Nejnovější komentáře
  • 3
  • 1
  • 8 443
  • 2 116

muži

Těžko je člověku samotnému

Ačkoliv normálně publikuji jinde, požádal jsem zdejší madam o prostor a hodlám jej zneužít. Tak si držte klobouky.


Řeknu Vám, chtěl bych se nechat překvapit. Tedy… nějak hezky, ne tlupou čmoudů potmě na periferii. Překvapit nějakou zajímavou, jedinečnou, interakcí mezi lidmi. Něčím, co jsem neviděl. No, asi už se nezdaří. Ovšem, jsou mezilidské vztahy, které mne překvapují méně, zato ovšem takříkajíc sériově. Naposled se mi něco takového stalo, když jeden z diskutérů, autor (víceméně) zajímavých článků, byv nevybíravě kopnut do prdele svojí pichnou – takovým tím hnusným způsobem typu „přeber si to sám“, se podělil se o svůj asertivní postoj, který zaujal poté, co dotyčná zjistila, že to s novym nabíječem nebude zas takovej kauf a zkusila sondovat půdu pro návrat.

Má to něco málo společného s otázkou, kterou si nejzbytečnější lidé na světě, tedy filozofové, již stovky let kladou. Né, že by to někomu pomohlo, ale chtějí vypadat chytře, aby nebylo tak nápadný, že vědí fšecko nejlíp. Totiž zda se člověk rodí zlým a dobrým se teprve stává, nebo je tomu naopak. Pomiňme už sám výběr kategorií, tedy Dobro a Zlo. Tyto nemohou být jiné, než relativní a jdete-li až ke kořenům (prosím dámy, aby se vrátily, myslel jsem to symbolicky), zjistíte, že se v pozadí krčí ono staré dobré MY a ONI. Omlouvám se, že se opakuji, ale pandemie výše uvedených relativních pojmů mne k tomu nutí. Těch jednodušších – např. sociální demokrati, Tomio Okamura, fotbalové obecenstvo, musulmani – je možno se dotázat, jestli se zlé věci dějí proto, že jsou pro někoho dobré, nebo je k tomu nějaký jiný důvod.

Continue reading