• 118
  • 58
  • 90 197
  • 28 162

Samoživitelka

Mám úžasnou sousedku.
Přistěhovala se sem s manželem a dětmi a my ostatní z toho měli trochu obavy, protože těch dětí tady je už tak dost.
Teď, po dvou letech, vedle zbyly dvě děti a tahle báječná sousedka. Říkejme jí třeba Marta.
Manžel se odstěhoval a po něm jí zbyl jen rozsudek o rozvodu. Děti měla už z předchozího manželství.
Občas sem zajedou i další dvě děti, ale ty už si na dvorku nehrají. Jsou to mladí dospělí. Na intru.
Tyhle čtyři Marta živí.
Ještě má jednoho synka, kterému do dospělosti mnoho nezbývá, ale ten žije se svým tátou.
S tátou, kterému bylo vyměřeno výživné na čtyři zbývající.

Ať počítám, jak počítám, ono vyměřené výživné je výsměch a výsměch to byl i v době vyměření, v době, kdy Marta žila ještě v jakž takž harmonickém manželství.
2 200 korun.
Kdepak, ne na jedno dítě. Dohromady na všechny čtyři.
Co si budem povídat, dalo se to. Marta a její manžel pracovali na střídačku na tři směny, měli dvě výplaty, z toho se dá nájem zaplatit a intr taky.
I obědy ve škole, i školka.
Ale už to bylo na hraně a dokonce tolik, že ono manželství zkrachovalo. Jo, jak je v životě nějaké napětí, musí se projevit i ve vztahu… A když se ti dva skoro nevidí, aby si o tom mohli popovídat…
Najednou je Marta sama na dvě děti a na placení dalším dvěma. Ty další dvě, to je vlastně pohoda, ale co ti prckové?
Kluk ve třetí třídě, holčička ve školce… Samotné to doma nechat nemůže, to je jasné…
Takže konec směnování.
Ve fabrice jí rozhodně nevyšli vstříct a Marta je najednou nezaměstnaná.
Otec dětí má sice platit směšně málo, ale pro Martu by už tohle bylo dost. Co si budem povídat, je rozdíl, když dva tisíce přebývají a když chybí… Za takový směšný přebytek si člověk prd koupí, ale když se dvou tisíc nedostává, je to strašně moc.
A kdyby chyběly jen ony dva tisíce, že jo?
Ať dělá cokoliv, patnáct za bydlení zaplatit musí. A na nějakých pět vyjdou ti dva na intru. A obědy ve škole, školkovné a strava ve školce, další školní aktivity…
A kde je jídlo, hygienické potřeby a další?
A co dělat, když podpora ani na tolik důležitých patnáct nevyšplhá?
Jak se zařídit, když nemá Marta ještě po tři měsíce nárok ani na sociální dávky?
A co hůř, co dělat, když otec dětí na alimentech nezaplatil ještě ani korunu, protože se okamžitě po soudu o výživné odvolal? Rozsudek padl v srpnu, máme duben a ve schránce jen ono odvolání. Kdy jako bude nový soud? Kdy se Marta dočká nějaké pomoci?
Ona si děti sama neudělala. Ona si je vlastně ani pořádně neužila, protože na mateřské byl jejich otec a Marta si odmakávala živobytí ve dvou zaměstnáních.
A už tolik síly nemá a co víc, děti ji potřebují.

Jo, možná se pár lidí pozastaví nad tím, že si ženská pořídí pět dětí, když je evidentní, že na to nemá, že jo…
No, já Martu nemíním nijak odsuzovat.
Rozhodně si totiž nemyslím, že bych měla právo někoho soudit.

Naopak.
V tomhle případě se hluboko skláním. Před dámou, která má v sobě tolik síly, že dokáže překonat odchod milovaného muže, ztrátu zaměstnání i veškerých jistot a ještě tohle všechno zvládne s takovým smíchem, že se zvedají koutky každému v okruhu celého kilometru.
Jo, možná brečí doma do polštáře a sem tam u nás na kafi, ale chuť do života, chuť do boje, ta vždycky zvítězí a ze slziček vykoukne Marta, jak ji známe, jen zase o chlup silnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *