• 30
  • 15
  • 14 453
  • 3 796

Sebestřední

Projíždím internet a hledám článek, který by mě nadchl. Článek, se kterým musím jen a jen souhlasit. Názor, ke kterému nemám sebemenší připomínku.
A nenacházím.
Nacházím jen články, co mi kazí den, ničí dobrou náladu a občas i zvedají žaludek.
A přitom začínají slibně…
Dneska mě nakopl článek o tom, jak si necháváme rozkazovat, jak jsme ovce. Článek o nesvobodě.
A začal tak dobře… A pak navázal zase na domácí úkoly, na povinné a nepovinné a je to zase v pytli.

Někdy mi lidé přijdou až příliš sebestřední. Jako právě s těmi úkoly.
Učitel má ve třídě dvacet žáků, z toho pět je bezproblémových, deset průměrných a pět dalších totálně pod průměrem. Za úkol dá opakování vyjmenovaných slov.
Má to dát za úkol jen jedné skupině? Jen těm podprůměrným?
Jenže oni jsou dost často podprůměrní z nějakého důvodu. 
Takže řekněme, že z těch pěti podprůměrných jsou dva, kterým holt nebylo zhůry dáno. A další dva jsou z té špatné sociální skupiny. Z těch dvou má jeden matku samoživitelku, která je v práci 12 hodin denně, aby ho uživila, druhý je ze šesti sourozenců a navíc tmavší pleti. A páté dítko je důsledek benevolentní výchovy, takzvané volné.
Pokud dá učitel úkol jen těmto pěti, zaručeně se ozve některý rodič. Buď ten tmavší a nebo ten, jehož dítě si žije bez pravidel.
Dát úkol pouze čtvrtině třídy, to v dnešní době zavání diskriminací.
Dát úkol všem, to nadzdvihne “tátu parťáka” a jemu podobné.
A nedat úkol, to zas nadzdvihne další rodiče, protože místo aby si pomalejší zopakovali vyjmenovaná slova doma, budou je trénovat o vyučování, což učitele zdrží o další vyučovací hodinu.

Já chápu, že my lidé nechceme být stádo. Nejsme ovce, vybočujem, lišíme se.
Ale při sečtení všech odlišností, všech individualit, po následném vydělení, tvoříme průměr.
Ten průměr, se kterým se počítá.
Kruci, když se narodí ovce s pěti nohama a když jedné ze stáda vlk ukousne nohu, průměrně ty nohy mají prostě čtyři. To je matematika a kdo to nechápe, asi si zapomněl udělat domácí úkol. A ne, neznamená to, že mají všechny ovce čtyři nohy, pořád je tam jedna, co má tři a jedna pětinohá.

A my, ač jsme individuality, pořád jsme součástí nějaké společnosti. Společnosti, kde jsou jedinci nadprůměrní i podprůměrní a kteří dohromady prostě tvoří průměr.
Jsme ve společnosti, kde jsou domácí úkoly vlastně v průměru prospěšné.

A pokud se vrátím k článku, který mě tak nakopl, pak ano, raději budu nesvobodná, než abych škodila společnosti tím, že budu kopat kolem sebe při dokládání jedinečnosti.
Bezmyšlenkovitě poslouchat nesmyslné příkazy? Kdepak. To, že někdo zrovna smysl těchto příkazů nevidí, neznamená, že smysl nemají.
Jen na svět, prosím, nehleďme sebestředně. Ač nadprůměrní, i s námi se průměr počítá…

6 Responses to Sebestřední

  • Chytré ovce mám mnohem radši než blbé vlky.

  • Já teda nechápu, proč je takový humbuk kvůli blbému domácímu úkolu:) vždyť po těch dětech přece nechtějí ať přes noc makají v lomu:)

    Už jsem to tu psala, že si nemyslím, že domácí úkoly jsou takové zlo a přece jich nemůžou mít tolik a ať mi netvrdí, že místo domácího úkolu si ty dítka budou samy bádat, studovat pro ně zajímavé věci – tak jedno ze 100…..a neučí to děti i zodpovědnosti něco splnit? A v životě prostě budeme muset plnit úkoly, do kterých se nám nechce – například v práci, to pak přijde za šéfem maminka nebo tatínek, že můj syn/dcerka tohle plnit nebude?!

    vidím to z pohledu vedoucí a koho jsem měla pod sebou a o zodpovědnosti mnozí neslyšeli…pak jsou takovým lidem fuk termíny nebo i to, že musí chodit včas do práce…protože mně se to teď zrovna nechce plnit (jako domácí úkol), chci si hrát..

  • Já to taky nechápu, takový povyk pro ni za nic.
    Vůbec v poslední době všichni řvou jen o svých právech a na povinnosti serou…

    Baruško,
    jsem strašná konzerva, pořád pláču po Tvém starém blogu. Já si tady nějak nemůžu zvyknout…:(

    • Taky tenhle měl být o něčem úplně jiném 🙂
      Ale zanedbávám všechno, budu to muset nějak nakopnout, slevit z vlastních požadavků a zas to trochu rozjet 🙂

  • Pokaždé se ptám syna, jestli má úkol, a když řekne, že ne, tak mu řeknu, že mu nějaký dám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *