• 20
  • 13
  • 17 507
  • 4 723

Rozmazlení závisláci

Tak když už se tady mluví o ropě, doplním dvorečkový pohled.
Možná to bude vypadat jako od věci, ale ropa, ropa tam je… Tedy, ne na našem dvorku, i když, kdo ví… Podle toho, co tady majitel vybírá za nájem, možná sedím na diamantovém dole…
Ale zpátky k ropě. No, nebo k benzinu, dobře…
Vlastně ne, začnu od začátku.

Kdysi dávno stály u nás na “trávníčku” tři vrby. Tři úžasné stromy, vyrostlé snad jen pro dětské hry a večerní táboráky. Vrby s láskou a citem ořezávané mým tátou.
Jenže táta už tady tak dvacet let nebydlí, tudíž vrby nikdo neořezává. A tak nám ty mrchy padaj na hlavu. Jedna padla, oficiálně po zásahu bleskem. No, jestli má blesk řetěz… Je fakt, že padla jako blesk…
Zůstaly tady dvě, které nám každoročně daly dost větví na několik táboráků a tolik listí, že by to naštvalo celý věžák, o našich šesti partajích ani nemluvím. Dokud padalo listí a drobné větvičky, budiž. Když nám na hlavu začaly padat větve o tloušťce mého lýtka (viz foto), už to bylo o hubu. Přeci jen, do dětí v domě už jsme hodně investovali, bylo by hloupé o ně přijít po ráně větví. I našel se dřevorubec profesionál, který se nabídl za úplatu “něco” ořezat. To “něco” byly šlachy na levé ruce, protože byl arogantní a namachrovaný a nezajímalo ho, že v některých větvích jsou natlučené stovkové hřebíky. No, jak jsem psala na začátku, stromy vyrostlé pro dětské hry…
Po dalších pár letech na vrby vylezli naši muži, amatéři, a pokusili se ořezat maximum. Tedy to, co šlo ořezat bez ztráty majetků, jako jsou auta na silnici, nový plot a staré kůlny. Ale i tohle maximum bylo málo. Nejvíc nás stejně ohrožovaly větve největší, ty které zákonitě musely spadnout do silnice, na parovod, na kůlny, na barák…
Loni se našel úžasný bratr nové sousedky, který se tím živí a proplatit si nechal jen benzín. A dřevo velkoryse věnoval své sestře, která jediná z celého našeho baráku topí tuhými palivy. Ale přijel jen ořezat, ne uklízet.
A tak se nám na dvorku válí dřevo. Něco nařezané na metry, něco nenařezané. Některé větve zbavené menších větví, některé ne. A sousedi stále nemají čím topit.
Závisláci jedni rozmazlení…
Není benzín, pila má žízeň. Ano i zdejší malí kluci dokáží pojmenovat problém. Problém, který jsem nějak nepochopila.
Já jsem si prostě vzala naší sekerku, obyčejnou, asi za stopade a tou jsem si nakrátila nějaké větvičky na ohýnek. Když došly větvičky, sáhla jsem po větvích. Když už tady zůstaly jen klacky silnější, než moje předloktí, klacky, které vyžadují víc, než pět ran sekerkou, přestalo mě to bavit. Taky už mě nebavilo ty naštípané kousky rovnat do hraničky, zvlášť potom, co jsem zjistila, že si to poctivě narovnané dříví soused nosí domů ke krbu.
Jako fakt? Já se tady budu dřít se štípáním dříví, já se s tím budu rovnat a soused to jen tak šoupne do přepravky a odnese?
On si totiž nemůže nařezat, protože nemá benzin.
Tak jo, ta motorovka asi sama nejede, ale na co teda jede soused? Jaký palivo nalít do něj, aby vzal tu sekeru (mimochodem, doma mají pořádnou, velikou a ne zrovna levnou) a šel si ty klacky naštípat sám?
Co jsme to za zpohodlnělé rozmazlence? Můj dědeček topil dřevem celý život a motorovku neznal. Přece se říká, že díky kamnům se člověk ohřeje dvakrát. Poprvé už ve chvíli, kdy to dřevo řeže… Ale jak zahřeje motorovka, to nevím.
A ten bordel všude okolo. Piliny tam, kde leželo poleno. Žádné nošení na kozu, na snadno umetatelné místo…
Docela ráda bych se vrátila v čase do doby, kdy byla pila poháněná lidskou silou, kdy sekerka sloužila na víc, než ozdobu u krbu a když už jsme u toho, tak i do doby, kdy se dalo sáňkovat na silnici, protože projelo tak maximálně pět aut během dvou hodin a jejich řidičům uježděný sníh absolutně nevadil.

Jsme rozmazleni dobou, dostatkem. Zpohodlněli jsme a stali jsme se závislými na pokroku.
Bez motorové pily nezpracujem dřevo, bez auta se nepřepravíme z místa na místo, bez křoviňáku nebo sekačky neposekáme zahradu…
Podobně to máme s elektřinou, že?

Kruci, tak kdy konečně dojde ta ropa???

10 Responses to Rozmazlení závisláci

  • my topíme dřevem a manžel dříví štípe sekerou….jsem nevěděla že na to lidi používají motorovku:-) otec taky štípe sekerou..

    ale já oceňuji dnešní techniku čím dál víc, vždycky když dávám prát plenky do pračky si říkám ty vado ještě že to nemusím vyvařovat v hrnci:-D

    manžel vždycky říká, že největší vynález lidstva je auto….no když si vzpomenu na ty hodiny, dny, roky proježděné vlakem,busem, tramvají, trolejbusem za každého počasí, musím přiznat, že jezdit autem se mi líbí:)

    • Však já si taky libuju v pokroku 🙂 Motorovku na dvorku docela vítám, ještě je potřeba rozřezat větve, co jsou ještě silnější, než já v pase a to je teda fakt síla.
      A taky moc dobře vím, jak vypadá život bez elektřiny a vodovodu, protože v tom jsem trávila každé prázdniny a dovolené až do druhého mateřství 🙂
      A jezdila jsem tam autobusem, což byl opruz 🙂
      Ale ještě pořád jsem schopná vodu napumpovat, nanosit v kýblech a kompletně se umýt ve dvou litrech vody:-)

  • Motorovou pilu ve výbavě nemám a ani se na to nechystám. Našel bych ovšem pár pil na ruční pohon a sekyru.

  • Na motorovku bych nesáhla, protože jsem srab a bojím se především toho hrozného zvuku. Ale pane Bože, připomněla jsi mi, jak já miluji štípání dřeva kalačem!!! A krom toho, že to baví mě, miluji i to, jak s tím pracuje Kladeňáček, protože chlap s pořádnou sekerou vypadá prostě sexy… 😀

    • Juj a teď jsi mi Ty připomněla Majora Zemana a Studnu 🙂 Jediný díl, ze kterého si něco pamatuju 🙂
      Ale pokud potlačím tuhle vzpomínku, tak jo, máš recht. Jen jí taky musí umět pořádně chytit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *