• 134
  • 43
  • 28 330
  • 8 084

Tma

Asi na mě leze podzim.
Na dveřích od bytu mám papírového draka a vedle dvorečkové branky květináč s opadanými bambusovými větvemi, červenou slámou a suchými trávami.
Zdobím…
V obýváku jsem vyklidila poličku, abych na ni dala kouličková světélka a v kuchyni na stole mi hoří vonná svíčka v solné lampě.

Jo, podzim je tady.
Už oficiálně.
Vlastně přišel dřív. Říká to to kilo vylouskaných vlašáků a moje hnědé prsty.
Večer je tma a ráno vlastně taky.  A bude hůř. Continue reading

No tak plýtvám, no…

Včera jsem si, po dlouhé době, napustila plnou vanu. Vlastně tak po měsíci. A napustila jsem si ji i s tím vědomím, že v době sucha to je zhůvěřilost. Plýtvání.
Celé roky dvakrát denně využívám výhod pákové baterie.
Pustit vodu, sprchnout, zastavit vodu, namydlit, pustit vodu, sesprchnout a zastavit vodu. A sem tam ten luxus voňavé koupele, někdy i s troškou oleje.
Asi nejsem typicky městský člověk. Kdysi jsem se naučila umýt v litru vody a letos v červenci jsem si ověřila, že to stále ještě umím. Jen na mytí hlavy potřebuju litry dva.
Naši totiž mají vlastní studnu a od května teprve pátý déšť. A to se pak člověk snadno naučí… Continue reading

Bouřka

Blýská se. Tedy, jen na lepší časy, doopravdy ani štěk, ale i to je milé.
A co si budem povídat, i tohle blýskání moc nevyřeší, ale nemusí pršet, stačí když kape.

Tady se tak jakože zablesklo na ty lepší časy jen policejní uniformou. Uniformou městkého strážníka, ono to není tak žhavé. Ovšem za městským strážníkem se blýskl i druhý a pak nějací asistenti městské policie a pak, za doprovodu hromů, nebo aspoň za strašného skřípotu, se u nás v ulici zablýskl první kontejner.
Já osobně těch kontejnerů viděla během čtyř dnů šest. A malý bagřík.
A zdejší méně přizpůsobiví nafasovali lopaty a začali makat.
U nás v ulici se uklízelo, za asistence orgánů. Městských.
Neuklízela se sice ulice, ale přilehlé dvorečky ano. Kontejnerů prý bylo minimálně deset, sousedi z druhé strany ulice mají lepší přehled. Deset velkých kontejnerů, víte co to je odpadu?
Stotřicet kubíků. Dokážete si takovou hromadu aspoň představit? Continue reading

Naše hvězda

Tak přišlo léto, prázdniny, hodiny, dny, týdny i měsíce volného času. Co s ním?
A tak se synek rozhodl, že bude léto trávit na brigádách.
A hned první se mu naskytla brigáda snů. A sama od sebe. Už tohle nám mělo být podezřelé…
Zvonil mu mobil v autě. Dotyčný volal za hodinku znova a že prý na něj dostal kontakt od bývalého spolužáka. A že technické zázemí u natáčení. A možná komparz.
Sem tam si popojet půjčenou dodávkou, tuhle něco vyložit, támhle naložit, dovézt a na chvilku třeba i skočit před kameru… Nocovat v hotelu a za pět dnů práce dostat osmičku.
Continue reading

Prázdniny v baráku

Tak už to začalo…
Nám tady u nás to začalo o něco dřív. Tedy, ty prázdniny začaly dřív. Už v úterý.
A jak zabavit haranty, když je venku hnusně?
Abychom zabavily každá matka svoje děti, to je až příliš náročný výkon, pokud je ovšem neposadíme k počítači nebo tabletu.
A to nechce ani jedna z nás tří…
A tak si je půjčujem. Pět smrádků někde mezi čtyřmi a deseti lety.
Znamená to pět smrádků nakrmit, zabavit, vykoupat, uložit a uspat. A ráno nakrmit, zabavit, nakrmit a v lepším případě předat. Continue reading

Pomáhat a chránit

Kde začíná a kde končí tahle policejní povinnost?
Poslední dobou vídám kluky v uniformě často.
No, možná ne extra často, ale jednou do měsíce, to jo… Někdy ty státní, někdy městské…
Je zvláštní, že dopraváci se nám trošku vyhýbají. A že bych je potřebovala. Protože naší ulicí vede objízdná trasa, blbouni to tady střílí houpačkou, takže se z kopce rozjedou, aby do kopce vyjeli ve slušném tempu. Ti zodpovědnější padesátkou…
Díky tomu jsme se zbavili dvou kousavých psů od nepřizpůsobivých.
Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel… Oba řidiči jeli moc rychle. Víc, než pade, tipla bych. Oba psi byli bez vodítka, obojku, známky, čipu…
Nikdo se nerozčiloval, všichni měli máslo na hlavě.
Čekám, kdy to nebude hnědý pes, ale hnědé dítě.
Napsala bych, že se taky toulají ulicí bez vodítka, obojku, čipu, ale to už by znělo rasisticky. Prostě se toulají ulicí bez zájmu rodičů a když na to přijde, dokáží kousat stejně, jako ti psi.
Jen ti psi v pěti letech nemají u huby zapálené cigáro…
No nic, to jsem odbočila od těch dopraváků a příslušníků policie všeobecně. Continue reading

Chybička

V současné době pokukujem po autě.
Ne, nic nového. Na náš dvorek to je blbost…
Takže koukáme na netu, občas se stavíme v bazaru. A to je ono.
Našla jsem autobazar, kde si nekoupím ani zrcátko.
Ne že by tam neměli pěkná auta a ne že by ta auta byla nějak výrazně dražší, než jinde, ale asi jsem magor a puntičkář.
Nemůžu si koupit něco tak velkého a drahého, jako je auto, v obchodě, kde jsou samí negramoti.
Můžu si koupit kecky na vietnamské tržnici, přestože je u nich cedule “kedski”, ale nedokážu si koupit auto, na kterém visí cedule, že si ho můžu nechat zkontrolovat “nezávislím” mechanikem. Continue reading

Blbej test

Tak mi neodmaturoval synek.
Nezabila jsem ho, počkám na září.
Nezabila jsem ho proto, že chápu, že nedal matiku. Jen tedy nevím, proč si ji vybral. Tedy vím, bylo to proto, že nemohl volit němčinu a angličtinu rád nemá. Ale stejně…
Ovšem chtěla jsem ho zabít za češtinu.
Slohovku měl perfektní, ústní dal taky, ale nedal didakťák a to jsem nedávala já.
Já jsem si jich totiž pár zkoušela a dávala jsem je na nějakých šedesát až sedmdesát procent. A pokud se nepletu, stačilo 44%.
Já, která jsem nematurovala, já, která jsem prakticky nevzdělaná, minimálně podle měřítek možných zaměstnavatelů.
Moje tři roky na učňáku se vůbec nedají srovnat s tou intenzivní čtyřletou přípravou dnešních maturantů. My se učili, jak napsat vyprávění a možná i úvahu. Zopakovali jsme si vyjmenovaná slova a přečetli Babičku. A s touhle výbavou já zvládla čtyři zkušební testy, každý kolem dvaceti minut místo hodiny a s krásnou rezervou.
Synkovi test utekl o bod, dvě procenta. Fakt jsem nevěděla, jestli ho mám praštit, nebo litovat.
Myslím, že jsem udělala oboje.
Teď už ho jen lituju. Continue reading

Třešně netřešně

Tak jsem chtěla poslat synka na třešně. Strom je obalený červenými plody a během dne i hnědými dětmi. Od nás ze dvorka to ale k večeru vypadalo, že už zůstaly jen třešně a hejno špačků. Čas poslat toho synka.
Nechtělo se mu samotnému, ať prý jdu taky. Dokud byl dítko, klidně si nechal vynadat, ale co je dospělý, je vynadání horší a horší.
Ach jo, přejít po kládě potok, prodrat se maliním, přelézt parovod a projít kopřivovým polem? Ale co bych pro třešně a možná i pro synka neudělala, že?
Takže jsem skočila do tepláků a do botasek a šup na kládu. Na tu pitomou vrklavou kládu. A z klády rovnou do toho maliní. Našla jsem si dobrý špalek na přelézání parovodu, utřela jsem čerstvá ptačí hovínka, abych se nezaprasila víc, než bylo nutné, vyškrábala se nahoru a na druhé straně jsem krásně upadla do kopřiv.
I to pole jsem prošla a dokonce jsem si cestou nezlomila nohu, když jsem zakopla o krásné třešňové polínko, pozůstatek z loňské sklizně, kdy tmavší česali třešně pilou.
Mimochodem, letos se rozhodli třešně klátit, protože pilu tam loni zapomněli a ta už od letošního dubna zdobí stěnu mojí kůlny.
Jenže ti tmaví smrádci klátili poctivě a tak zůstalo ono šťavnaté ovoce jen na tak vysokých větvích, kam už adolescentní ruka nedohodí. A kam ruka mého synka nedosáhne ani ve chvíli, kdy synek stojí v třímetrové výšce na suchém pahýlu, jen na vlásku ještě držícím na kmeni křehké třešně.
Nedokázala jsem se na to dívat a synka povolala dolů. Zlámaný vaz za třešně nestojí a už vůbec ne za ty, co tam rostou. Vodové a takřka bez chuti. Continue reading

Půlhodinka

Tak jsem se včera vykoupala. Moje první letošní venkovní koupání. Vlastně, spíš jen takové brouzdání s občasnou sprchou.
Asi by na tom nebylo nic moc zajímavého, kdybych se brouzdala v bazénku, potoce, malé říčce, velké řece nebo třeba v rybníku.
Ale já se brouzdala v louži.
Hezky do půl lýtek, když jsem stála na chodníku a ke kolenům v silnici. A v silnici jsem stála proto, že jsem dlouhým bambusem propátrávala dno, abych zjistila, kde je ten pitomý ucpaný kanál.
Paní z domu přes ulici aktivně volala policii, technické služby a magistrát.
Auto technických služeb bylo jedno z těch, co mi dopřálo osvěžující sprchu. Sprchu mi dopřálo mnoho aut, protože kus za námi je uzavřená křižovatka a prakticky jediná objízdná trasa je okolo nás. Continue reading