• 5
  • 4
  • 31 327
  • 9 261

Stěhovat se?

Skoro každý, kdo mě zná, nebo přesněji každý, kdo mě vlastně tak dobře nezná, mi říká, že bych měla sbalit rodinu a přestěhovat se.
Že bydlím ve špatné ulici. Ve vyloučené lokalitě.
No, bydlím. A není to zrovna to nejlepší bydlení.
Potok smrdí, jak do něj tečou splašky z celého okolí. Na trávníčku vedle potoka jsou psí hromádky, od cizích psů, co přijdou tím potokem. Na dvoreček létají kameny, střepy a odpadky od nepřizpůsobivých v sousedství, ale na druhou stranu zas mizí kytky a to, co děti zapomenou uklidit. Potkani už jsou tak drzí, že od popelnic v sousedství přebíhají náš dvorek a nevadí jim ani lidé, ani psi.
Tolik k pozemku.
Na silnici se válí odpadky, další psí hromádky, to od menších psů, kteří nedokáží vyskočit na břeh potoka u nás, protože to je přeci jen dost vysoko. Občas se na ulici válí i nějaký tmavší člověk, ale většinou jen chvilku, protože i on se bojí, aby ho neokradli. A potkaní mršiny…
Všude okolo je hluk. Ať už zvuky bourané kůlny, protože něčím se topit musí, nebo zvuk bušení do dřeva, nebo živá cikánská kapela. A nebo hlasité nadávky pětiletých tmavých smrádků.
A hned na začátku naší ulice už to smrdí. To ty přetékající žumpy.
Někdy, ale rozhodně ne často, je o držku tudy procházet. Člověk nikdy neví, co poletí z okna, kdy vyběhne kousavý pes, nebo jestli malí smrádci zas něco neházejí.
Z domů nad námi jsou vydloubané cihly, vytrhaná okna a tam nahoře, kde je nejhůř, chybí i dveřní futra. Dřevěná jsou spálená, kovová ve sběru…

Takže jo, proč tady, krucinál, bydlím, že?

V našem domě jsme si vymalovaly (ano, patří tam Y, malovaly jsme dvě mámy) a umyly okna. Sousedka natřela zábradlí. Na dveřích k bytům visí věnce a i na vchodových dveřích sem tam nějaký bývá. A na chodbovém okně je truhlík s podzimní výzdobou.
V domě si skoro všichni tykáme a když někomu dojde cibule, hořčice, kypřící prášek, vždycky se najde někdo, kdo to má, ochotně zapůjčí, nejlépe výměnou za něco jiného, až zas sám bude potřebovat.
Venku na dvorku sbíráme ty nalítané a naházené odpadky i ty psí hromádky. Nebojíme se tam venčit pejsky, ba ani děti.
Za kůlnami máme dřevo na oheň, pravda, i nějaké staré pneumatiky a sporák, co čekají na odvoz. Ale není na to vidět ani ze dvorka, ani od silnice.
Hrabeme listí a sekáme chudičký trávník. A samozřejmě se několikrát do roka snažíme nasít další a další trávu. No, v jílu roste blbě.
Podél chodníku a podél domu máme záhony. Nikdo tady není bohatý (bohatý by tu nebydlel, že jo), ale kytky se dají pěstovat i zadarmo. Rododendrony jsem vyžebrala. Ještě nevím, jestli někdy pokvetou, ale už teď vypadají dekorativně. Ibišky narýpala kamarádka na hřbitově, tam vyrostly z náletu a byly nežádoucí. Kosatce si dovezla jedna bývalá sousedka z bývalého domova. I narcisy. Sněženkové cibulky jsem našla vyrýpané na hromadě hlíny kdesi v zahrádkách. Šeříky jsou poctivě kradené a poctivě rozmnožené. Měsíčková semínka si beru každý rok od mamky a orlíčkových semínek jsou všude mraky. 
A rostlinkový řízek se dá vyžebrat vždycky. Jako hortenzie.
Na kůlnách máme poličky na truhlíky. Jarním pytlíkům semínek neodoláme žádná, ale bohatě se dá pořídit do padesáti korun.
A pod poličkami je posezení z palet. Ne zrovna dekorativní, ale až nebezpečně pohodlné.
A hned vedle je zanedbaná zahrada, kus zeleně, kde rostou břízy, javory i ovocné stromy. Prostě klid.
Bydlí tam hejno strak, spousta sýkorek a kosů a dokonce i datel a sojky. A o kus dál cukruje hrdlička.

Do školy to máme na dohled a do krámu kousíček. Na poštu tak padesát metrů, takže co by jablkem dohodil. Na zastávku MHD ještě blíž, než na nákup a bus jede do centra šest minut. Na nádraží to je přesně kilometr.
Hospody sice nepotřebuju, ale kdyby jo, jsou vlastně obě tak nějak proti poště. Jedna lepší a jeden pajzlík.

Bydlím tu 42 let. Narodila jsem se sem. A sem se narodil můj nejstarší a moje nejmladší. Ta prostřední ne, protože jsem chvilku bydlela v paneláku a tvrdě to tam nesnášela.
Anonymitu, ale ne soukromí. Velká dětská hřiště, kde to dítě nemůžu nechat samotné. Dětské kamarády pro mé smrádky, ale málokterého vhodného…
Tady se děti naučily skákat přes potok a lézt na stromy. Stavět si domečky z dostupných materiálů a taky se naučily družit. Pečovat si o své záhonky a uklízet po psích miláčcích.

Popravdě, i já vím, že když sečtu pro a proti, proti převažuje.
Ale ne mojí vinou.

Já se snažím. Zametám chodník, hrabu odpadky v průjezdu, sbírám ty za plotem, čistím věčně ucpaný kanál (už umím zvednout tu těžkou mříž) a do oken si dávám kytičky. 
A měla bych se stěhovat?
Proč bych se měla stěhovat já, která se tady o to starám?
Proč by se neměli stěhovat ti, co tu dělají bordel?
Kde jsou jaká práva? Já mám právo na důstojné bydlení, ale nemůžu si vybrat, kde to bude. Já si totiž vybrala tady a ať se snažím sebevíc, důstojné bydlení to prostě není.
Ti nad námi mají taky právo na důstojné bydlení, ale dělají všechno proto, aby takové nebylo.
Já každý den bojuju za ten kus důstojného ve vyloučeném, ale je to sisyfovská práce.
Ale nevzdám se. Rozhodně ne moc brzo.

Protože kdybych se vzdala, kdybych vážně sbalila svojí rodinu a odstěhovala ji jinam, prohrála bych. Vzdala bych to.
Tady vyhraju já.
Jestli mám jít dobrovolně odtud, tak nejdřív potáhnou oni. Ti, co dělají bordel, křičí, jsou agresivní a zaručeně totálně nepřizpůsobiví.
Nedám jim tenhle barák, který by s chutí obsadili a nedovolím jim udělat skládku i za našeho dvorečka. 
A hlavně jim nedovolím mě udeptat. 
Já, když už toho bude moc, se zase přijdu vypsat. Vyvztekat, zanadávat si, zanaříkat a to všechno proto, abych pak zase zvedla hlavu a šlapala dál.

4 Responses to Stěhovat se?

  • Oni prostě jinak žít neumějí. to je dusledek vychovy uod utleho detstvi mnoho generaci…..Jinak se mi vybavila pisnicka..Dveře maji panty z kůže, vokna nejsou zaskleny….přece je krásné v naší chajde drnovy…

  • Baru, co přesně chceš udělat a co přesně vlastně ze své pozice můžeš udělat, abyste tam mohli důstojně bydlet? Neuteče mezi tím dětem mládí a vám všem zdraví? Chápu, že jsi tam zakořeněná a že jsi bojovnice, ale s ohledem na děti a zdraví bych v odstěhování se prohru rozhodně neviděla…Ale zpoza monitoru se mi to říká snadno, to je jasný..:)

    Objevil se v komunálních volbách někdo, kdo tu vaši vyloučenou oblast řešil? A vyhrál? Nebo vyhrál alespoň někdo, kdo je otevřený dialogu?

    Budu dál držet palce, ať se tam s tím poperete….ale už je držím hrozně dlouho a je to,zdá se, čím dál horší..

    • Vlastně jo, vlastně se to řeší.
      Ovšem dozvěděla jsem se, že my tomu řešení moc nenahráváme. Ale to je skoro na nový článek.
      Což mě mrzí, protože pak z tohoto blogu udělám blog plný nesnášenlivosti 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *