• 30
  • 15
  • 14 453
  • 3 796

Domácí úkoly

Rodičovským internetem (a žlučí) hýbe Táta parťák.
A tak se jeho názor na domácí úkoly dostal i do mých myšlenek a donutil mě přemýšlet. Ne o parťákově názoru, protože ať má jakkoliv velkou pravdu (ne, není to úplně mé přesvědčení, že má pravdu), celé to pos*al tím, že dal svému synkovi pocit moci tím, že má nejen zvláštní práva, ale ještě je o tom informován. 
Jak mám ráda děti, tak taky nesnáším ty nafoukané fracky, kteří v klidu řeknou, že “tatínek říkal…” a “tatínek zařídí…” a přesně tímhle machrují na děti, jejichž rodiče se drží alespoň pravidel slušnosti.
Takže fajn, malý Ríša nemusí plnit domácí úkoly, ale, co si budem povídat, nějaký úkol by ho nezabil. A teď si v klidu nakráčí do školy, mezi ostatní děti, samozřejmě bez úkolu, protože on je dělat nemusí a totálně srazí autoritu jakéhokoliv vyučujícího…
Ovšem nechci Ríšovi ani jeho otci křivdit. Je možné, že Táta parťák vychovává naprosto kouzelné dítko, které bude domácí úkoly plnit dobrovolně a s radostí a pocit moci si rozhodně nebude užívat…

Ale přímo o tomhle jsem psát nechtěla. Chtěla jsem psát o tom, k čemu domácí úkoly slouží.
Tedy, já to nevím. A nevím, kdo to vlastně ví. Píšou se celé roky, po všechny možné generace a málokdo přemýšlí nad tím, proč.
My to řešily s mamkou.
Moje maminka nechala nás, všechny tři své děti, napsat úkoly a pak je prostě podepsala. Bez ohledu na to, kolik tam bylo chyb. Třeba že 2+2=5.
Moje mamka byla ochotná se kvůli domácím úkolům taky hádat s učitelkou. Poslala úkol i s chybami zpět učitelce, aby paní učitelka viděla, jak na tom to dítě vlastně je, v čem dělá chyby a co s ním má ještě procvičit. A to je moje mamka taky učitelka. Sice mateřina, ale učitelka.
U táty parťáka jsem se kochala v komentářích a někdo přišel s tím, že úkoly jsou od toho, aby se právě rodiče dozvěděli, jak na tom dítko je.

Já osobně si myslím, že úkol je součástí domácí přípravy na vyučování.
Neslouží učitelům a ani rodičům ke kontrole schopností dítka. Učitel na to má písemky, rodič zpětnou vazbu ve známkách.
Ale rodič má díky úkolům a domácí přípravě možnost dítku pomoct.
V lepších případech má takových dítek učitel dvacet. Nemá moc šancí věnovat se jednomu jedinému, právě tomu našemu. Pepík neumí počítat a Vendulka číst. A na to mají domácí úkol. Pepík bude hodinu sedět nad sčítáním, jeho rodiče si budou myslet cosi o jeho tuposti, ale pokud na tom budou makat, Pepík projde do druhé třídy s tím, že umí počítat i přes desítku. A Vendulka hbitě spočítá celý sloupeček sčítacích příkladů, ale hodinku posedí nad slabikářem, aby na konci první třídy znala nejen všechna písmenka, ale taky dokázala přečíst i slova o čtyřech slabikách.
A nebo se na to rodiče vybodnou, Pepík sice možná projde do druhé třídy, ale totálně se ztratí v násobilce a propadne nejlépe ve čtvrté. A Vendulka bude vesele slabikovat a bude mít problém s pochopením textu, takže propadne v šesté z přírodopisu (či co to v šestce mají).
Ono totiž trápení nad domácími úkoly není o ničem. Ti bystřejší se jimi netrápí, sfouknou je za deset minut a pádí ven (kecám, sednou k tabletu, telefonu, počítači, televizi, hře…), ovšem ti, co jim úkoly trvají dlouho, je asi opravdu potřebují. Potřebují nějakou dobu na pochopení úkolu, vypočítání příkladu, přečtení či napsání textu.
Ještě jsem nepotkala dítko, kterému by domácí úkol uškodil. Fakt ne.
A když přišlo některé z mých dětí, že úkol nechápe, pak jsem musela nastoupit já a vysvětlit jim, co učitelka nestihla, protože má ve třídě ještě problematičtější dítě, popřípadě třídu o dvaatřiceti žácích. Protože to se stát může.

A ano, taky jsem si přečetla několik poznámek o tom, že moje dítě nedoneslo domácí úkol a ano, došlo to k nějaké té důtce.
No a?
Paní učitelka mě informovala o tom, že moje dítko nesplnilo zadanou povinnost a že já jsem, jako matka, selhala, protože jsem na to nedohlédla.

No, teď, když mám děti na střední, tak naprosto jasně vidím, jak moc jsem selhala.
Moje dcera úkoly nedělá, protože je na to příliš líná a ono se to, světe div se, odráží na vysvědčení. Ne v podobě zhoršených známek, kdepak. To by byla vlastně ještě pohoda. Na vysvětčení vidím N, neklasifikováno. Což znamená, že onen úkol stejně musí dodělat. A ne jen ten jeden, ale spousty a spousty…
A na střední nepomůžou stížnosti ani Tátovi parťákovi. On totiž jeho synek do té školy vůbec chodit nemusí. Ona střední totiž není povinná.
A pak možná za pár let přijde doma, kdy se parťákův synek bude vztekat, že úkoly dělat nebude, protože celý život nemusel, a pak se bude moct učit nanjevýš na malíře/natěrače, protože maturitní obor nezvládne.

A kdo ví, možná za pár let zruší domácí úkoly a domácí přípravu úplně, abychom se k tomu mohli zase za dalších pár let vítězně vrátit. A pokud možno to prohlásíme za absolutní novinku, úplně stejně, jako je teď báječná moderní novinka bylinkaření a zdravá strava… Tak nějak máme ve zvyku pohřbívat zajeté a fungující postupy, abychom je výhledově mohli zase vynalézt…

 

11 Responses to Domácí úkoly

  • Totálně mimo téma, ale když se řeknou úkoly, jak jsem si vzpomněla na jednu takovou historku pro usmání.
    Na střední jsme měli boží angličtinářku. Chápala, že ne každý je na jazyky dobrý, tak nám jednou ve čtvrťáku dala čtvrtletku předem, ať si ji doma připravíme, ať ten test pak všichni zvládneme. Protože před maturitou neměla půlka lidí myšlenky na to učit se něco na víc… Okomentovala to před třídou s úsměvem slovy: “No… Ale Víla je tak zamilovaná s hlavou v oblacích, že je mi jasné, že na to zapomene. Že jo, Vílo?” Tak jsem se tomu pěkně od srdce zasmála… A pak jsem na to jako jediná ze třídy vážně zapomněla… :))

  • Já jsem pro rozumnou formu spolupráce školy a rodiny: Škola by měla být v domácích úkolech uměřená a neměla by je mít jako součást ofiko hodnocení, protože jde jen o přípravu, no a rodina by neměla dělat stojky, strašit školu advokáty a stavět všechno hned do roviny lidských práv. Protože až jednou půjde do tuhého, a ono bohužel půjde, ti, co budou zvyklí dožadovat se svých “legitimních nároků” v každé drobnosti, možná zjistí, že není marné být připravený i sem tam na nějaký ten ústrk a nespravedlnost, protože jen tak se dá v reálném životě doopravdy překonat.

    • Život nám občas hází klacky pod nohy 🙂 A v prvních letech života se těm klackům holt říká “domácí úkoly” 🙂

  • Drív se psalo do sešitu ohledně úkolů
    DÚ:
    Chodila jsem 2 roky do angličtiny a moje učitelka mě na konci druhého roku přistihla, jak píšu česky DÚ: Musela jsem to opravit na HW:
    Máš pravdu, úkoly slouží pro toho, kdo se má něco naučit, aby k tomu učení sedl a mákl na něm.

    • No, vidím to. Teď jsme doma tvořili věty se zadanými slovy. A slovo “síti” nám dalo pořádně zabrat.
      Dcerka mluvila o setí, já o síti na volejbal 🙂

  • DÚ:
    Vrátila jsi mě zpět do dětství. Tech poznámek, co jsem za nesplnění úkolu dostala…

  • Ty jo tahle kauza mě opět minula, vůbec nevím o co je:-)
    Ale k věci, já nevím proč je takový problém pro dítě napsat domácí úkol. Z mého pohledu slouží k tomu, aby si dítko látku zopakovalo a procvičilo:) Nevím kolik úkolů dětí dostávají, jestli je to opravdu tak neúměrné, zda by ty děti kdyby neměly ten úkol, dělali něco zajímavého – sami bádali, studovali si encyklopedii, zahráli si deskovou hru, která bude rozvíjet jejich intelekt…myslím si spíš, že by si sedli k počítači nebo televizi (ale nechci jim křivdit)
    někde na jiném blogu jsem cosi četla, že psát domácí úkol není ve školním řádu…já si už školní řád ani moc nepamatuji ale taky tam tuším není, že se nesmí házet kružítko po paní učitelce, to jako znamená, že to dítko pak může házet kružítko po paní učitelce?
    já myslím že rodiče vůbec nevím, co to znamená dnes učit, zaujmout 30 žáků a ne všichni žáci nejsou bezproblémoví, jsem z učitelské rodiny – kde se učí na základce, střední a výšce, jsem z kraje, kde se háže kružítko po učitelce a když si učitelka zavolá rodiče, přijde ji pobodat celá rodina..

    a proč to píšu? protože podle mě to shazuje pracně vybudovanou autoritu učitele a musím říct, že učitel si autoritu dneska musí opravdu získat a není to lehké a pak přijde rodič a takhle ji smete? no to nevím
    když jsem byla malá a dostala jsem poznámku nebo že jsem zlobila a rodiče museli do školy, bála jsem se jí doma ukázat, dnes když si učitel stěžuje na dítě, přijde rodič si stěžovat na učitele že si zasedl
    takhle to dneska bohužel je

    prostě se mi nechce věřit že by děti dostávali tolik nesmyslných domácích úkolů

    jo a ještě něco myslím si, že dělání domácích úkolů vede děti trochu k zodpovědnosti něco splnit….a to je podle mě důležité protože pak mi přijde na pohovor člověk který nechápe že když se začíná v 7 bude v práci v 7 a že když se zpozdí, dá svému nadřízenému vědět, že když neudělá fakturu toho a toho bude to průser ale oni nemají tu zodpovědnost…(protože tatínek říkal = 40ti letý chlap mi vždycky jako své nadřízené řekl že ale manželka doma říkala…) takže tak

    no to jsem se zas rozepsala:)

    • Jen se rozepisuj 🙂
      Jo, i tady platí, že co se v ,ládí naučíš… Třeba odpovědný přístup, že?

  • Četla jsem nádherný článek, kdy velice líný a nesmírně uvolněný filozof dal svému synu absolutní volnost, takřka neomezená země možností. Chlapec neměl žádný mantinel.
    Nyní, po 15letech se přeptali otce na výsledek a ten konstatoval, že nic moc.
    Hoch se celý den válí ve svém pokoji, celý den kouří marihuanu, málokdy je při smyslech,nic ho nevzrušuje a žije jako prase v bordelu. Filozof uznal, že tudy cesta nevede.
    Domnívám se, že pokud já mám nějaké mantinely, musím chodit do práce, starám se o domácnost, netuším, proč zrovna mé dítě by to mělo mít jinak a očekávat od společnosti něco jiného.
    Když moje dcera nastoupila na střední školu, stanovili jsme si mantinel, pokud se nedostaví slušné výsledky, docházka, já toto sponzorovat nebudu a půjde pracovat a žít za své. to samé jsem praktikovala na vysoké škole, neklasifikováno by donesla jen jednou, já jsem v tomto hodně drsná, protože ani se mnou se život nesral.

    • Já jsem asi drsná trochujiným způsobem.
      Plácá se v tom? Tak ať se plácá sama. Není to sedmiletá holčička, která potřebuje pomoct, ale sedmnáctiletá slečna, která už by měla vědět.
      Druhou šanci už nedostane.
      Myslím…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *