• 15
  • 8
  • 98 495
  • 31 735

Rozhodnutí

Rozhodla jsem se.
Rozhodla jsem se nebýt ponížená.
 
To je tak.
Padl mi do oka článek jedné obtěžované slečny.
Jasně, kampaň mee too.
(Ne, nebudu tady uvádět článek, nebudu psát zdroj, odkud jsem čerpala, o tom to totiž vůbec není. Nechce se mi to hledat a velice nerada bych autorku ponížila ještě víc. Protože o tom to je, o ponížení.)
Milá slečna si v článku vylévala srdíčko, jak byla a ještě je obtěžována, sexuálně slovně napadána a jak moc jí to ponižuje.
Slečně se nelíbilo, jak někteří nelichotivě slovně opisují její postavu a velikost prsou, ale taky se jí nelíbily hodnotící pohledy mužů, přestože šlo zřejmě spíše o obdiv.
Měla problém s obrázky nahých slečen, vylepenými na čistě mužských pracovištích a podobně.
Všechno tohle ji ponižovalo.
 
Přiznávám, že jsem čekala víc.
Tedy, nikomu to nepřeju, ale podle toho, jak byla slečna ve svém psaní rozjetá, bych čekala minimálně znásilnění fotbalovou jedenáctkou…
A pak bych čekala i to ponížení…
 
Já jsem nikdy nebyla sebevědomá holka, slečna, mladá paní…
Ale aby mě ponížil obrázek nahé slečny?
Jako vážně?
A když nad tím tak přemýšlím, asi by mě neponížil ani ve chvíli, kdy by visel na dveřích skříňky mého drahého…
No, štvalo by mě to, ale neponižovalo…
 
Když ono to je o rozhodnutí.
Já si v životě prošla lecčím, užila jsem si spousty držkopádů, ale ze všech jsem se vykopala.
Ale co kdyby bylo moje rozhodnutí jiné?
Kdybych ve chvílích, kdy jsem se dostala tak nějak pod hladinu, nezačala zvedat hlavu a nesnažila se vyškrábat nahoru, pak bych asi klesala ke dnu…
Kdybych se rozhodla to vzdát, pak by mě asi taky ponižovala spousta věcí.
 
Kdybych se kdysi zhroutila a nechala se tím uslintaným dědkem osahávat a kdovíco dál, pak bych se asi dodnes bála vystrčit hlavu po setmění.
Jenže já se nezhroutila a podle křupnutí usuzuju, že svého rozhodnutí musel litovat onen muž.
Ono dostat batohem plným knih přímo do žeber a fakt vší silou, to asi nebude legrace…
A kdybych se potom nerozhodla zavolat svému tehdejšímu příteli, že jsem věděla, proč chci po odpolední vyzvednout, pak bych mu i nadále věřila, že je u kamaráda.
A když jsem se, dvacet minut po uslintaném zážitku, dozvěděla, že můj kluk spí s mojí kámoškou, nezbylo mi, než zase zvednout hlavu a životem se hrabat dál.
 
Já jsem se prostě rozhodla.
Rozhodla jsem se, že takový kretén, který mi souloží s kamarádkou, zatímco já čelím násilníkovi, mi nestojí za slzy a za zoufalství a za dno.
Protože kdybych se tak nerozhodla, pak bych přišla nejen o kluka, ale i o kamarádku a důstojnost…
 
Nevím, proč by mě mělo ponížit několik slov.
Nevím, proč by mě měl ponížit někdo, kdo se těmi slovy vlastně ponižuje sám.
Nebo spíš někdo, kdo se těmi slovy snaží vypadat neponíženě, vysoko a prostě nad vším…
 
Jo, spoustu těch věcí, zážitků a situací si v sobě ponesu celý život.
Ale ponesu si je s tím, že jsem se jimi nenechala vydeptat.
Naopak.
Já zvedla hlavu, udělala první krok, druhý a pak už to zase šlo.
Já byla ta silná.
Tak proč bych, krucinál, měla být ponížená?
Protože to já. JÁ jsem se rozhodla.
Rozhodla jsem se nenechat zdeptat a být šťastná.
Ono to tiž jde…

17 Responses to Rozhodnutí

  • Tak vidíte, že to jde, i když se nechce. Gratuluji k nové noře.

  • Tak Vás mohli jednou v životě znásilnit a Vy… Co by za to některý členky metoo daly! Naše sekretářka, kdysi dávno v nejhorších letech kvůli tomu chodila do práce pěšky kolem ukrajinský ubytovny a, jako na potvoru, nic! A Vy to takhle prošvihnete. To je morálka…

    • No, tohle bylo moje první setkání se sexuálním násilím. Ne poslední.
      Další dvě zkušenosti byly mnohem horší.
      Takže dík, ale už bych to neopakovala.
      Ovšem u ukrajinský ubytovny se toho nebojím.
      Vlastně teď už nikde, ale to Vás asi nepřekvapuje, že? 🙂

  • Tvůj přístup k věci je mi sympatický. Odpuzují mě prasáci všeho druhu a moc si vážím všech, kteří se jim dokážou jakoukoli účinnou formou postavit, ať už batohem do žeber nebo jen zastáním se někoho na veřejnosti.

    Gratuluji k nové adrese a těším se na to, až se to tu pořádně zabydlí :-).

    • Děkuji za návštěvu, ta Tvoje mi je obzvlášť milá.
      Budu se snažit zabydlet co nejdřív.
      Už proto, abych měla pocit, že na sobě pracuju 🙂

  • No vida, tak do nového roku nově… Já nemusím angličtinu na Česku, ale takové to “posted in”, “tagged” či “oline users” – holt přežiju. Kvůli Vám.

  • Baru, máš to tu vychytaný! Vlastní titulka s vlastním sliderem, paráda 🙂
    K článku – kampaň me too byl, podle mého, dobrý počin, ale co už se všechno na ni nabaluje… Vždyť to se sakra musí umět rozlišovat, co je neškodný flirt a co už nevhodné obtěžování, o násilí nemluvě. S takovou se začnou chlapi bát na ženskou i podívat 😀
    Chválím tvoje rozhodnutí!

    • Vlastní titulku, vlastní adresu… Přišla jsem k tomu jak slepý k houslím a blahořečím 🙂
      A ta kampaň je na prd… Tedy, kampaň jako taková je asi fajn, ale to okolo je vážně úplně mimo…
      A dík za pochvalu 🙂 V čase zimním krásně hřeje 🙂

  • Pěkný blog. Gratuluji a přeji co nejvíc návštěv. K článku: Nečetla jsem “útrapy “té slečny! Ale silně mi připomínají kampaň celebrit za velkou louži, které tolik trpěly sexuálním harašením svých chlebodárců! A vydržely to i desetiletí, než se nám svěřily.” Chudinky”.

  • Pořád se musím učit. Přežiju i ty englický slova, postupně se je naučím. Protože jen tak se můžu podívat do tvé nové “nory”. Jen ještě nastudnu, co je to ta kampaň a jestli tím mám být rozhořčená nebo nadšená.
    Máš to tu už pěkný a hlavně, pokud se zde budeš cítit bezpečně, je to dobře. Všude už mám zapsánu cestu k tomuto blogu a naštěstí jsi ještě dala na svůj prvotní Blog.cz upozornění, to je pro mě důležité.
    Přeju ti příjemný pobyt a aby i druzí co nejdřív našli cestu i na tento tvůj vymazlený blog…

    • Kitty i já se je učím 🙂
      A kdyby jen tady… Sem tam se vyskytnou někde v administraci a já nádherně trpím 🙂
      A neboj, ještě nějakou dobu odkazovat budu.
      Sama nemám ráda změny a tak se to snažím co nejvíc ulehčit 🙂

  • Ono tahle kampaň sice přinesla své ovoce, ale zničila i několik životů v pomstě. Každopádně zírám, jak jsi z toho odesla se vztyčenou hlavou … já bych toho kluka asi pěkně vzala tím batohem taky… ostatně ten poslední co mne podvedl to schytal žehličkou na vlasy (ta patřila slečně, ktera s nim spala)…

    • Jani, ale řekni sama, není nám bez nich líp? Bez těch bývalých?
      Každý konec je přece i začátek 🙂

  • Rozhodla ses správně. Zvednout hlavu a jít dál. Proč se nechat semlít? Vím, že to není tak snadné, jak lehce se to píše.
    Článek oné slečny jsem nečetla. Na a prsatici na úvodní obrazovce manželova mobilu mám. vztek, neponižuje mě. Ponižovalo mě, když muž sakroval na moje vaření. Už to nedělá. Vaří on. 😀
    Tvoje stránky cz. se mi líbí čím dál víc. Už jsem se ptala i syna jak na to… :-D:-D:-D

    • Nikdy to není snadné.
      Není snadné přejít z jistoty do neznáma a pak je fuk, jestli Ti mává bývalý a nebo zdraví.
      Ale jak člověká udělá první krok, každý další už je jistější a jistější.
      Nejhorší je právě to rozhodnutí, to rozhoupání k prvnímu kroku.
      Napsat to zpětně, to už je jen mlhavá vzpomínka a občas úsměvná 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *