Nejnovější komentáře
  • 3
  • 1
  • 8 443
  • 2 116

Monthly Archives: Leden 2018

Zlaté dno

Tak jsem si včera vyslechla reportáž o tom, jak docházejí řemeslníci.
Co???
On se tomu někdo diví? Ono je opravdu tak těžké pochopit, že se na učňák nikomu nechce?
Střední školy berou každého blba, aby se udržely a, co si budem povídat, každý blb se jen třese na maturitní vysvědčení.
Proč? Protože s výučákem si může tak maximálně vytřít šéfovu kancelář. A že o tom něco vím, protože já mám ten výučák taky.
Řemeslo…
Řemeslo má možná zlatý dno, ale pořád je to dno. A ze dna se vyhrabat, to dá zabrat. Continue reading

Oslovení

Tak jsem tady měla maminku.
A jako vždycky jsme vedly debaty dlouho do noci a celé dny a podobně. Do debat jsme zapojily i sousedku na čajíčku a samozřejmě i drahého, pokud byl přítomen.
Jednu chvíli jsme, jako ostatně docela často, řešily oslovení.
Tchyně.
Co proti tomu slovíčku lidi mají? Mamka opět vzpomněla na dobu, kdy šla svojí tchyňce koupit pomerančový džus do zeleniny. Zmínila ono oslovení, jakože “pro tchyni” a baby ve frontě se mohly zbláznit. A že to byla fronta, neboť přivezli banány. Paní zelinářka se jen smála, protože ve dnech, kdy banány neměli a mamka chodila pro jablíčka nebo mrkev, se spolu normálně bavily a mamka dávala dost jasně najevo, že její tchyně je naprosto úžasná. Continue reading

Volba

Kam přijdu, tam se volí. Lidi poslední dobou nemají jiné téma. Jsou schopni se hádat do krve a já bych byla šťastná, kdyby hájili svého kandidáta.
Ale ono ne.
Většinou slyším, že volí kandidáta A, protože kandidát B je todlencto, dělá támhlencto a myslí si kdovíco.
A nebo volí kandidáta B, protože kandidát A si myslí tohle, dělá tamto a vůbec je tentononc.
Jo, říkala jsem si, že mám kolem sebe holt lidi, kteří tomu prdlajs rozumí, fakt, špatná sociální skupina.
Ty stejné lidi mám na fb, takže vidím jejich příspěvky.
Jenže podobné příspěvky vidím i od jiných lidí. Ať už dělníků od pásu, nebo vysokoškoláků.
A to stejné čtu ve většině článků. Continue reading

Metla

Tak to u nás včera vypadalo na romantický večer. Byt prázdný, až na mě a partnera… a psa. Pohoda, klídek. Mráz až venku za oknem, uvnitř teplíčko, světlo a vůně svíček.
Jo, pohoda musí někdy končit, ale proč si kazit romantický večer? Se psem jsme šli oba. Taková romantická procházka mrazivým vzduchem, pod hvězdami, je k nezaplacení.  Trochu nám u toho překážel ten debilní pes, který se rozhodl nebrat ohledy na člověka s vodítkem a tak jsme střídavě klouzali za psem.
Jsme spolu dlouho, kromě dětí a jídla už jsme si všechno řekli a i u toho jídla se těžce opakujem. A tak jsme si zasněně plánovali večer, alespoň ve chvíli, kdy ani jeden z nás nevlál za psem. Romantika jako prase.
Mezi plány byla dobrá večeře, samozřejmě při svíčkách, koupel, masáž, pěkný film, sklenka vína…

Co??? Continue reading

Rozmazlení závisláci

Tak když už se tady mluví o ropě, doplním dvorečkový pohled.
Možná to bude vypadat jako od věci, ale ropa, ropa tam je… Tedy, ne na našem dvorku, i když, kdo ví… Podle toho, co tady majitel vybírá za nájem, možná sedím na diamantovém dole…
Ale zpátky k ropě. No, nebo k benzinu, dobře…
Vlastně ne, začnu od začátku.

Kdysi dávno stály u nás na “trávníčku” tři vrby. Tři úžasné stromy, vyrostlé snad jen pro dětské hry a večerní táboráky. Vrby s láskou a citem ořezávané mým tátou.
Jenže táta už tady tak dvacet let nebydlí, tudíž vrby nikdo neořezává. A tak nám ty mrchy padaj na hlavu. Jedna padla, oficiálně po zásahu bleskem. No, jestli má blesk řetěz… Je fakt, že padla jako blesk…
Continue reading

Hrady z písku

Děláme chyby. Já vím. Já třeba moc sleduju okolí a pak se divím. Většinou se divím dost nahlas a jsem pak rodinou napomínán, kdo že má ty výrazy poslouchat. Ve snaze zmenšit kolaterální škody (nádobí) a nebýt za hovado jsem tedy zkusil sledovat jen informační zdroje, které mi konvenují, ale musel jsem toho nechat, páč to bylo ještě horší. Ostatně, už staré rčení praví, že noviny nasírají nasrané a uklidňují klidné. Pokud tedy chci vidět psaný text, který mi nezpůsobí další mrtvici, nechám si jej doporučit na jiném webu, který mne vyloženě neuráží. Anebo si jej musím napsat sám.

Continue reading

Poznej pacienta svého

Tahle myšlenka mě napadla před lety, když nám zkolaboval soused.
Zdravotníci z rychlé prostě viděli sedmdesátiletého stařečka  nepřišlo jim na něm nic divného. Starý, nemohoucí astmatik, trochu dehydrovaný. Doporučení? Hodně pít a zajít si k obvoďákovi.
Mimochodem, už to vlastně není obvodní lékař, ale praktický lékař.
Continue reading

Zvesela do roku 2018

To se tak někdy sejde…
Třeba týden před Vánoci měla moje starší dcerka naplánovanou minioperaci. Vyříznutí pochroumané pihy na hlavě.
Od pana doktora odcházela chudší o pihu, bohatší o stehy a sádrovou dlahu na palci levé ruky.
Vzhledem k tomu, že pan doktor je srandista, dovolila jsem si prohlásit, že ani stehy, ani dlaha, nebrání mé dcerce v odjezdu na intr. Pan doktor se sice úžasně usmál a řekl, že nebrání, ale taky přidal, že je pondělí a ve středu že se má dcerka stavit na dotočení sádry… Ha a kde je intr? Jako v pondělí večer pojede, v úterý večer se vrátí, ve středu večer pojede znovu a ve čtvrtek odpoledne jí budu mít zas doma?
Potvora… Proč jen ona se zmiňovala o tom, že jí před Mikulášem nakopla mladší ségra?
Na stehy a sundání sádry šla poslední pátek v roce a i pan doktor uznal, že mytí nádobí je nejlepší rehabilitace.
A já byla šťastná, že Nový rok uvítáme ve zdraví. Continue reading