Nejnovější komentáře
  • 3
  • 1
  • 8 443
  • 2 116

Rodina

Exekuce

“Mami, kdybys měla milión miliónů, dala bys třeba dva milióny naší sousedce, aby si mohla zaplatit svoje dluhy? Jste přece kamarádky, ne?”
Tak a co na to odpovědět? Jedna blbá otázečka a rozproudila velice živou debatu v naší rodině.
Jo, jsem ta, co by se rozdala. Jenže…
Rolička toaleťáku, dvě vajíčka, jízdenka, dvacka na rohlíky, půl skleničky oleje, lak na vlasy, voňavá svíčka, tak akorát na dva turky, trochu cukru, jedno mléko, na tři rozpustný kafe, kypřící prášek, kysaná smetana, nech mě zavolat, dvě cibule, dvacka na chleba, marmeláda na palačinky…
Ne, i kdybych měla ten “milión miliónů”, nedala bych… 
Ne proto, že bych jí nechtěla pomoct, ale spíš proto, že jí pomoct chci… 
A navíc se necítím povinna nějak moc dotovat někoho, o kom si myslím, že si za svojí nouzi může sám. 

Continue reading

Úřední den

Není nad to si skočit s kámoškou na socku. Tedy, na Úřad práce, odbor sociálních věcí.
Lidi, tam člověk prozře… Tak potká tolik zajímavých lidí…
Já třeba měla tři hodiny na zkoumání a většinou jsem měla problém nekřičet…
Že na takových místech chybí spousta věcí, budiž, ale co bych zavedla je místnost pro kojící matky. Snažila jsem se stát tak, aby mojí kojící kamarádku neočumovali nepřizpůsobiví a jiné podivné zjevy. Nemluvě o tom, že jsem jí musela vybojovat místo k sezení. Paní na vedlejší židličce se nejdřív štítivě odtáhla a nakonec raději vstala a šla jinam.
A kdyby bylo potřeba, přebalit mrně se tam taky nedá.
A že tam těch mrňat bylo a minimálně jedno zapáchalo natolik silně, že nepomohla ani dvě otevřená okna. Continue reading

Oslovení

Tak jsem tady měla maminku.
A jako vždycky jsme vedly debaty dlouho do noci a celé dny a podobně. Do debat jsme zapojily i sousedku na čajíčku a samozřejmě i drahého, pokud byl přítomen.
Jednu chvíli jsme, jako ostatně docela často, řešily oslovení.
Tchyně.
Co proti tomu slovíčku lidi mají? Mamka opět vzpomněla na dobu, kdy šla svojí tchyňce koupit pomerančový džus do zeleniny. Zmínila ono oslovení, jakože “pro tchyni” a baby ve frontě se mohly zbláznit. A že to byla fronta, neboť přivezli banány. Paní zelinářka se jen smála, protože ve dnech, kdy banány neměli a mamka chodila pro jablíčka nebo mrkev, se spolu normálně bavily a mamka dávala dost jasně najevo, že její tchyně je naprosto úžasná. Continue reading

Poznej pacienta svého

Tahle myšlenka mě napadla před lety, když nám zkolaboval soused.
Zdravotníci z rychlé prostě viděli sedmdesátiletého stařečka  nepřišlo jim na něm nic divného. Starý, nemohoucí astmatik, trochu dehydrovaný. Doporučení? Hodně pít a zajít si k obvoďákovi.
Mimochodem, už to vlastně není obvodní lékař, ale praktický lékař.
Continue reading

Přátelům…

… ať už virtuálním, což je herním a blogovým, nebo těm reálným, které potkávám na ulici, na kafíčku, v rodině…

Prostě všem mým drahým.

Ať už byl uplynulý rok jakýkoliv, pojďme za ním udělat čáru.
Čáru dělící.
Dělící starý rok od nového.
Continue reading

Ufff, je to za námi

Tedy, vlastně je za námi pouze první půlka náročného období a druhá, jak jinak, před námi.
Prostě a jednoduše, je po Vánocích, ale před Silvestrem.
Svíčky na adventních věncích ztratily i poslední bílý knot (nebo aspoň měly ztratit) a z úhledných válečků, či jiných tvarů, jsou jen hroudy vosku, sem tam se zbytkem zčernalého provázku.
Minimálně můj věnec tak nějak vypadá. 

Continue reading

Vánoční pohoda

Asi bych tady měla popřát veselé Vánoce, krásné svátky, plno pohody…
Ale sama se tak nějak svátečně necítím.
Mám tři děti, ale jen jedny nervy.  A před sebou stále ještě tunu úkolů.
Už máme skoro dozdobený stromeček a díky mojí mamince i napečené cukroví. A místy skoro uklizeno.

Jen dárky ještě nikdo nezabalil a vlastně i ten skoroozdobený stromeček stojí uprostřed miniobýváčku, nikde se nedá projít a my ještě nepřišli na to, kam ho letos dáme. Taky bych ještě chtěla ten obývák převléknout do svátečního kabátku. Do černého, na kterém nebudou vidět ty chuchvalce psích chlupů…

Za nějaké tři hodinky mám stát venku před barákem a na celé kolo, za svitu prskavek, mám pět vánoční koledy.
A proto to zkrátím.

Přeju všem krásné a klidné svátky, pohodu a štěstí na všech stranách, úsměv a radost a hlavně to zdraví, že ano?

Strach

Tak máme zas Mikuláše.
Je to asi jedenáct let, co pátého prosince nesl synek omluvenku v notýsku.
“Paní učitelko, omluvte, prosím, synkovu případnou zítřejší nepřítomnost. Je velice reálná možnost, že si ho dnes večer odnese čert.”
Nikdy jsem se nedozvěděla, jestli se paní učitelka u čtení omluvenky aspoň pousmála.
A že by mě to zajímalo hodně, protože za jiným účelem jsem tu omluvenku nepsala.
Čerti jsou totiž, z mého pohledu, už absolutně za hranou.
Neříkám, že jsem děti jednou ročně nepostrašila, ale “opravdového čerta” potkaly tak maximálně ve školce.
K nám “chodili” zásadně ve chvíli, kdy byly děti ve vaně. Naši “čerti” se prali s tátou u plechové stoupačky před koupelnou, hudrovali, ale do koupelny k dětem se neprobojovali.
Já pak bývalého manžela pomazala tužkou na oči, aby to vypadalo realističtěji a velké děti věděly, že rodiče je vždycky ochrání.

Continue reading