Nejnovější komentáře
  • 24
  • 10
  • 34 317
  • 10 610

Nepřizpůsobiví

Konflikt

Představte si krásnou a hektickou sobotu.
Sobotu, kdy jedna partaj řeže dřevo, druhá poklízí na zahrádce a třetí chystá dětskou narozeninovou párty. Venkovní…
Představte si misky s bramborovými lupínky, dětské šampáňo na stole, hned vedle kelímků s pivem a petky s benzínem.
Dekorativní světélka, zatím zhasnutá, ovšem na svých místech, vedle zaseknuté sekery a odloženého krytu na řetěz motorovky.
Představte si dvě štěňata a jednoho odrostlejšího jezevčíka uprostřed tlupy dětí.
A představte si maličký domeček na konci dvorka, domeček opečovávaný a s láskou a zoufalstvím udržovaný.
A pak si představte neidentifikovatelné rány. Rány nesouvisející se dřevem, s hráběmi na listí a už vůbec ne s vynášejícím se dortem.
Předstvte si, jak se pátrá po původu. Představte si čtyři tmavé dětičky, každé dítko v ruce veliký šutr, otloukající omítku opečovávaného domečku, zákeřně z druhé strany.
No a když už jsme u představ, představte si i padesátikilovou paní v nejlepších letech, jak pronásleduje onu tlupu. A metrákového Roma pod vlivem alkoholu a vzteku, jak do téhle paní strká… Continue reading

Stěhovat se?

Skoro každý, kdo mě zná, nebo přesněji každý, kdo mě vlastně tak dobře nezná, mi říká, že bych měla sbalit rodinu a přestěhovat se.
Že bydlím ve špatné ulici. Ve vyloučené lokalitě.
No, bydlím. A není to zrovna to nejlepší bydlení.
Potok smrdí, jak do něj tečou splašky z celého okolí. Na trávníčku vedle potoka jsou psí hromádky, od cizích psů, co přijdou tím potokem. Na dvoreček létají kameny, střepy a odpadky od nepřizpůsobivých v sousedství, ale na druhou stranu zas mizí kytky a to, co děti zapomenou uklidit. Potkani už jsou tak drzí, že od popelnic v sousedství přebíhají náš dvorek a nevadí jim ani lidé, ani psi.
Tolik k pozemku.
Na silnici se válí odpadky, další psí hromádky, to od menších psů, kteří nedokáží vyskočit na břeh potoka u nás, protože to je přeci jen dost vysoko. Občas se na ulici válí i nějaký tmavší člověk, ale většinou jen chvilku, protože i on se bojí, aby ho neokradli. A potkaní mršiny…
Všude okolo je hluk. Ať už zvuky bourané kůlny, protože něčím se topit musí, nebo zvuk bušení do dřeva, nebo živá cikánská kapela. A nebo hlasité nadávky pětiletých tmavých smrádků.
A hned na začátku naší ulice už to smrdí. To ty přetékající žumpy.
Někdy, ale rozhodně ne často, je o držku tudy procházet. Člověk nikdy neví, co poletí z okna, kdy vyběhne kousavý pes, nebo jestli malí smrádci zas něco neházejí.
Z domů nad námi jsou vydloubané cihly, vytrhaná okna a tam nahoře, kde je nejhůř, chybí i dveřní futra. Dřevěná jsou spálená, kovová ve sběru… Continue reading

Čisté ulice

Pořád nechápu, jak to funguje.
Sem tam se mi stane, že někde vidím ceduli o zákazu stání od někdy do někdy, z důvodu technického čištění silnic. Tohle ještě chápu…
Je mi naprosto jasné, že metařské auto se nedostane na celou vozovku v případě, že tam bude nějaký kretén překážet. Takže taky chápu, že přijede odtahovka a auto odtáhne. Protože to by jeden nevěřil, ale nějaký kretén se snad vždycky najde.
Takže když jsem tuhle zalévala kytky v okně do ulice, naprosto jasně jsem chápala, proč tam stojí odtahovka a dohaduje se s nějakým pánem.
Moc dobře jsem slyšela hučení metacího auta…
Je fakt, že jsem si žádných cedulí nevšimla, ale to není tak podstatné, neboť jsem neřidič. Tak prostě značky nevnímám.
Květiny jsem zalila a dál mi to bylo fuk.
Auto se k nám dostalo asi za půl hodiny, tak nějak jsem zaregistrovala, že jede okolo a říkala jsem si, že to je za posledních deset let poprvé, co se čističi probojovali až k chodníku před naším domem. Continue reading