• 30
  • 15
  • 14 453
  • 3 796

Zvesela do roku 2018

To se tak někdy sejde…
Třeba týden před Vánoci měla moje starší dcerka naplánovanou minioperaci. Vyříznutí pochroumané pihy na hlavě.
Od pana doktora odcházela chudší o pihu, bohatší o stehy a sádrovou dlahu na palci levé ruky.
Vzhledem k tomu, že pan doktor je srandista, dovolila jsem si prohlásit, že ani stehy, ani dlaha, nebrání mé dcerce v odjezdu na intr. Pan doktor se sice úžasně usmál a řekl, že nebrání, ale taky přidal, že je pondělí a ve středu že se má dcerka stavit na dotočení sádry… Ha a kde je intr? Jako v pondělí večer pojede, v úterý večer se vrátí, ve středu večer pojede znovu a ve čtvrtek odpoledne jí budu mít zas doma?
Potvora… Proč jen ona se zmiňovala o tom, že jí před Mikulášem nakopla mladší ségra?
Na stehy a sundání sádry šla poslední pátek v roce a i pan doktor uznal, že mytí nádobí je nejlepší rehabilitace.
A já byla šťastná, že Nový rok uvítáme ve zdraví. Continue reading

Rozhodnutí

Rozhodla jsem se.
Rozhodla jsem se nebýt ponížená.
 
To je tak.
Padl mi do oka článek jedné obtěžované slečny.
Jasně, kampaň mee too.
(Ne, nebudu tady uvádět článek, nebudu psát zdroj, odkud jsem čerpala, o tom to totiž vůbec není. Nechce se mi to hledat a velice nerada bych autorku ponížila ještě víc. Protože o tom to je, o ponížení.)
Milá slečna si v článku vylévala srdíčko, jak byla a ještě je obtěžována, sexuálně slovně napadána a jak moc jí to ponižuje.
Slečně se nelíbilo, jak někteří nelichotivě slovně opisují její postavu a velikost prsou, ale taky se jí nelíbily hodnotící pohledy mužů, přestože šlo zřejmě spíše o obdiv.
Měla problém s obrázky nahých slečen, vylepenými na čistě mužských pracovištích a podobně.
Všechno tohle ji ponižovalo.

Lenost

Můj život ovlivňuje moje lenost a tak je můj život jedno velké KDYBY.
Co kdybych zvedla zadel od počítače a šla třeba umýt nádobí?
A nebo co kdybych uvařila oběd už na poledne?
A co kdybych ostříhala odkvetlé kytky?
Kdyby…
Kdyby nebyla moje lenost tak velká…
Na druhou stranu, občas jí překonám.
Pak je oběd v poledne, prádlo vyprané, nádobí umyté…
Jen ty kytky…
Kdyby je tak ostříhal někdo jiný…
Co kdyby i to nádobí občas umyl někdo jiný?
A co kdyby nikdo nechtěl oběd?
 
To by byl život…