• 134
  • 43
  • 28 330
  • 8 084

Nezařazené

Tma

Asi na mě leze podzim.
Na dveřích od bytu mám papírového draka a vedle dvorečkové branky květináč s opadanými bambusovými větvemi, červenou slámou a suchými trávami.
Zdobím…
V obýváku jsem vyklidila poličku, abych na ni dala kouličková světélka a v kuchyni na stole mi hoří vonná svíčka v solné lampě.

Jo, podzim je tady.
Už oficiálně.
Vlastně přišel dřív. Říká to to kilo vylouskaných vlašáků a moje hnědé prsty.
Večer je tma a ráno vlastně taky.  A bude hůř. Continue reading

No tak plýtvám, no…

Včera jsem si, po dlouhé době, napustila plnou vanu. Vlastně tak po měsíci. A napustila jsem si ji i s tím vědomím, že v době sucha to je zhůvěřilost. Plýtvání.
Celé roky dvakrát denně využívám výhod pákové baterie.
Pustit vodu, sprchnout, zastavit vodu, namydlit, pustit vodu, sesprchnout a zastavit vodu. A sem tam ten luxus voňavé koupele, někdy i s troškou oleje.
Asi nejsem typicky městský člověk. Kdysi jsem se naučila umýt v litru vody a letos v červenci jsem si ověřila, že to stále ještě umím. Jen na mytí hlavy potřebuju litry dva.
Naši totiž mají vlastní studnu a od května teprve pátý déšť. A to se pak člověk snadno naučí… Continue reading

Blbej test

Tak mi neodmaturoval synek.
Nezabila jsem ho, počkám na září.
Nezabila jsem ho proto, že chápu, že nedal matiku. Jen tedy nevím, proč si ji vybral. Tedy vím, bylo to proto, že nemohl volit němčinu a angličtinu rád nemá. Ale stejně…
Ovšem chtěla jsem ho zabít za češtinu.
Slohovku měl perfektní, ústní dal taky, ale nedal didakťák a to jsem nedávala já.
Já jsem si jich totiž pár zkoušela a dávala jsem je na nějakých šedesát až sedmdesát procent. A pokud se nepletu, stačilo 44%.
Já, která jsem nematurovala, já, která jsem prakticky nevzdělaná, minimálně podle měřítek možných zaměstnavatelů.
Moje tři roky na učňáku se vůbec nedají srovnat s tou intenzivní čtyřletou přípravou dnešních maturantů. My se učili, jak napsat vyprávění a možná i úvahu. Zopakovali jsme si vyjmenovaná slova a přečetli Babičku. A s touhle výbavou já zvládla čtyři zkušební testy, každý kolem dvaceti minut místo hodiny a s krásnou rezervou.
Synkovi test utekl o bod, dvě procenta. Fakt jsem nevěděla, jestli ho mám praštit, nebo litovat.
Myslím, že jsem udělala oboje.
Teď už ho jen lituju. Continue reading

Sebestřední

Projíždím internet a hledám článek, který by mě nadchl. Článek, se kterým musím jen a jen souhlasit. Názor, ke kterému nemám sebemenší připomínku.
A nenacházím.
Nacházím jen články, co mi kazí den, ničí dobrou náladu a občas i zvedají žaludek.
A přitom začínají slibně…
Dneska mě nakopl článek o tom, jak si necháváme rozkazovat, jak jsme ovce. Článek o nesvobodě.
A začal tak dobře… A pak navázal zase na domácí úkoly, na povinné a nepovinné a je to zase v pytli. Continue reading

Výslovnost

Jsme taková jiná domácnost.
Domácnost, kde si moc nerozumíme.Tedy, ne že bychom si opravdově nerozuměli, to zas ne. A kdyby bylo nejhůř, stačí to napsat, to chápou všichni.
K nám totiž přišla angličtina.
My se slečinkou jsme na fejsbůku, ovšem synek je na facebooku, v mé knížce je Džek, v maminčině je Jack, můj muž sedí u plejstejšna, kdežto má nejmladší obsadila playsation.
Celý problém je vážně jen v té výslovnosti.
Moje děti občas pláčí, jak je ta angličtina těžká.
Když jsem já chodila do školy a pořizovala si svůj první slovníček o formátu A6 (105×148 mm), prostě jsme přepůlili stránku a vznikly nám dva, zhruba pěticentimetrové, sloupečky, do kterých se dala pohodlně vepsat jak česká, tak ruská slovíčka. Moje děti už mají slovníček o formátu A5 (148×210 mm) a stránku dělí na třetiny, jen o tročku menší, než pěticentimetrové sloupečky… Anglické slovíčko, výslovnost a české slovíčko.
Continue reading

Výpadek

Až nám zase příště vypnou proud, ráda bych to věděla předem. Jo, já vím, ono to asi nebylo tak úplně plánované…
Tedy, v plánu byla odstávka o kus dál, u nás ne, ale možná to vzali při jednom.
A nikdo nám to nehlásil.
Tedy, i kdyby to hlásili, nebylo by to moc platné. Oni totiž dávají oznámení na velmi podivná místa. Třeba do sousedního, celoromského, baráku.
No jako promiňte, ale tam dobrovolně nevkročím. Za posledních deset let jsem tam byla dvakrát.
Poprvé, když jsem hledala naší schránku, co nám někdo vytrhl ze zdi i s poštou a kamsi odnesl a podruhé, když jsem lovila zaběhnutého psa.
A i s tím psím bojovníkem jsem se tam bála…
Jo, vlastně jednou jsem viděla oznámení o plánované odstávce i na lampě v naší ulici, ale i to bylo napůl stržené.
Continue reading

Trefa

Dneska jsem zabloudila na Novinky a jsem potěšena.

Článek o tom, jak je Česko kritizováno, se povedl.
Nejvíc mě dojala věta: “…nerovný přístup romských dětí ke vzdělání v Česku…
Ó, jak pravdivé…
Jo, uznávám, že jsem pravý význam asi nevyluštila. Nebo vyluštila, ale odmítám ho akceptovat.
Mělo to být o tom, že chudáčci malí Romové nemůžou chodit do školy?
Já to teda pochopila jinak. Tak, jak to vidím tady okolo.
Zdejší malí Romové mají ke škole úplně jiný přístup, než ostatní děti.
Jako jo, uznávám, že ta moje školačka je divná, když se po třech dnech horeček do školy žene jak vzteklá, dokonce tak nadšeně, že se v noci málem udusila, protože věděla, že když bude kašlat, do školy jí nepustím… Ale i jiné děti chodí do školy denně. Takové světlé děti.
Těch tmavých je víc v ulici, než ve škole. Jo, mají ke škole takový nerovný přístup. Mají to do kopce…
Možná by školy pro Romy měly stát pod kopcem, pak se tam dětičky dokulí a budou mít nerovný přístup domů.
Continue reading

Zlaté dno

Tak jsem si včera vyslechla reportáž o tom, jak docházejí řemeslníci.
Co???
On se tomu někdo diví? Ono je opravdu tak těžké pochopit, že se na učňák nikomu nechce?
Střední školy berou každého blba, aby se udržely a, co si budem povídat, každý blb se jen třese na maturitní vysvědčení.
Proč? Protože s výučákem si může tak maximálně vytřít šéfovu kancelář. A že o tom něco vím, protože já mám ten výučák taky.
Řemeslo…
Řemeslo má možná zlatý dno, ale pořád je to dno. A ze dna se vyhrabat, to dá zabrat. Continue reading

Volba

Kam přijdu, tam se volí. Lidi poslední dobou nemají jiné téma. Jsou schopni se hádat do krve a já bych byla šťastná, kdyby hájili svého kandidáta.
Ale ono ne.
Většinou slyším, že volí kandidáta A, protože kandidát B je todlencto, dělá támhlencto a myslí si kdovíco.
A nebo volí kandidáta B, protože kandidát A si myslí tohle, dělá tamto a vůbec je tentononc.
Jo, říkala jsem si, že mám kolem sebe holt lidi, kteří tomu prdlajs rozumí, fakt, špatná sociální skupina.
Ty stejné lidi mám na fb, takže vidím jejich příspěvky.
Jenže podobné příspěvky vidím i od jiných lidí. Ať už dělníků od pásu, nebo vysokoškoláků.
A to stejné čtu ve většině článků. Continue reading

Metla

Tak to u nás včera vypadalo na romantický večer. Byt prázdný, až na mě a partnera… a psa. Pohoda, klídek. Mráz až venku za oknem, uvnitř teplíčko, světlo a vůně svíček.
Jo, pohoda musí někdy končit, ale proč si kazit romantický večer? Se psem jsme šli oba. Taková romantická procházka mrazivým vzduchem, pod hvězdami, je k nezaplacení.  Trochu nám u toho překážel ten debilní pes, který se rozhodl nebrat ohledy na člověka s vodítkem a tak jsme střídavě klouzali za psem.
Jsme spolu dlouho, kromě dětí a jídla už jsme si všechno řekli a i u toho jídla se těžce opakujem. A tak jsme si zasněně plánovali večer, alespoň ve chvíli, kdy ani jeden z nás nevlál za psem. Romantika jako prase.
Mezi plány byla dobrá večeře, samozřejmě při svíčkách, koupel, masáž, pěkný film, sklenka vína…

Co??? Continue reading