jsem si cestou nezlomila nohu, když jsem zakopla o krásné třešňové polínko, pozůstatek z loňské sklizně, kdy tmavší česali třešně pilou.
Mimochodem, letos se rozhodli třešně klátit, protože pilu tam loni zapomněli a ta už od letošního dubna zdobí stěnu mojí kůlny.
Jenže ti tmaví smrádci klátili poctivě a tak zůstalo ono šťavnaté ovoce jen na tak vysokých větvích, kam už adolescentní ruka nedohodí. A kam ruka mého synka nedosáhne ani ve chvíli, kdy synek stojí v třímetrové výšce na suchém pahýlu, jen na vlásku ještě držícím na kmeni křehké třešně.
Nedokázala jsem se na to dívat a synka povolala dolů. Zlámaný vaz za třešně nestojí a už vůbec ne za ty, co tam rostou. Vodové a takřka bez chuti. Continue reading

Rozmazlení závisláci

Tak když už se tady mluví o ropě, doplním dvorečkový pohled.
Možná to bude vypadat jako od věci, ale ropa, ropa tam je… Tedy, ne na našem dvorku, i když, kdo ví… Podle toho, co tady majitel vybírá za nájem, možná sedím na diamantovém dole…
Ale zpátky k ropě. No, nebo k benzinu, dobře…
Vlastně ne, začnu od začátku.

Kdysi dávno stály u nás na “trávníčku” tři vrby. Tři úžasné stromy, vyrostlé snad jen pro dětské hry a večerní táboráky. Vrby s láskou a citem ořezávané mým tátou.
Jenže táta už tady tak dvacet let nebydlí, tudíž vrby nikdo neořezává. A tak nám ty mrchy padaj na hlavu. Jedna padla, oficiálně po zásahu bleskem. No, jestli má blesk řetěz… Je fakt, že padla jako blesk…
Continue reading