Nejnovější komentáře

  • 3
  • 1
  • 8 443
  • 2 116

Exekuce

“Mami, kdybys měla milión miliónů, dala bys třeba dva milióny naší sousedce, aby si mohla zaplatit svoje dluhy? Jste přece kamarádky, ne?”
Tak a co na to odpovědět? Jedna blbá otázečka a rozproudila velice živou debatu v naší rodině.
Jo, jsem ta, co by se rozdala. Jenže…
Rolička toaleťáku, dvě vajíčka, jízdenka, dvacka na rohlíky, půl skleničky oleje, lak na vlasy, voňavá svíčka, tak akorát na dva turky, trochu cukru, jedno mléko, na tři rozpustný kafe, kypřící prášek, kysaná smetana, nech mě zavolat, dvě cibule, dvacka na chleba, marmeláda na palačinky…
Ne, i kdybych měla ten “milión miliónů”, nedala bych… 
Ne proto, že bych jí nechtěla pomoct, ale spíš proto, že jí pomoct chci… 
A navíc se necítím povinna nějak moc dotovat někoho, o kom si myslím, že si za svojí nouzi může sám. 

Continue reading

Úřední den

Není nad to si skočit s kámoškou na socku. Tedy, na Úřad práce, odbor sociálních věcí.
Lidi, tam člověk prozře… Tak potká tolik zajímavých lidí…
Já třeba měla tři hodiny na zkoumání a většinou jsem měla problém nekřičet…
Že na takových místech chybí spousta věcí, budiž, ale co bych zavedla je místnost pro kojící matky. Snažila jsem se stát tak, aby mojí kojící kamarádku neočumovali nepřizpůsobiví a jiné podivné zjevy. Nemluvě o tom, že jsem jí musela vybojovat místo k sezení. Paní na vedlejší židličce se nejdřív štítivě odtáhla a nakonec raději vstala a šla jinam.
A kdyby bylo potřeba, přebalit mrně se tam taky nedá.
A že tam těch mrňat bylo a minimálně jedno zapáchalo natolik silně, že nepomohla ani dvě otevřená okna. Continue reading

Zlaté dno

Tak jsem si včera vyslechla reportáž o tom, jak docházejí řemeslníci.
Co???
On se tomu někdo diví? Ono je opravdu tak těžké pochopit, že se na učňák nikomu nechce?
Střední školy berou každého blba, aby se udržely a, co si budem povídat, každý blb se jen třese na maturitní vysvědčení.
Proč? Protože s výučákem si může tak maximálně vytřít šéfovu kancelář. A že o tom něco vím, protože já mám ten výučák taky.
Řemeslo…
Řemeslo má možná zlatý dno, ale pořád je to dno. A ze dna se vyhrabat, to dá zabrat. Continue reading

Oslovení

Tak jsem tady měla maminku.
A jako vždycky jsme vedly debaty dlouho do noci a celé dny a podobně. Do debat jsme zapojily i sousedku na čajíčku a samozřejmě i drahého, pokud byl přítomen.
Jednu chvíli jsme, jako ostatně docela často, řešily oslovení.
Tchyně.
Co proti tomu slovíčku lidi mají? Mamka opět vzpomněla na dobu, kdy šla svojí tchyňce koupit pomerančový džus do zeleniny. Zmínila ono oslovení, jakože “pro tchyni” a baby ve frontě se mohly zbláznit. A že to byla fronta, neboť přivezli banány. Paní zelinářka se jen smála, protože ve dnech, kdy banány neměli a mamka chodila pro jablíčka nebo mrkev, se spolu normálně bavily a mamka dávala dost jasně najevo, že její tchyně je naprosto úžasná. Continue reading

Volba

Kam přijdu, tam se volí. Lidi poslední dobou nemají jiné téma. Jsou schopni se hádat do krve a já bych byla šťastná, kdyby hájili svého kandidáta.
Ale ono ne.
Většinou slyším, že volí kandidáta A, protože kandidát B je todlencto, dělá támhlencto a myslí si kdovíco.
A nebo volí kandidáta B, protože kandidát A si myslí tohle, dělá tamto a vůbec je tentononc.
Jo, říkala jsem si, že mám kolem sebe holt lidi, kteří tomu prdlajs rozumí, fakt, špatná sociální skupina.
Ty stejné lidi mám na fb, takže vidím jejich příspěvky.
Jenže podobné příspěvky vidím i od jiných lidí. Ať už dělníků od pásu, nebo vysokoškoláků.
A to stejné čtu ve většině článků. Continue reading

Metla

Tak to u nás včera vypadalo na romantický večer. Byt prázdný, až na mě a partnera… a psa. Pohoda, klídek. Mráz až venku za oknem, uvnitř teplíčko, světlo a vůně svíček.
Jo, pohoda musí někdy končit, ale proč si kazit romantický večer? Se psem jsme šli oba. Taková romantická procházka mrazivým vzduchem, pod hvězdami, je k nezaplacení.  Trochu nám u toho překážel ten debilní pes, který se rozhodl nebrat ohledy na člověka s vodítkem a tak jsme střídavě klouzali za psem.
Jsme spolu dlouho, kromě dětí a jídla už jsme si všechno řekli a i u toho jídla se těžce opakujem. A tak jsme si zasněně plánovali večer, alespoň ve chvíli, kdy ani jeden z nás nevlál za psem. Romantika jako prase.
Mezi plány byla dobrá večeře, samozřejmě při svíčkách, koupel, masáž, pěkný film, sklenka vína…

Co??? Continue reading

Rozmazlení závisláci

Tak když už se tady mluví o ropě, doplním dvorečkový pohled.
Možná to bude vypadat jako od věci, ale ropa, ropa tam je… Tedy, ne na našem dvorku, i když, kdo ví… Podle toho, co tady majitel vybírá za nájem, možná sedím na diamantovém dole…
Ale zpátky k ropě. No, nebo k benzinu, dobře…
Vlastně ne, začnu od začátku.

Kdysi dávno stály u nás na “trávníčku” tři vrby. Tři úžasné stromy, vyrostlé snad jen pro dětské hry a večerní táboráky. Vrby s láskou a citem ořezávané mým tátou.
Jenže táta už tady tak dvacet let nebydlí, tudíž vrby nikdo neořezává. A tak nám ty mrchy padaj na hlavu. Jedna padla, oficiálně po zásahu bleskem. No, jestli má blesk řetěz… Je fakt, že padla jako blesk…
Continue reading

Hrady z písku

Děláme chyby. Já vím. Já třeba moc sleduju okolí a pak se divím. Většinou se divím dost nahlas a jsem pak rodinou napomínán, kdo že má ty výrazy poslouchat. Ve snaze zmenšit kolaterální škody (nádobí) a nebýt za hovado jsem tedy zkusil sledovat jen informační zdroje, které mi konvenují, ale musel jsem toho nechat, páč to bylo ještě horší. Ostatně, už staré rčení praví, že noviny nasírají nasrané a uklidňují klidné. Pokud tedy chci vidět psaný text, který mi nezpůsobí další mrtvici, nechám si jej doporučit na jiném webu, který mne vyloženě neuráží. Anebo si jej musím napsat sám.

Continue reading

Poznej pacienta svého

Tahle myšlenka mě napadla před lety, když nám zkolaboval soused.
Zdravotníci z rychlé prostě viděli sedmdesátiletého stařečka  nepřišlo jim na něm nic divného. Starý, nemohoucí astmatik, trochu dehydrovaný. Doporučení? Hodně pít a zajít si k obvoďákovi.
Mimochodem, už to vlastně není obvodní lékař, ale praktický lékař.
Continue reading