• 125
  • 66
  • 81 432
  • 24 443

Monthly Archives: Květen 2019

Životní standard

Já jsem ta, co čte.
Obvykle čtu knížky. Uznávám, že posledních pár let, co jsem fakt máma, jsem skončila na detektivkách a romantice. Na knížkách, na které se nemusím soustředit na sto procent.
Poslední dobou už se nesoustředím vůbec a tak jsem skončila u článků na netu.
Poradny, příběhy, události…
Motory, sport, pro ženy, novinky…
A čtu i horoskopy, jen se jimi asi moc neřídím, protože než dočtu konec, zapomenu začátek.

Ale asi nejraději mám rady.
Jak ušetřit.
Jak zhubnout.
Jak si udělat krásný domov.
Jak vytvořit krásnou zahradu.
Jak šetřit životní prostředí.

Asi takový kraviny začnu psát taky, protože ty nesou.
Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Jak zhubnout? No, tak si nekupujte koblihy a k obědu si nedávejde dvacet deka masa, ale jen deset. A do jogurtu sypte jen hrst cereálií a ne dvě hrsti. Každé jídlo proložte čerstvou zeleninou.
Jůůů, kdy já naposled měla koblihu? A cereálie do jogurtu? A počítaj se ty jogurtový s*ačky za pětikačku? A dvacet deka masa k obědu??? Kruci, jsou dny, kdy mám z dvousetgramového masa oběd pro celou rodinu a ještě zbyde na večeři… A fakt k tomu nezakousnu čerstvou papriku, čtyři rajčata a čtvrt okurky… Nemluvě o tom, že tyhle dovážený pochutiny asi nejsou zrovna kvalitní…

Jak ušetřit?
Každý měsíc odkládejte desetinu svého příjmu na penzijní spoření a polovinu ze zbytku na stavebko, či tak něco… Nepřekračujte datum splatnosti. Nekupujte zbytečnosti. Nekupujte na dluh. Odložte si na neočekávané výdaje…
Ha ha, každý měsíc nám tak desetina příjmu chybí. Rozhodně nepřebývá. Tím padá i ta polovina na stavebko nebo jakékoliv jiné spoření. Kreditní karty jsou u nás tabu. Nemáš na to? Tak to nepotřebuješ. Stejně tak splátky. Tím pádem se slušně vyhýbáme upomínkám za nezaplacení dlužné částky. Nedlužíme. Ovšem na neočekávané výdaje si asi neodložím. Jsem ráda, že mám v obálce tři dvoustovky, abych mohla poslat dceru na intr. Dvě stovky tam prostě být musí pořád.

Krásný domov už si asi neudělám a krása mojí zahrádky spočívá v tom, že je kolem pampelišek krásně vypleto.
No dobře, to už kecám. Mám tam orlíčky, hortenzie i rododendron. Prostě to, co jsem vyžebrala, popřípadě nenakradla, ale našla u cesty.

Ale asi nejvíc se tlemím u toho životního prostředí.
První, co jsem si o tom přečetla, mě dostalo do kolen. Já totiž šetřím životní prostředí asi úplně nejvíc.
“Odpusťe si, alespoň jednou ročně, aspoň jeden let do zahraničí.”
Takže jo, životní prostředí se mě bát nemusí.
Kam můžu, tam jdu pěšky. V rámci rodinného výletu berem pytel na bordel a co najdem, seberem. Ono to totiž vyjde levněji, než dojít po dvou kilometrech do hospody, napucnout si bříško, zapít to dvěma dvanáctkami a odvalit se zas dva kilometry domů…

No nic, já prostě asi žiju jinde.
Nepřipadám si chudá, protože jsem schopná vypláznout každý měsíc patnáct táců za bydlení, protože máme auto a protože uživím tři dvě děti.
A vlastně si žerem královsky, koukala jsem, co stojí domácí marmeláda, nakládaná zelenina, pečený čaj a medvědí česnek, krabička kopřiv, snítka máty, meduňky…
Hmmm, jsou lidi, kteří na takové pochoutky nemají. Dát osm pětek za skleničku marmelády? Za decku pečeného čaje?

Obávám se, že i kdybychom se nějak dostali k penězům, budu vařit z kousku masa, nakupovat v akci a šetřit životní prostředí. A vařit si svoje marmelády a čaj z bylinek…

A, popravdě, nežiju takhle sama. A vlastně si žiju dost dobře. A ještě bude líp… Už brzy…